Novákoviny

Budovy Světového obchodního střediska nebyly jen obyčejné mrakodrapy - od samého počátku je autoři idei jejich stavby zamýšleli jako symbol. Jejich pád způsobený hrstkou odhodlaných teroristů proto vzbudil řadu otázek.

"WTC bylo víc než jen budovy," napsal historik architektury David Johnson. "Zrodily se v časech, kdy budoucnost New Yorku byla nejistá a ony mu vrátily sebedůvěru. Brzy se staly jeho symbolem."

Když se autora architektonického návrhu Dvojčat Minoruho Jamasakiho zeptali, proč chce dvě stodesetipatrové budovy, přestože by stačila jedna dvěstědvacetipatrová, odpověděl prost?: "Nechci ztratit lidské měřítko."

 

První mrtví

World Trade Center - to bylo 110 pater, 526 metrů výšky (i s anténou na severní budově), 200 tisíc tun oceli, téměř 22 tisíc kilometrů kabelů, tedy polovina obvodu zemského rovníku - a také zánik svérázné čtvrti Radio Row, na jejímž místě vyrostlo. Devadesát mrtvých během stavby se postavilo do čela předlouhé řady lidí, kteří měli na tomto místě zemřít.

 

obr: Budovy WTC výrazně dotvářely siluetu Manhattanu od moře i z vnitrozemí. Pohled z vyhlídkové terasy Empire State Building, uprostřed obrázku je při pozorném pohledu patrná Socha svobody na Liberty Island.

Foto: Jan A. Novák 

 

Úvahy o monumentální výstavbě na jižním cípu Manhattanu se vynořily počátkem 60. let, severní budova byla otevřena v prosinci 1970, jižní v lednu 1972. Dominantu New Yorku měly tvořit pouhá tři desetiletí. Důvody jejich krátké životní dráhy někteří odborníci nevidí jen v teroristech, ale také v konstrukci těchto budov.

"Strukturální systém Dvojčat se radikálně lišil od starších výškových budov, jaké se stavěly už od konce 19. století, " vysvětluje Vincent Dunn, hasičský velitel na Manhattanu, bezpečnostní technik a autor několika knih o požární bezpečnosti. "Tíhu dřívějších mrakodrapů neslo pevné jádro obsahující výtahy a další infrastrukturu, zatímco obvodový plášť ze skla, kovů a později i plastů neměl žádnou nosnou funkci - byl na vnitřní kostře pouze zavěšen. Naproti tomu u budov WTC spočívala hmotnost částečně na konstrukci obvodových zdí. Proto byly i v nich zabudovány nosné sloupy, které s jádrem spojovaly ocelové nosníky. Tato struktura nesla jednotlivá patra, zvyšovala tuhost budovy a umožňovala jí lépe odolávat poryvům větru. Při teroristickém útoku se však ukázala být slabinou."

Ale nepředbíhejme.

 

obr: Zvláštní shodou okolností jsem se ocitl na střeše WTC nedlouho před teroristickým útokem. Výhled byl nepopsatelný.

Foto: Jan A. Novák

 

Ve WTC se uplatnily i jiné nebezpečné novinky - a jedna z nejpodstatnějších se týkala požární bezpečnosti. Zatímco u starších mrakodrapů se kvůli ochraně proti případnému ohni nosné ocelové prvky obezdívaly, tentokrát byly jen nastříkány materiálem obsahujícím azbest.

"Tím se podařilo docílit velké úspory hmotnosti a stavbu zlevnit," říká Vincent Dunn. "Jenže slabě chráněná ocel pak měkne a hroutí se už při mnohem nižších teplotách a dříve, než když je obezděná."

Přitom už roku 1976 - tedy krátce po dokončen Dvojčat - zveřejnil jiný odborník na požární bezpečnost John O°Hagan názor, že žádná metoda nanášení ochranných povlaků na ocelové prvky se nevyrovná jejich obezdění. A některé z těchto metod ve skutečnosti mají větší efekt na orgány stavebního dozoru než na plameny.

A ještě jeden podstatný rozdíl tu byl. Dříve se klimatizace a další inženýrské sítě rozváděly společně nanejvýš pro několik málo pater. Ve WTC ale pro ně byly zbudovány svislé šachty vedoucí přes desítky pater. Ty pak během požáru fungovaly jako komíny, zatímco dolů se jimi řítily hořící trosky zažehávající další ohniska požárů.

