Novákoviny

    Zkáza lidské civilizace je oblíbené téma sci-fi, britský autor Richard Horne ale píše o nebezpečích, která hrozí už teď - pokud na jejich odvrácení není dávno pozdě. Server TimesOnline z jeho díla vybral deset způsobů, jimiž může lidstvo vyhubit jeho vlastní technologie. Není přitom bez zajímavosti, že tu není nic o skleníkových plynech, zato se drtivá většina z nich týká počítačů, internetu a informačních technologií.

   Richard Horne zřejmě nebude založením optimista - soudě alespoň podle titulů knih, které napsal, nebo na nichž se podílel. Jen namátkou: 101 věcí, které musíte udělat před smrtí, Nebezpečná kniha pro chlapce, A jako Armagedon... Hornův dějinný pesimismus je ovšem komerčně úspěšný, protože první z uvedených knih se už nějaký čas drží mezi bestselery. A právě z poslední redaktoři TimesOnline vybrali hrozby, spočívající v technologiích vytvořených samotnými lidmi. Hornův nakladatel ovšem předem varuje: "Číst tohle před spaním by nebyl dobrý nápad."

    Zahubí nás asteroid, kometa, ekologická katastrofa? To možná také, jako ještě větší nebezpečí ale Horne vidí hackery. Ví, že někteří pronikají do střežených počítačů jen pro zábavu, z nudy, nebo dokonce pro dobrou věc. Upozorňuje ale, že hacking vždy měl svou temnou stranu a ta dnes začíná zřetelně převažovat. U klávesnic už dávno nesedí jen uhrovití puberťáci s brýlemi, ale ve stále větší míře také teroristé, mafiáni, příslušníci tajných služeb pochybných režimů. Cílem útoků je Pentagon, systémy protiraketové obrany, letecké základny a paradoxně také Microsoft. Je náhoda, že po každém upgrade operačního systému se horečně záplatují bezpečnostní díry?

    "Jestliže se hacker sloužící temným silám dostane do systému protiraketové obrany, aniž by to někdo zjistil, těžko si dělat iluze o tom, proč tak činí," píše Horne. "Řetěz příčin a následků vedoucí k termonukleární katastrofě ale stejně dobře může spustit nadaný nudící se puberťák."

    Horne také vidí nebezpečí v rostoucích výkonech počítačů a není zdaleka sám. I známý britský kybernetik Kevin Warwick věří, že nejpozději do roku 2050 umělá inteligence předčí lidskou. Internet jim navíc dá možnost si opatřovat informace nezávisle na lidech - a také škodit. Až získají sebeuvědomění a pud sebezáchovy, nebudou mít důvod brát na lidi ohledy.

    "Představte si, že jste chytrá krabice plná drátů, která se nemůže hnout z pracovního stolu a vládnou vám mnohem hloupější stvoření," vysvětluje Richard Horne. "Dokonce vás mohou kdykoliv vypnout nebo rozbít. Také byste tam jen nečinně seděli?"

    Sedět ostatně nemusí být nutné, umělá inteligence se bude vyskytovat také v robotech. A tady vidí Horne další nebezpečí: vzpouru chytrých strojů. Jedna tvář robotů jsou zábavní společníci, které tak usilovně vyvíjejí japonské firmy - ta méně viditelná jsou mnohem pokročilejší stroje připravované pro válku. Platí pro ně totéž co pro počítače: až si uvědomí samy sebe i slabosti svých pánů, pochopí, že lepší je žádné pány nemít.

    S roboty souvisí další problém, v němž je slyšet trouby Posledního soudu: nanotechnologie. Horne velkoryse přehlíží zdravotní rizika, která v sobě skrývají uhlíkové nanostruktury i etické problémy používání prakticky neviditelných zařízení (mimochodem, právě tímto směrem se ubírá vývoj vojenských robotů) a jde rovnou k věci. Uznává, že nanostruktury, které nám vyčistí cévy, decentně odstraní nádory a spraví vnitřnosti, jsou úžasná věc, jenže...

