Novákoviny

"Je to milník, který představuje úspěch i výzvu," tvrdí materiály OSN o dovršení sedmé milardy duší ve skóre populační exploze. Nepochybně zjištění o to radostnější, že podle prognóz z pera expertů téže OSN sepsaných roku 2004 nás mělo být 7 miliard až za dva roky. Světová organizace se k úspěchu staví čelem: podpoří koncerty, literární soutěže a studie na toto radostné téma. Jenže jiné z toho spíš mrazí a nejen proto, že čísla bylo dosaženo v období Halloweenu, jak si vtipně všiml Roger Engelman na stránkách Guardianu.

Výčet ekologických a ekonomických problémů lidstva sice je zdánlivě předlouhý, ve skutečnosti ale má jen jedinou položku - a tou je právě populační exploze. Zatímco lidstvo čítající - dejme tomu - 500 milionů jedinců (právě tolik nás bylo okolo roku 1650) by si mohlo konzumovat a znečišťovat co hrdlo ráčí, aniž by to planeta pocítila, o sedmi miliardách už to neplatí ani náhodou. Při dvacetimiliardové populaci možná bude ekologické problémy způsobovat i dýchání. A k tomu může dojít co nevidět, protože 6 miliard nás bylo roku 1999 a pouhá miliarda ještě někdy počátkem 19. století. (viz graf pod textem)

Množit se, nebo konzumovat

Už tehdy si ale britský ekonom Thomas Malthus povšiml, že zatímco populace roste exponenciálně, výroba potravin a dalších nezbytností sotva lineárně, přičemž zdroje (například zemědělská půda) jsou dané. Vyvozoval z toho, že pokud se nebude cíleně omezovat populace, nebo budeme dokonce podporovat chudé, kteří mají nejvyšší přírůstky, dojde na přirozené regulační mechanismy, jako jsou hladomory a války. Ty je proto třeba považovat za žádoucí pojistné ventily.

Jenže pak přišla průmyslová revoluce - a zdálo se, že malthusiánství je na hlavu poražené. Tím spíš, že obyvatelstvo zemí, které za pomoci vědy a techniky dosáhly vysoké životní úrovně, dalo před rozmnožováním přednost jiným radovánkám. Stačí tedy stejný blahobyt zajistit všem a je po problému...

Ve skutečnosti je tahle úvaha od základu chybná. Pětina nejbohatších obyvatel planety spotřebovává přibližně dvacetkrát víc energie než pětina těch nejchudších. U potravin je poměr (či spíše nepoměr) podobný, u surovin a průmyslových výrobků ještě mnohonásobně větší. Studie z Oregon State University tvrdí, že občan Bangladéše žije 160krát ekologičtěji než Američan. Kdybychom tedy všem obyvalům planety zajistili naši životní úroveň, nevyčerpají se zdroje za desítky nebo stovky let, jak odhadují současné prognózy, ale možná už napřesrok. A jsme zas tak, kde jsme byli: válka, hladomor, katastrofa. Volba množit se nebo konzumovat nikam nevede.

Kritická hranice

S největší pravděpodobností by ostatně náš model společnosti v rozvojovém světě stejně nefungoval. I problémy s nepřizpůsobivými skupinami obyvatel vyspělých zemí naznačují, že porodnost není jen otázkou přísunu hmotných statků. Při plození dětí se uplatňují další faktory (náboženské, kulturní, genetické), které mají mnohem větší setrvačnost a některé možná nejde změnit vůbec.

Ve hře je ale ještě jeden jev, který po dosažení určité populační hranice vstupuje na scénu. Pokusy na laboratorních savcích prokázaly, že když stoupne koncentrace jedinců v omezeném prostoru, dramaticky roste vnitrodruhová agresivita i sklony k sebedestruktivnímu chování. Jestli nevíte, co si pod tím představit u lidí, pusťte si někdy večer televizi.

Přízrak Thomase Malthuse se tedy znovu vynořuje a tentokrát ho zřejmě nepůjde zaplašit tak snadno. Snaha ale rozhodně nechybí: optimisté operují s takzvanou příznivější variantou odhadů, podle níž se populační růst už brzy zpomalí a pak zastaví. Například někteří experti placení OSN roku 2004 tvrdili, že 9 miliard bude dosaženo až roku 2300 a dál už bude lidí pořád stejně - především díky lepší zdravotní péči a dostupností antikoncepce, což jakýmsi blíže nespecifikovaným způsobem přesvědčí ženy v rozvojových zemích, aby nerodily tolik dětí. I OSN už ale loni posunula devítimiliardovou metu raději k roku 2050.

Bez růžových brýlí povinného optimismu to ale vypadá ještě mnohem hůř. Kdyby současný trend pokračoval, bude v onom roce 2300 na naší planetě žít neuvěřitelných 143 miliard lidí. Ve skutečnosti ovšem malthusiánská past sklapne mnohem dřív: původně tajná studie Pentagonu (opět z roku 2004) předpokládá vypuknutí válek o energii a vodu už okolo roku 2020. Protože současná populační křivka se téměř neliší od kolmice, může nás tou dobou být okolo deseti miliard. Což je zvláštní shodou okolností také hranice, kterou dokonce i populační experti OSN považují za maximum, za nímž by přišla globální katastrofa.

Jan A. Novák

Psáno pro Hospodářské noviny (původní text před krácením)

obr: Tak k tomuhle asi není co dodat...