Novákoviny

stránky publicisty Jana A. Nováka

Tajemství rostliny kaba

kukurice, mayan god of maiz, maiz    Kukuřice je rostlina plná záhad a botanici i archeologové se dodnes dohadují o jejím původu. Jen jihoameričtí indiáni měli jasno: byl to dar bohů. Nelze se jim divit, je to například jediná kulturní plodina nemá v přírodě blízké příbuzné a která bez lidské péče nezplaní jako jiné plodiny, ale hned prvním rokem zahyne.

    S kukuřicí je ale spojeno ještě jedno tajemství. Přestože nepochybně pochází z amerického kontinentu a do Evropy se dostala až po Kolumbovi, mnohé nasvědčuje tomu, že se dávno před tím pěstovala v Africe. Zvláštní shodou okolností to bylo v Guinejském zálivu, tedy v těch místech "černého kontinentu" která jsou Střední a Jižní Americe nejblíže.

 

 

 

     Rostlina bílého muže

     Africké kmeny v oblasti Guinejského zálivu pěstovaly kukuřici velmi dlouho, etnografové však nepochybovali o tom, že ji nějakým způsobem získali od Portugalců, kteří si ji přivezli z Ameriky. Měli pro to i důvod: většina místních názvů pro tuto plodinu ji nějak spojovala s bílými muži - a Portugalci byli zcela nepochybně běloši.

    Počátkem 70. let minulého století ale sociální antropolog Mervyn Jeffreys z Univerity of Vitwaterstrand tuto zdánlivě logickou teorii zpochybnil. Posbíral všechny západoafrické mýty týkající se původu kukuřice a zjistil, že po Portugalcích nebo jiných mořeplavcích v nich není ani památky. Všechny naopak naznačují, že kukuřice sem přišla z vnitrozemí, patrně po Nigeru, možná z Timbuktu, legendárního města arabské vzdělanosti. Některé naznačují, že kukuřice, které se v některých místních jazycích říkalo kaba, bylo několik odrůd.

kukuřice, maiz    Mervyn Jeffreys proto došel k závěru, že bílými dárci kukuřice nebyli Portugalci nebo Španělé, ale spíš Arabové nebo Židé ze severu, kteří s oblastí Guinejského zálivu provozovali dálkový obchod. Teorie ovšem má jednu slabinu: neříká, jak k plodině Arabové nebo Židé přišli.

    Už Jeffreys ale naznačil, že je tu něco podivného. Ve své práci, která roku 1971 vyšla v prestižním vědeckém periodiku Current Anthropology, upozorňuje, že mýty západoafrických obyvatel týkající se kukuřice jsou velmi staré a pravděpodobně pocházejí z dob dávno před Kolumbem. Někdy jsou dokonce součástí mýtů týkajících se stvoření světa. S rostlinou, darovanou mořeplavci nebo kupci to nějak nejde dohromady.

 

    Egyptská stopa

    Později narazili antropologové na indicie naopak, které naopak naznačovaly, že i samotné Araby přítomnost kukuřice v Africe zaskočila. Například arabské rukopisy pocházející z 10. století tvrdí, že v oblasti, kde dnes leží Libérie a Togo, žil kdysi černošský kmen Kezi, který pěstoval jakési podivné obilí. Vládce kmene přísně zakazoval prodávat je cizincům. Obchod byl povolen jen v případě zrna, které se před tím dlouho máčelo ve vodě a pak sušilo na slunci, takže ztratilo klíčivost. Etnografové zkoumající v oblasti Guinejského zálivu kmen Jorubů zase zjistili, že tito lidé na své keramice odedávna zobrazovali rostlinu nápadně se podobající kukuřici.

 mayan god of maiz, maiz, kukuřice, Mayan   Otázkou zůstává, kde by se kukuřice v Africe vzala. Ani jihoameričtí indiáni, ani černoši z Guinejského zálivu neměli plavidla, která by byla schopna překonat Atlantik, a tak se většina vědců k prastarému původu východoafrické kukuřice staví spíše chladně. O to nadšeněji tuto hypotézu přivítali zastánci existence Atlantidy. Existují ale i jiná možná vysvětlení.

obr: Mayský bůh kukuřice. Kukuřici získali dosud neznámým způsobem Indiáni v Americe a stejně záhadně se zřejmě ještě před Kolumbem dostala i do Afriky.

     Jedno z nich naznačil už Mervyn Jeffreys. Ze severu Afriky odedávna vedla do oblasti Guinejského zálivu bohaté na zlato a otroky frekventovaná obchodní cesta. Dodnes je ve zdejších mýtech možné vysledovat vlivy starého Egypta, například v častém uctívání hvězdy Sirius. Ve faraónském Egyptě také byly nalezeny stopy po kontaktech s Amerikou, včetně přítomnosti amerického nikotinu v mumiích. Pokud se tedy mohl dostat tabák k Nilu, nelze vyloučit, že stejnou cestou přišla kukuřice k Nigeru. Plavby Egypťanů do Ameriky se ale nepodařilo přesvědčivě dokázat. Jiná hypotéza proto počítá spíš s dosud neznámou námořní civilizací, která předcházela říši na Nilu i předkolumbovské kultury Ameriky.

    Potíž je v tom, že kontakty Egypta s Amerikou zatím uznávají spíš badatelští dobrodruhové typu Thora Heyerdahla než "oficiální" akademická věda. A neznámá námořní civilizace zas má tak blízko k Atlantidě, že vědec dbalý své pověsti se na ni bojí i jen pomyslet. A tak kukuřice v Guinejském zálivu zatím zůstává jednou z nerozluštěných záhad minulosti.

Jan A. Novák

psáno pro Hospodářské noviny

Komentáře   

-1 #1 Ťule 2013-05-07 05:48
Bohužel hned v prvním odstavci je zásadní dezinformace: kukuřice má v přírodě blízké příbuzné a to dokonce tak blízké, že se s nimi kříží a dává plodné potomky. Proč bychom tedy měli brát vážně zbytek článku?
Citovat
+1 #2 j.a.n. 2013-05-07 08:16
A nutí Vás někdo? Mimochodem, napsat, že je něco špatně, umí každý internetový troll. Ale napsat, jak to tedy podle něj je, to už raději ne, protože by se vystavil nebezpečí diskuse.
Citovat
0 #3 Taco 2014-05-05 11:23
Citace z Wiki: "Všechny druhy kromě Zea mays jsou některými autory řazeny do samostatného rodu Euchlaena Schrad.[3] V tomto pojetí obsahuje potom rod Zea pouze jeden druh: Zea mays. Dnešní autoři většinou používají široké pojetí rodu Zea, s 5 uznávanými druhy. Široce pěstovaná polní plodina je pouze kukuřice setá pravá (Zea mays subsp. mays). Ostatní divoké taxony se nazývají pojmem teosinte (množné číslo teosintes)."
Citovat
0 #4 Taco 2014-05-05 11:29
Čistě spekulativní myšlenka:

Mayové měli provozovat obchod v příbřežních vodách. Na vorech. Sice se drželi důsledně pobřeží, ale nějaká bouře je mohla zanést daleko. Golfský proud by je teoreticky k Británii zavést mohl. Ale vzhledem k tomu, že ve skutečnosti nebyli schopni objevit ani Antily, tak se to ve skutečnosti nestalo.
Citovat

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

 
Joomla Templates: by JoomlaShack