Novákoviny

Astronomové už objevili u jiných hvězd stovky planet, o podmínkách, které na nich vládnou, však zatím mají jen mlhavé představy. Astrofyzička Laura Schaeferová nyní představila model, podle něhož na povrchu některých z nich převládá oceán vhodný pro existenci života.

"Model se týká takzvaných superzemí, tedy planet o něco větších než Země, kterých už bylo objeveno několik," vysvětluje Laura Schaeferová, astrofyzička z Harward-Smithsonian Center for Astropysics (CfA). "Z modelu vyplývá, že tyhle planety by mohly být dobrou destinací, pokud byste hledali místo pro surfing nebo jachting."

Nic na světě ale není dokonalé a ani superzemě nejsou výjimkou. Je na nich větší gravitace než na Zemi, takže vodní sporty na nich budou docela velká dřina.

Zadřená zemská kůra

Termín superzemě se poprvé objevil roku 2004, když vědci z Evropské jižní observatoře našli u hvězdy Mu Arae v souhvězdí Altar planetu jedenáctkrát větší než Země. Později se ukázalo, že se vyskytují poměrně často.

obr: Voda je nejrozšířenější sloučenina ve vesmíru. Zdá se, že není důvod, proč by planety v obyvatlné zóně neměly mít oceány

Model Laury Schaeferové se týká planet, které jsou jedenapůlkrát až pětkrát větší než Země a obíhají kolem své mateřské hvězdy v takzvané obyvatelné zóně, tedy ve vzdálenosti, která umožňuje existenci vody na povrchu.

"Pozemské oceány pokrývají přibližně 70 procent povrchu planety, jde ale jen o tenkou vrstvičku - asi jako vrstva páry na zrcadle v koupelně," vysvětluje spoluautor modelu Dimitar Sasselov. "Voda představuje pouhé desetiny procenta celkové hmoty Země. Velkou část z ní ale nevidíme, protože se při pohybu pevninských ker dostává do hlubokých geologických vrstev a při sopečné činnosti se zase vrací na povrch v podobě vodní páry."

Podle jiných odborníků má právě tahle recyklace oceánů obrovský vliv na současnou podobu Země. Voda v geologických vrstvách funguje jako jakési mazadlo, díky kterému se pevninské kry mohou navzájem podsouvat a třít - umožňuje tedy takzvanou kernou tektoniku.

Má se za to, že na Venuši se po vypaření oceánů kerná tektonika bez vody "zadřela" a planetu proto vždy po určitém období postihne globální protavení povrchu. Podobné děje jistě probíhají i na planetách jiných hvězd.

Miliardy let pro život

Existence kapalné vody je tedy pro obyvatelnost planety ještě významnější, než se na první pohled zdá - nejenže představuje prostředí v němž se život může dlouhodobě vyvíjet, ale umožňuje také kernou tektoniku. Kromě toho reguluje klima a snižuje tepelné rozdíly mezi chladnými a teplými oblastmi.

obr: Kde je voda, tam by mohl být i život...

Laura Schaeferová se svým týmem proto vytvořila počítačový model, který simuloval možnosti existence a chování kapalné vody na povrchu a v geologických vrstvách superzemí obíhajících v obyvatelné zóně. Model také měl zjistit, jak dlouho může na takových planetách existovat oceán.

"Zjistili jsme, že planety dvakrát až čtyřikrát větší než Země mají ještě lepší podmínky pro vznik a udržení oceánu než naše planeta," říká autorka modelu. "Oceán se tam může udržet až 10 miliard let." (Stáří Země se odhaduje na 4,5 miliardy let)

Naproti tomu planety více než pětkrát větší než Země mají podmínky pro vznik oceánu mnohem horší. Model ukazuje, že pevninská kůra je tam silnější, voda se z hornin při sopečné činnosti uvolňuje obtížněji.

"Superzemě jedenapůlkrát až dvakrát větší než Země jsou pro rozvoj života ideální," tvrdí Sasselov. "Miliardy let existence oceánu vytvořily časový prostor pro biologické procesy v globálním měřítku a život měl dost času, aby ovlivnil složení atmosféry. To nám také dává naději na možnost zjišťování těchto změn při hledání obyvatelných světů."

Jan A. Novák

psáno pro iHned.cz

You have no rights to post comments