Novákoviny

Eric Shaw je filmař, ale do hvězd branže má pořád hodně daleko, a tak musí brát, co je, včetně rodinných videí. Je vděčný i za zakázku na dokument o miliardáři a zapadlém lázeňském městečku v Indianě, z něhož pochází. Vyskytuje se tam i minerální voda opředená jakousi legendou - což sice tajemnem tak trochu zavání, ale která minerálka nějakou tu legendu nemá, že. Takže na první pohled nic, co by slibovalo strhující děj. A přesto se pomalu gradující rytmus vyprávění postupně dostane do obrátek, který nejednoho čtenáře chytne a už nepustí... Řeč je o románu Tak chladná řeka od Michaela Koryty.

Michael Koryta je - navzdory jménu - Američan (i když s českými kořeny) a navzdory roku narození 1982 není ve spisovatelské branži žádný nováček. Podle vlastních slov se pro tuto profesní dráhu rozhodl už v šestnácti letech a důsledně za tím šel. Mimo jiné prošel i kursy tvůrčího psaní, na čas vzal i povolání asistenta soukromého detektiva, aby si pak znalosti z praxe ještě doplnil studiem práv. Dokázal si dobře spočítat, že detektivní žánr představuje sázku na jistotu a nespletl se. Po několika kriminálních románech už měl smlouvy s nakladateli na další jisté, což v USA (na rozdíl od malých středoevropských poměrů) znamená i solidní existenci.

Přesto se Koryta rozhodl z dobře rozjetých kolejí odbočit. Touto výhybkou se stal právě román Tak chladná řeka, kterým zabrousil do oblasti záhad, tajemna a duchařiny. Autor v něm nezapře špičkového řemeslníka, který ví, co dělá. Gradující děj, dokonale vykreslená atmosféra, sem tam nějaká ta přírodní katastrofa, záhady, které nemohou čtenáře neoslovit. Slabší povahy nechť raději nečtou před spaním, zato čtenáři Stephena Kinga a podobných chrličů bestsellerů nejspíš nebudou zklamaní.

Je to zkrátka řemeslně dokonalé - a přesto tomu něco chybí. Nejsou tu žádné hluboké postavy, originální myšlenky, nic, o čem byste museli zbytečně dlouho přemýšlet. Po dočtení to všechno můžete s klidem pustit z hlavy a o nic nepřijdete. Možná to je i lepší, protože některé dějové zákruty jsou trochu nedotažené. Nevadí, rovnou se můžete začít ládovat nějakým dalším takovým kusem; v knihkupectvích jich jsou plné regály.

Koryta prý denně napíše nejméně 1500 slov a dokonce si o tom vede záznamy, aby měl jistotu, že v údernickém tempu psaní nepolevil. Myslím, že právě v tom je jeho největší problém: to, co funguje u výroby housek, nebo lokomotiv, může literaturu naopak pokazit - známe přece spisovatele, kteří napsali jen jeden román a přesto se stali nesmrtelní myšlenkami, které v nich vyslovili. Nemohu se ubránit podezření, že v případě Michaela Koryty (a zástupů dalších řemeslníků plnících nakladatelské byznysplány) o myšlenky zas tak moc ani nejde.

(Michael Koryta: Tak chladná řeka. Přeložila Ludmila Hanzlíková. Obálka Diana Delevová. Praha, Knižní klub 2012. 448 s. 299 Kč.)

Jan A. Novák

You have no rights to post comments