Novákoviny

V roce 1938 se Československo mnichovskému diktátu nepodřídilo - a kola dějin se začala točit úplně jinak. Krátká válka ukázala, že Wehrmacht opravdu ještě není na velké výpady připravený, generálové proto raději včas odstranili Hitlera a uzavřeli mír. Neúspěch vedl k prozření, Říše se vymanila z vlivu nacistů a pod vedením kancléře Konrada Adenauera se postupně začlenila zpátky do evropské civilizace. Československo získalo na prestiži a stalo se hegemonem Malé dohody. Národy střední Evropy konečně dospěly k poznání, že obchodní spolupráce je lepší než nacionalismus a v oblasti zavládla prosperita. Jenže na východě číhal Stalin, kterému se takový vývoj vůbec nezamlouval. V Československu měl svého koně: chorobně ješitného, ctižádostivého a mstivého Edvarda Beneše, kterého středoevropská integrace odstavila na vedlejší kolej. Schylovalo se k další krvavé válce - tentokrát s nelidským bolševickým režimem...

Akademičtí historikové tvrdí, že dějiny neznají žádné "kdyby" - jenže právě to "kdyby" čtenáři milují. Různé alternativní historie nejen dovolují povolit uzdu fantazii a rozehrát vypravěčsky vděčné příběhy, ale - pokud je autor dostatečně erudovaný - podívat se hluboko pod kůži historii skutečné. A Jan Drnek erudovaný rozhodně je.

Žáby v bouři volně navazují na knihy Žáby v mlíku a Žába a škorpion. Stejně jako ony jsou čtenářskou lahůdkou pro každého milovníka moderních dějin, který nepodlehl propagandisticky zkresleným učebnicovým šablonám. Autorovy znalosti tématiky jdou do šířky i do hloubky, takže jeho alternativní historie ve skutečnosti seznamuje s fakty, k nimž jinak téměř není přístup, nebo jsou zasuté pod nánosy rádobyvlasteneckého republikánského a komunistického falšování opravdových dějin. Dá se říct, že v tomto ohledu je Drnkova historie často pravdivější, než oficiální učebnice.

Ale Žáby v bouři nejsou jen zajímavou a precizně propracovanou dějepisnou hříčkou, majstrštykem fabulace. Pro vnímavějšího čtenáře není těžké v nich najít také četné paralely s dnešní realitou - třeba podobenství postavy chorobně ješitného prezidenta, který hraje s kartou nacionalistických pudů, brání spolupráci s ostatními kulturními národy a otevírá středoevropský prostor ruské totalitě, jen aby vyhověl své ctižádosti, je nápadně aktuální.

Samozřejmě ne všechny charaktery, reakce protagonistů nebo modelové situace v knize každý přijme bez výhrad. Někdy se zdá, že jak politici a vojáci, tak i "lidové masy" a další činitelé tu jednají až příliš cílevědomě a racionálně, přestože ve skutečném životě obvykle vstupují do hry i faktory zcela iracionální. Ale zakalkulovat něco takového do modelu by nejspíš nedokázal ani výkonný počítač, natož pak autor z masa a kostí. Je ostatně otázkou, jestli tento zdánlivý nedostatek ve skutečnosti není dalším kladem knihy: nutí čtenáře myslet, hledat další řešení a koneckonců se díky tomu také lépe orientovat ve světě současném.

Ne se vším také musí čtenář souhlasit a zejména některé politické proklamace hrdinů knihy nechávají snad až příliš velký prostor pro přemýšlení, zda je to názor autora nebo opravdu jen ilustrace myšlenkových proudů, které do obrovského světového konfliktu vstupují. Některé nemají daleko do teorií spiknutí oblíbených mezi dnešními lidovými mudrlanty a zbytečně knihu devalvují.

I tak ale Žáby v bouři (i celá Drnkova "žabí trilogie") představují monumentální dílo vypracované s až neuvěřitelnou poctivostí. Jsem v pokušení říct, že ač nepopisují reálné dějiny, obsahují víc pravdy než mnohá historická díla "krásná a schválená národním výborem". A jaksi mimochodem se i velmi dobře čtou.

(Jan Drnek: Žáby v bouři. Obálka Jindřich Procházka. Praha, Naše vojsko 2013. 462 s. 399 Kč)

Hodnocení

Jan A. Novák

You have no rights to post comments