Novákoviny

"POZOR! Tohle není sci-fi". Takové varování by asi mělo stát velkým tučným písmem na obálce knihy Poslední světlo. Protože rozbuškou startující děj klasické katastrofické fantastiky obvykle bývají věci, které se stát mohou, ale nemusí: asteroid, jaderná zbraň, smrtící mikroorganismus... Jenže to, s čím pracuje Alex Scarrow, se stane docela určitě - pokud už se to nestalo. Říká se tomu ropný vrchol (častěji oil peak) a neznamená to nic menšího, než že zásobám fosilních paliv už je vidět na dno. Spory se vedou jen o to, jak rychlá jízda dol? naši civilizaci na druhé straně hory jménem Oil Peak čeká. Tohle je možná jediný důvod proč Scarowovu knihu řadit do sci-fi: autor tvrdí, že to nebude svah, ale propast a že ho urychlí jakési spiknutí mocných. Opravdu se mýlí? A není nakonec jedno, jestli ke konci spějeme hodně rychle nebo jen rychle?

Alex Scarrow je Brit a při psaní čerpá ze skvělých tradic literatury své země: inspirace klasikou v podobě Dne trifidů se tu nezapře. Navíc určitou část své životní dráhy strávil jako grafik a programátor počítačových her, což je na stavbě textu také vidět. Nevynechá žádný z receptů, jak čtenáře přikovat ke svému dílu, včetně členění na velmi krátké kapitolky, hromadění mrtvol, vkládání osudových náhod, rychlého střídání lokalit, nebo rozvětvení do několika dějových linií, které jsou spolu přesto pevně provázané.

To je ale současně asi také největší slabina knihy. Psaní ve stylu Dana Browna a dalších velkovýrobců konfekčních bestsellerů, je už trochu okoukané a v tomto případě i průhledné. Kdyby kniha měla o sto stránek a nějakou tu přestřelku méně, za určitých okolností by z dobrého řemesla mohla povýšit na evergreen katastrofické literatury. Takové cíle si ale autor zjevně nekladl. Dovedu si představit, že většinový čtenář hledající jen napětí je mu vděčný, přesto si ale neodpustím vyjádřit lítost nad promarněnou šancí.

Druhou slabinou pak je sám katalyzátor děje: ropná krize se zvrtne v konec civilizace díky piklům hrstky skutečných vládců světa. Kdo jsou a hlavně proč tak činí (když si tím vlastně podřezávají větev, na níž sedí) se ale čtenář nedoví. Ostatně už to, že autor knihy také nebyl v tichosti odstraněn, naznačuje, že zde mu uzda jeho fantazie trochu vyklouzla z rukou.

Nicméně ropná krize přerůstající v rozpad světa je velké téma. Kdesi na začátku knihy Scarrow letmo poznamenává, že neklamným signálem Apokalypsy je cena 100 dolarů za barel ropy – a k tomu došlo už před několika lety. Jen na nátuře čtenáře tedy záleží, jestli si po dočtení Posledního světla půjde koupit nějakou další Scarrowovu knihu, nebo raději větrnou elektrárnu, tunu konzerv a bednu střeliva. Nemohu se přitom zbavit nepříjemného pocitu, že dobře by bylo obojí.

(Alex Scarrow: Poslední světlo. Přel. Alena Pospíšilová. Obálka: Martin Zhouf, Praha, Plejáda 2011, 382 s. 299 Kč.)

Jan A. Novák

You have no rights to post comments