Novákoviny

Děti a duchové, děti a strašidla, děti a síly, které nejsou z tohoto světa... to jsou témata vděčná a nevyčerpatelné. Počínaje rozverným filmem Ať žijí duchové, až po temné Rosemary má dětátko, nebo Bradburyho hororové povídky. Ilona Fryčová na to šla z té méně ponuré stránky: její duchové jsou vesměs dobří a dětem pomáhají. Což je někdy více než potřebné, protože dětský svět zdaleka není tak prosluněný, jak se dospělým v idealizujícím zpětném zrcátku často zdává.

Sedm povídek ve sbírce Varování je napsáno jednoduchým a čistým stylem, který se dobře čte. Někdy až moc dobře, protože čtenář rychle přijde na základní principy, podle nichž autorka děje staví a často je může předvídat dopředu - včetně konečného rozuzlení. Ingredience jsou prosté a jejich základním materiálem jsou dětská trápení: šikana, úmrtí v rodině, příchod do nového prostředí, neporozumění dospělých, ale třeba i drogy... A právě v takové chvíli jako Deus ex Machina přicházejí nadpřirozené síly a více či méně nenápadně podávají pomocnou ruku, aby příběh postupně dospěl k nápravě a šťastnému rozuzlení. Tedy schéma podobné tomu, na kterém postavil vystavil svůj úspěch Harry Potter (ten je tu ostatně i zmiňován). Tady se ale odehrává v obyčejném světě a nadpřirozeno není samospasitelné: duchové nejen problémy zázračně řeší, ale především ukazují cestu. A to je sympatické.

Sbírka duchařských povídek Ilony Fryčové je na prvním místě dětské čtení - stylem i zápletkami. Neuškodí ale možná ani rodičům, kterým může připomenout, že pod prosluněnou hladinou zdánlivě bezstarostného dětství jejich potomků se někdy mohou skrávat hodně temné a nebezpečné tůně.

(Ilona Fryčová: Varování. Obálka Tomáš Křikava, Praha, JaS 2013. 171 s. 248 Kč)

Jan A. Novák

You have no rights to post comments