Novákoviny

Vydat sborník povídek od různých autorů se dnes už nenosí tolik jako za lepších časů sci-fi, kdy vznikaly výběry téměř legendární - připomeňme třeba Tunel do pozítří. Výjimku tvoří almanachy poskládané z příspěvků do literárních soutěží. Budiž za to nakladatelům chvála, protože už vydávání samo o sobě je adrenalinová záležitost. Ale vydat navíc nesourodou směs povídek více či méně začínajících autorů různého zaměření a různého talentu - to už chce odvahu hodnou Luka Skywalkera a Darth Vardera dohromady.

Jedním z takových počinů je sborník Kočas 2011 sestavený Jiřinou Vorlovou z děl zaslaných do soutěže o Cenu Karla Čapka při setkání fanoušků sci-fi a příbuzných žánrů Parcon 2011. Čtenář tu tedy najde od všeho něco: nechybí čistá sci-fi, ani módní fantasy, trpět nouzí nebudou milovníci záhad, křehké lyriky, nebo upírů. Riziku, že výsledek by mohl způsobit stejné zažívací potíže, jako když pejsek s kočičkou vařili dort, se výběr zdařile vyhnul tím, že kvalita většiny povídek je na slušné úrovni.

Navzdory amatérství jde většinou o dílka příjemnější, než ledacos z toho, co se jiní vydavatelé nestydí uvádět slovy "...od úspěšného autora..." Sám za sebe bych vsadil na budoucnost Petra Plačka, který v povídce "Věř si čemu chceš" projevil úspornost mířící ke skvělé pointě, Dany Ruskové ("Rosovské zvony") pracující s tajemstvím i živými postřehy navrch, nebo Daniela Tučka (Vzteklina), který předvedl kvalitní řemeslo. Ale možná, že všechno bude jinak, protože rozehrát na malé ploše hlubší příběh není lehké - a v Kočasu 2011 se o to pro jistotu nikdo ani nepokusil. Ostatně i skorokapesní formát knihy naznačuje, že jde spíš o lehčí dovolenkové čtení.

Slabší stránkou sborníku je redakční zpracování. Do očí udeří už to, že obálka knihy s obsahem prakticky nekoresponduje: slaboduchá ilustrace jakési pokleslé fantasy zklame ty, kteří ji budou hledat uvnitř, zatímco ostatní spolehlivě odradí. Název Kočas promlouvá jen k zasvěceným - a přiznejme si, že těch není zas tak moc. V duchu "nás, co spolu mluvíme" pak pokračuje i přemluva a představení autorů. Například  sestavovat autorské profily prakticky jen ze seznamů jejich cen získaných ve sci-fi soutěžích (někdy i těch, na jejichž organizaci se sami podílejí), může na diváka zvenčí působit trochu legračně. Asi jako pohled na spolek pěstitelů pelargonií, kteří se vzájemně ujišťují o světodějnosti svého konání. A to si většina autorů v tomto sborníku nezaslouží.

Kočas tak mimoděk prozrazuje, že pod pokličkou fandomu je sice příjemně teplo, ale občas i malinko dusno. Že je to užitečná líheň, kterou by se ale skutečný tvůrce neměl bát opustit. Protože není sci-fi, není fantasy a není horor - je jen literatura dobrá a  špatná.

(Kočas 2011. Sborník fantasy a sci-fi povídek. Obálka J. Strnadová. Praha, Straky na vrbě 2011. 323 s. 225 Kč.)

hodnocení:

Jan A. Novák

You have no rights to post comments