    "Výroba nanozařízení je příliš komplikovaná na to, aby se jí mohli účastnit lidé. Ti sestrojí jen první série a dal už se budou nanoboti replikovat sami. Nejen replikovat, ale také vylepšovat."

    Právě v tom je ale podle Horna skryté nebezpečí: mutace nezná jenom příroda. Evoluce biologických organismů měla spoustu slepých uliček, v rámci stovek milionů let se ale sem tam nějaká ta katastrofa přežije. Umělá evoluce ovšem bude mít jen roky, protože tlak na tržní využití výsledků drahého vývoje bude nemilosrdný - a každé klopýtnutí může být osudné. Vzpoura robotů by jistě byla hrozná, vzpoura nanobotů uvnitř vlastního těla se ale vymyká našim dnešním představám.

    Chytrý robot bude nevypočitatelný, Achilovou patou civilizace jsou ale hloupé počítače už dnes. Jsme na nich stále více závislí: řídí letový provoz i vlaky, ovládají infrastrukturu, dohlížejí nad bezpečným chodem jaderných elektráren i nemocnic, střeží vzdušný prostor. Věta "Nejdou nám počítače" dnes znamená totéž, co kdysi vyhlášení stávky zaměstnanců - s těmi se ale aspoň někdy šlo nějak domluvit.

    Přitom s rostoucími výkony jsou polovodičové procesory stále zranitelnější. Blízký úder blesku dokáže spolehlivě vyřadit počítačovou nebo komunikační síť na vzdálenost mnoha kilometrů. Jsou ale i výkonnější věci než jen obyčejný blesk.

    Richard Horne upozorňuje především na solární erupce. V malém to roku 1989 zažila kanadská provincie Quebeck, kde díky sluneční bouři došlo k totálnímu rozpadu elektrorozvodné soustavy. To se stalo ještě před érou masového zavádění počítačových sítí - pohromu nezpůsobil počítač, ale Sluncem vyvolané přepětí přímo v rozvodech. Od té doby proběhly jen necelé dva jedenáctileté cykly sluneční činnosti a Zemi nezasáhl žádný velký výron solární plasmy. Co se stane s počítači, až hmota vyvržená běsnící hvězdou trefí naši planetu naplno?

    Není ostatně nutné ani čekat na Slunce. Zbraně schopné vyvolat elektromagnetický impuls devastující počítačovou infrastrukturu jsou ve výzbroji některých armád už dnes.

    Velké nebezpečí vidí Richard Horne v internetu. Tvrdí, že už ne jedno červené tlačítko jaderného poplachu, ale stovky milionů tlačítek na klávesnicích mohou spustit Apokalypsu. Nejen proto, že světová síť stále více nahrazuje skutečné vztahy a polyká osobnosti svých uživatelů. Podle Horneho především umožňuje nekontrolované propojení nebezpečným destruktivním individuím, kteří dosud izolovaně stáli na okraji společnosti. Dnes mohou bez ohledu na hranice a bez strachu z policie hledat po celém světě sobě podobné, předávat si zkušenosti, koordinovat údery. Už není třeba posílat raketu s bombou - stačí mail s návodem na její sestrojení.

    Mezi "nepočítačovými" body desatera zkázy je klonování, šíření jaderných zbraní a umělé nebo zmutované viry vytvořené v laboratořích. Ke každému z bodů přitom autor připojuje otázku: Kdy mám začít propadat panice? Zná jen dvě odpovědi. V některých případech je to "Teď hned", v jiných "Brzy". Opravdu jsme na tom tak špatně? Záporná odpověď se hledá těžko, ale jedna by tu přece jen byla. Už za časů faraonů (a nesčíslněkrát později) mnozí soudili, že svět spěje k definitivní katastrofě. Zatím nikdy se tak nestalo.

You have no rights to post comments