Novákoviny

Tvrzení, že příští rok nastane konec světa by asi nestálo za komentář - kdyby mu nevěřilo tolik lidí. Jedním z charakteristických rysů dnešní civilizace je i to, že myšlenka nemá váhu podle toho nakolik odpovídá realitě, ale podle toho, kolik jí věří lidí. Váhu nejen ekonomickou (konec světa je artikl, který jde dobře na odbyt), ale i sociální a politickou: vypovídá o spodních proudech ve společnosti. V časech technologického optimismu v polovině minulého století by nad tímhle proroctvím asi normální člověk mávl rukou - naši vědci a inženýři s každým koncem světa přece rázně zatočí. Dnes je tomu úplně jinak a není tak těžké vytušit proč. Obyčejní lidé žijí ve světě, mezi technologiemi, kterým nerozumějí, ve světě, který z jejich perspektivy nemá srozumitelné cíle ani ideály - a přitom jsou obklopení společenskými i ekonomickými mechanismy, které se čím dál víc jeví jako nepřátelské. Není vyloučené, že kdesi v hlubinách jejich podvědomí proto dřímá touha po konci takového systému - a že na povrchu vykrystalizovala v radostné přijetí mayského proroctví. Je to nebezpečnější jev, než se na první pohled zdá, protože některá proroctví mají schopnost vyplňovat sama sebe už jen tím, že byla vyslovena. I když mayský kalendář v tom bude nevinně.

Jan A. Novák