 

Bombardérem do Empire State Building

Jen málokdo mimo Spojené státy ví, že útok na WTC nebyl prvním nárazem letadla do výškové budovy v New Yorku. Jen pár týdnů po skončení bojů v Evropě 28. července 1945 narazil do Empire State Building - tehdy nejvyššího mrakodrapu světa - bombardér B-25 Mitchell. Příčiny se nikdy nepodařilo přesně objasnit, převládl názor, že se jednalo o navigační chybu, protože New York toho dne zahalovala hustá mlha. Poslední slova pilota Wiliama F. Smitha při komunikaci s letištěm prý byla: "Momentálně nejsem schopný zahlédnout vrcholek Empire State Building..."

 

- - - - - -

POZNÁMKA: O konspiračních teoriích týkajících se útoku na WTC najdete podrobnosti zde

- - - - - -

 

Stroj se startovací hmotností okolo 15 tun do budovy narazil rychlostí 322 kilometrů za hodinu v 79. patře. Udělal tu otvor o rozměrech 5x6 metrů, jeden z jeho dvou motorů prolétl celou konstrukcí a zastavil se až o protější dům, zatímco druhý se společně s podvozkovým kolem zřítil do výtahové šachty. Betty Lou Olivierová obsluhující výtah si díky tomu vysloužila zápis do Guinessovy knihy rekordů dodnes nepřekonaným rekordem, když se společně s utrženou kabinou zřítila o 75 pater níž - a přežila. Menší štěstí měla posádka bombardéru a další lidé zdržující se v 79. patře. Celkem zahynulo 14 osob.

V okamžiku nárazu se pochopitelně vznítil obsah palivových nádrží a několik pater budovy zachvátil prudký požár. Zhasl však sám od sebe dřív, než se hasičům podařilo k plamenům dostat - a Empire State Building bylo možné otevřít už týden po katastrofě. Vincent Dunn (společně s dalšími odborníky) v tom vidí důkaz, že výškové budovy stavěné podle staršího schématu byly mnohem odolnější. A že ani věže WTC by se možná nezřítily, kdyby při jejich konstrukci nebyla přehlížena společně působícího rizika velkého požáru a mechanického poškození nosné konstrukce.

Také Empire State Building měl pro arabské teroristy magickou přitažlivost. V únoru 1997 spustil palestinský ozbrojenec palbu do lidí na vyhlídkové terase budovy. Jednoho zabil, několik jich postřelil a nakonec spáchal sebevraždu.

 

Dominový efekt

Při teroristickém útoku 11. září dostala severní budova WTC zásah mezi 93. a 99. patrem, jižní mezi 77. a 85. patrem. Boeingy vážící okolo 185 tun už při nárazu proťaly mnohé z ocelových sloupů nosného systému, navíc přitom z prvků jádra strhly velké plochy lehké azbestové ochrany. Další mechanická poškození způsobily následné exploze palivových nádrží. Trosky letadel také přerušily únikové cesty z pater nad místem úderu.

 

obr: Budovy WTC ani zblízka nepůsobily drtivě. V okažiku pořízení tohoto snímku už do jejich zřícení chyběly jen měsíce.

Foto: Jan A. Novák

 

Prakticky v téže chvíli vypukly obrovské požáry. Přes 90 tisíc litrů leteckého paliva dokázalo docílit teploty 800 až 1000 stupňů Celsia. V severní budově oheň prakticky nerušeně řádil 56 minut, v jižní 102 minuty - a ocel ještě zbývající nosné konstrukce rychle měkla. Teroristé to měli spočítané dobře: když pevnost materiálu poklesla pod určitou mez, hmotnost několika desítek nejvyšších pater začala drtit ty pod sebou a dokonala dílo zkázy. Závěrečný kolaps netrval déle než 10 vteřin.

Zatímco podle Vincenta Dunna a dalších se na zhroucení věží částečně podílelo poškození vnější nosné struktury, jiní odborníci s tím nesouhlasí. Thomas W. Egar z Minerals, Metals and Materials Society tvrdí: "Kolem úlohy obvodových nosných prvků panuje řada neopodstatněných mýtů. Ve skutečnosti měly budovu především chránit před účinkem silného větru, zatímco vnitřní jádro neslo celou hmotnost. Ani odstranění několika vnějších pilířů by nemohlo způsobit kolaps."

V hlavní příčině pádu je ale Egar s Dunnem (a společně s nimi i většina statiků a požárníků) v podstatě zajedno: "Budova nemohla odolat palivu pro tryskové motory. Rychlý zážeh a vysoký žár způsobil, že ocel ztratila možná polovinu pevnosti a začala se deformovat. Hmotnost horních pater se přenášela na nižší a odstartovala dominový efekt, který vedl k rychlému zhroucení."

 

Jan A. Novák

Psáno pro Hospodářské noviny - Víkend

 

You have no rights to post comments