Novákoviny

Přinejmenším některé staré kultury prokazatelně znaly způsoby výroby elektřiny, které jsou dnes na okraji zájmu, nebo o nich víme jen velmi málo. Patří mezi ně především elektrické vlastnosti krystalů některých nerostů - ale třeba i obyčejného cukru.

Nevěříte?

Není nic snazšího než se přesvědčit. Vezměte dvě kostky cukru a zavřete se s nimi do nějaké dokonale zatemněné místnosti, nejlépe v noci, když nebudou rušit ani malé průniky světla kolem dveří. Pár minut počkejte, až se váš zrak přizpůsobí tmě. Když pak budete silně rýt jednou kostkou do druhé, objeví se záblesky studeného modravého světla. Stejně tak se kolem cukru zableskne, když kostku rázně rozdrtíte v kleštích.

Kdyby se vám nechtělo dělat pokusy s cukrem (kdo to má pak z té podlahy uklízet, že?), můžete ještě lepšího efektu docílit i s křemenem. Uchopte dva přiměřeně velké valouny nalezené venku a v temné místnosti jimi křesejte o sebe. Opět uvidíte studené záblesky, na rozdíl od cukru i překvapivě silné.

Jak je to možné?

Tajemný kámen lincurium

No, on to vlastně zatím nikdo pořádně neví. Jevu se říká triboluminiscence; má se za to, že souvisí s deformací krystalových mřížek při mechanickém namáhání a s krátkodobým přechodem elektronů v atomech do energeticky vyšší hladiny (tzv. excitovaný stav). Při návratu na původní úroveň pak je přebytečná energie vyzářena ve formě světla.

obr: Turmalín má neobvyklé elektrické vlastnosti, o nichž možná některé staré civilizace věděly překvapivě mnoho

Existují ale i jiné pokusy o vysvětlení, například, že krystaly se při drcení rozpadají na části s nestejným množstvím elektronů. Ty proto přeskakují vzduchem a srážejí se přitom s atomy dusíku, které zazáří...

Další vědci nabízejí další teorie a většinou je také vydávají za úplné a definitivní vysvětlení jevu – pohříchu však každá z nich tvrdí něco jiného. Čímž chci naznačit hlavně to, že na triboluminiscenci je ještě hodně nejasného.

Ale pryč od teorií k realitě a od vševědoucích akademiků k šamanům primitivních kmenů. Existuje totiž jeden nerost, jehož elektrické vlastnosti jsou zcela mimořádné - a starým národům to zjevně neuniklo. Jmenuje se turmalín

Název turmalín je odvozen od sinhálských slov "turamali", "tura mali", nebo "toramali" , což znamená "kámen, který přitahuje popel". Zahřáté krystaly totiž k sobě shlukovaly saze a oharky z ohnišť, nebo je naopak odpuzovaly. Stejného efektu šlo docílit také třením krystalů, jejich stlačováním nebo osvětlením slunečními paprsky. Domorodí kouzelníci na Srí Lance toho využívali k řadě působivých kouzel. A jistě i k svému osobnímu prospěchu: šamanovi, který umí tak divné věci, je opravdu lepší v ničem moc neodporovat.

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

TIP:

Text je ukázkou z knihy ZÁHADNÉ VYNÁLEZY, kterou vydalo nakladatelství Alpress

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

S velkou pravděpodobností ale tuto vlastnost drahokamu znali také Řekové antické doby. Plinius a Theofrastus ve svých dílech popisují kámen zvaný lincurium, který umí přitahovat lehké předměty. Většinou se sice má za to, že to byl jantar, jenže pro ten měla starořečtina jiný výraz a navíc popis vůbec neodpovídá. Naproti tomu turmalín by to mohl být velmi snadno, protože se vyskytuje v neuvěřitelné škále barev a tvarů.

Indiánské světlo

Pozoruhodné elektrické vlastnosti turmalínu vyplývají z toho, že jeho klencové krystaly představují složitou konstrukci z atomů křemíku, hliníku, železa, hořčíku, boru a mnoha dalších prvků. Díky ní se při mechanickém namáhání nebo zahřátí krystaly na jednom konci nabíjejí záporně, na druhém kladně. Ale nejen to: turmalín při změně teploty také mění polaritu náboje na koncích svých krystalů. V čarodějnické praxi se to pak může projevit třeba tím, že předměty, které kouzelný kámen nejdřív přitáhl, při dalším "abrakadabra" zase prudce odskočí...

obr: Rituální světlo indiánů z kmene Ute

Turmalín je hojnější, než se na první pohled zdá. Vzácné jsou pouze krystaly drahokamové kvality, jinak však jde o nerost, který je k dispozici prakticky všude, takže kouzelníci a mágové všech dob měli kde brát. Černá odrůda zvaná sokryl se vyskytuje i u nás, například v jižních Čechách na Písecku nebo na západní Moravě. U Myšence nedaleko Protivína je dokonce možné obdivovat chráněný geologický útvar Myšenecká slunce, což jsou vlastně shluky krystalů černého turmalínu dlouhé až 60 centimetrů.

Ještě mnohem hojnější než turmalín je křemen. Přitom má podobné vlastnosti, i když ne tak mnohostranné a silné. Přesto jsou dost výrazné na to, aby jeho krystaly při deformaci vykazovaly nezanedbatelné elektrické napětí. Ostatně, o záblescích při úderech křemenem jsme tu už mluvili. To, že si elektrických vlastností tohoto nerostu všimla moderní elektronika, nikoho nepřekvapí - krystaly oxidu křemíku najdeme v různých snímačích, oscilátorech, ultrazvukových sonarech a celé řadě dalších zařízení. Vyvíjejí se dokonce piezoelektrické boty vyrábějící elektřinu při každém našlápnutí svého majitele, nebo podlahy veřejných prostranství, v nichž budou energii mimoděk (a úplně zadarmo) produkovat chodící davy lidí. Ale to, že je už před staletími využili prérijní indiáni k výrobě něčeho na způsob žárovky, vypadá jako trochu přitažené za vlasy.

A přece tomu tak patrně je. Indiáni kmene Ute žijící na území dnešního Colorada svá animistická božstva uctívali rituálními nočními tanci. Používali při nich zvláštní obřadní předmět: chrastítko sešité ze surové bůvolí kůže, které údajně ve tmě při prudkém potřásání zřetelně světélkovalo. Příčinou měly být mimořádně čisté křemenné krystaly z několika pečlivě tajených nalezišť v horách Colorada a Utahu, které byly zašité uvnitř. Když na sebe narážely, docházelo díky mechanickému namáhání krystalů k triboluminiscenci tak intenzívní, že záblesky prosvítaly i skrz kůži. Pro příslušníky kmene v dobách před příchodem vynálezů bílého muže musel takový tanec nepochybně znamenat silný mystický zážitek.

Jan A. Novák

You have no rights to post comments