Novákoviny

Moje cesta k poznání, že Jiří Olšanský je na zdejší poměry mimořádný autor, byla zpočátku dost klopotná - a pořád ještě jsem se nedokázal rozhodnout, jestli za to může moje intelektuální nedostatečnost, nebo redakční zpracování jeho sbírky Stroj do lepších časů. Skrz její první povídku Militantní pohádka jsem se totiž prokousal jen díky povinnosti napsat o knize recenzi - zato pak jsem nestačil zírat. Militantní pohádku proto milosrdně pominu (stejně, jako statistikové osekávají okraje Gaussovy křivky) a pustím se rovnou do podstaty.

Olšanský ve sbírce předvádí sci-fi jak se patří; směs nezbytného talentu s mimořádnou fantazií, širokým rozhledem, neobvyklou obrazotvorností a praštěnými nápady. Není to ovšem taková ta sci-fi, kterou by mohli číst i čtenáři pohybující se za hranicemi žánru, spíš připomíná Stanislava Lema v jeho nejnáročnějším období, kdy vznikl třeba Pán much nebo Rýma. A to nejen stylem vyprávění, ale i častým vyzněním jaksi do ztracena, kdy poněkud vyjevený čtenář nakonec přemýšlí, jestli tam pointa opravdu není, nebo mu jen unikla. A nebo jestli to tak nemá být, protože ani reálný život pointami většinou moc neoplývá... Inspirace Lemem je tu ostatně přiznaná, protože jedna část sbírky se jmenuje Bajky robotů, tedy stejně jako Lemova sbírka z roku 1964. Přiznám se, že mi to nepřipadá moc šťastné - a opět nevím, jestli je vina na autorovi nebo na straně redakční práce.

Jednotlivé povídky sbírky jsou spíš obrazy a zajímavě beletrizované nápady, než dějové celky a některé (Stroj do lepších časů, Společnost Avonská labuť) kladou na čtenářův kulturní a historický rozhled docela vysoké nároky. V každém případě je Olšanský jeden z mála českých autorů, od kterého bych si někdy rád přečetl i něco delšího - a věřím, že by mohlo jít o významný literární počin.

Nic ovšem není dokonalé; občas se tu dají najít místa, kde se fantazie autorovi trochu vymkla z opratí a poněkud samoúčelně běsní. I proto je zajímavý redakční dodatek obsahující letopočty vzniku jednotlivých povídek. Světlou stránkou nakladatelské práce je také obálka, která k žánru dokonale sedí, což u nás poslední dobou vůbec není samozřejmé. Za naprosto nadbytečné naopak považuji komentář k umístění povídek v pradávných literárních soutěžích - a nejen proto, že jde o historii starou desítky let.

Takže teď už to víte i vy: Stroj do lepších časů je ve skutečnosti zajímavým ohlédnutím do časů minulých - na Olšanského tvorbu 80. a počátku 90. let. I tak je to stále ještě vzrušující čtení - a navíc probouzí zvědavost, jaký by byl Olšanský druhé dekády třetího tisíciletí. Doufejme, že nás autor nenechá marně čekat.

(Jiří Olšanský: Stroj do lepších časů. Obálka T. Klarovič. Praha, Triton 2012. 350 s. 208 Kč)

Jan A. Novák

Psáno pro XB-1

You have no rights to post comments