Novákoviny

Populační exploze upírů a dalších potvor podobného ražení už je poněkud inflační, takže přemýšlivější autoři fantasy hledají cesty, jak své strašidlácké příběhy ozvláštnit. Nápaditě na to šla Dana Rusková, která pohrdla vymyšlenými zeměmi-nezeměmi i fiktivními městy a zvolila obec naprosto konkrétní. Ba co víc, děj jejího Běsného města se odehrává v lokalitě snadno dosažitelné a zdánlivě všední, totiž v Brně. Tedy pardon, v Brrně, což je nejen náznak toho, že moravská metropole tu je posunuta do poněkud imaginárního časoprostoru (a kniha sama se pohybuje v říši momentálně modního podžánru urban fantasy), ale také toho, že autorka nad běžnou úroveň světa fantasy o poznání přečnívá přinejmenším neotřelými nápady. Druhou dobrou zprávou pro čtenáře pak je, že ke čtení nepotřebuje ovládat hantec, i když poněkud nadstandardní místopisné znalosti Brna by se mu občas hodily.

Běsné město je sedm v podstatě samostatných příběhů spojených postavou kapitána Sanka, klasického policisty drsné školy, který balancuje na tenkém ostří mezi podsvětím a nepřejícími šéfy, nebojí se rány a nic lidského mu není cizí. Což je o to podivnější, že jeho "klientela" je z valné části nelidská. Základní konstrukce knihy proto tak trochu připomíná Muže v černém - jen s tím rozdílem, že v tomto případě nejde o mimozemšťany, ale nadpřirozené bytosti všeho druhu, jimž jejich divné vlastnosti dodává příměs blíže nespecifikovaných divokých genů. Jejich kriminalita ovšem přesto tu lidskou nápadně připomíná, navíc svět lidí a příšer se v knize volně prolíná, stejně jako poměr divokých genů k těm obyčejným v genotypech protagonistů.

Dana Rusková z běžné produkce tuzemské fantasy vyčnívá vypravěčskou obratností, mistrovskou stylistiku, neotřelými nápady a jistou hravostí. Některé obrazy jsou zdánlivě samoúčelné, dávají ale příběhům zvláštní poetiku: "Rozloučil jsem se s rodinkou a pádil, co mi tma dovoluje. Holčička se usmála a poslala mi po vodě papírovou loďku. Svítí a vede mě..." Není tu samožerná úpornost naivních epigonů Joanne Rowling věřících, že pouhé čarodějnické blábolení představuje automatickou cestu k úspěchu. To všechno s Běsným městem smíří i čtenáře, kteří tento typ literatury jinak moc nemusí.

Současně se ale nutně vynoří i otázka, k čemu je takové prolnutí fantazijního světa s realitou dobré. Autorka místy naráží na problémy docela závažné a dokáže jim proniknout pod kůži s nečekanou lehkostí - jenže pohádkové obsazení tohle všechno trochu shazuje. A jinde se naopak její fantazie rozletí do obrazů, kterých je pro v podstatě kriminální drama skoro škoda. Dovedl bych si představit, že kdyby se autorka thrillerů Dana Rusková osvobodila od Dany Ruskové, autorky fantastické literatury, přinejmenším jedna z nich by to dotáhla ještě dál - a kdo ví, jestli ne obě. Uznávám ale, že i jejich spojení může mít něco do sebe: její příběhy tak dospějí i ke čtenářům, kteří by po jiném typu literatury nejspíš hned tak nesáhli.

(Dana Rusková: Běsné město. Obálka Milan Fibiger, Praha, Straky na vrbě 2012. 366 s. 235 Kč)

Jan A. Novák

You have no rights to post comments