Novákoviny

Vědecký tým vedený Johnem Southworthem z britské Keele University poprvé v historii dokázal existenci atmosféry u planety velikostí podobné naší Zemi. Obíhá kolem hvězdy Gliese 1132, která se od nás nachází ve vzdálenosti 39 světelných let. Pozorováním pomocí teleskopu Evropské jižní observatoře (ESO) v Chile se podařilo zjistit, že planeta s označením GJ 1132B má hustou atmosféru skládající se převážně z vodní páry a (nebo) z metanu.

Existenci atmosféry u planet jiných hvězd se podařilo dokázat již dříve, vždy se však jednalo o plynné obry podobné našemu Jupiteru, většinou však ještě mnohem větší. Naproti tomu GJ 1132B je velikostí srovnatelná se Zemí; měření ukázala že její hmotnost je jen 1,4krát až 1,6krát větší než hmotnost naší planety. Astronomové ji proto zařazují do kategorie takzvaných superzemí a předpokládají, že jde o vodní svět: planeta sice má kamenné jádro, které však je zcela pokryté velmi hlubokým oceánem.

Objevitelé však neočekávají, že by na GJ 1132 mohl být život, porotože obíhá velmi blízko své hvězdy a povrchová teplota je ještě vyšší než na Venuši.

"Je tam okolo 370 stupňů Celsia, zatímco na Zemi se nacházejí živé organismy maximálně v teplotě 120 stupňů Celsia," uvedl John Southworth. "Přesto je to však výzanamný objev z hlediska hledání obydlených světů, protože dokazuje, že máme technologii umožňující studovat atmosféry i dalších planet velikosti Země."

"Je to skvělé prověření metody," dodává astronom Marek Kukula z Královské observatoře v Greenwich. "Když jsme dokázali detekovat atmosféru teď, podaří se to i u jiných planet srovnatelné velikosti. Je to povzbuzující výsledek pro hledání života."

Tým Johna Southwortha použil pro detekci atmosféry 2,2metrový teleskop Evropské jižní observatoře v Chile vybavený zobrazovacím zařízením GROND, které pracuje jak ve viditelném světle, tak v infračervené části spektra. Metoda spočívá v tom, že když planeta prochází mezi svou mateřskou hvězdou a Zemí, poněkud ztlumí její jas. Kromě zeslabení intenzity světla se při tom mění i jeho vlnová délka, protože různé plyny v atmosféře světlo pohlcují různě.

Úspěšný výsledek mimo jiné znamená, že metodu půjde použít na mnohem větších teleskopech a na přístrojích vyslaných do vesmíru, kde pozorování neovlivňuje zemská atmosféra. Bude jím i Kosmický teleskop Jamese Weba (JWST), který se má vydat do vesmíru v příštím roce.

Hvězda Gliese 1132 je viditelná jen na jižní hvězdné obloze, kde se nachází v souhvězdí Vela (Plachty). Je mnohem menší a méně jasná než naše Slunce, patří do kategorie tzv. červených trpaslíků. Jde o nejčastěji se vyskytující hvězdný typ v naší Galagii, takže důkaz existence planet s pevným jádrem a plynnou atmosférou je z hlediska možností existence života mimo naší sluneční soustavu velmi povzbuzující.

Červení trpaslíci ale jsou navzdory nižší svítivosti i povrchové teplotě mnohem nestálejší než Slunce, mají proměnlivý světelný výkon a odehrávají se na nich časté erupce, což je pro evoluci života nepříznivé. Planeta GJ 1132 navíc je svému mateřskému slunci velmi blízko, takže rok na ní trvá jen jeden a půl dne (přesně 1,6 pozemského dne).

Někteří autoři ale právě v tom vidí jistou naději pro život: díky malé vzdálenosti ji hvězda svou gravitací ovlivňuje natolik, že k ní možná stále otáčí jednu stranu (stejně jako Měsíc k Zemi). Na odvrácené polokouli by proto teploty mohly být nižší. Ovšem silná horká atmosféra nejspíš dokáže teploty vyrovnávat, pravděpodobně velmi bouřlivým způsobem. Nelze ale ani vyloučit, že podmínky vhodné pro život jsou v hlubších vrstvách tamního oceánu.

To, že zatím známe jen exoplanety buď velmi velké, nebo velmi blízké svému slunci, nebo obíhající malé hvězdy, neznamená, že neexistují takové, které mají všechny charakteristiky Země - jen je zatím neumíme detekovat. Úspěch týmu Johna Southwortha ale ukazuje, že metody se rychle vyvíjejí a objev planet skutečně podobných Zemi již není mimo možnosti vědy blízké budoucnosti.

Jan A. Novák

You have no rights to post comments