Novákoviny

Biblický mýtus o potopě světa je sám o sobě velkou záhadou: před obrovskou záplavou lidi varovali „andělé“, což vedlo ke stavbě lodi (či spíš plovoucí genové banky), z níž praotec Noe znovu oživil zpustošený svět. Málo známé je, že si jej s určitými obměnami vyprávěli i staří Egypťané. U národa, který byl závislý na pravidelných záplavách Nilu a který tedy velkou vodu každoročně nadšeně vítal a uctíval, je to přinejmenším podivné. Egyptská verze mýtu o potopě světa je však z mnoha důvodů ještě víc znepokojující než ta biblická (zjevně odvozená za starší sumerské). A naznačuje, že někde v Egyptě by se mohla ukrývat podzemní pokladnice obsahující nepředstavitelné poklady – ale především zapomenuté vědění dávných civilizací.  

 

 

I když se to dnes zdá být poněkud těžko uvěřitelné, bývaly časy, kdy na tom arabská věda byla mnohem lépe než evropská. Arabský svět zpočátku netrpěl svými dnešními předsudky, navíc získal bezprostřední přístup k pokladům antické vědy a nějaký čas toho uměl tvořivě využívat. Na prvním místě zřejmě šlo o obrovské dědictví minulosti, které ukrývala legendární alexandrijská knihovna. Ta byla součástí Múseia, "prvního výzkumného ústavu světa" vybudovaného řeckými vládci Egypta v posledních staletích před počátkem letopočtu.

Dnes se můžeme jen dohadovat, co všechno se společně s jejími svitky ztratilo - bylo by ale divné, kdyby mezi tím nebyly také informace o legendární potopě. Ale nemusela to být jen tato velkolepá knihovna. Právě přes egyptské Židy nebo křesťany koptského vyznání zřejmě do Etiopie dostaly texty, z nichž se zrodila etiopská Kniha Enochova...

 

Podivné svědectví

Jedním z věhlasných arabských vědců středověku byl také historik se jménem tak dlouhým, že by vydalo nejméně na jednu celou řádku, takže si jej (stejně jako to dělá většina současných autorů) zkrátíme na Al-Makrízí. Žil v letech 1364 až 1442 a ve své práci se věnoval právě dějinám Egypta. S trochou nadsázky bychom ho tedy mohli označit za jednoho z průkopníka egyptologie (i když jeho zajímal také Egypt za vlády Arabů).

obr: Tajemný výraz sfingy jakoby naznačoval, že o tajemstvích dávného Egypta zdaleke ještě nevíme všechno

Foto: Jan A. Novák

 

 

Nemohl přitom pochopitelně vynechat ani nepřehlédnutelné pyramidy. Ve své knize s opět předlouhým arabským názvem, který se dnes zkracuje na Hítát, Khítát nebo Al-khítát mu (v souladu s mnoha dnešními autory) nebylo než konstatovat, že názory na důvod a dobu jejich vzniku se rozcházejí. Poctivě ale tyto názory zaznamenal - a jeden z nich nám bude připadat velmi povědomý.

Posuďte sami: "Příčinou budování pyramid bylo to, že tři sta let před potopou se králi Sauridovi zdál následující sen: Země se i se svými obyvateli převrátila, lidé zděšeně a bezhlavě prchali a hvězdy padaly z oblohy."

Kde na to přišel?

Britský učenec Theodore Alois Buckley (1825-1856) je znám především jako překladatel Homéra do angličtiny, roku 1856 ale vydal také populární knihu Seven Wonders of the World (Sedm divů světa). V její první kapitole věnované pyramidám líčí egyptskou verzi o potopě mnohem podrobněji. Jde o text arabského spisovatele Ibn Abd Alhokma, které do Anglie přivezl roku 1638 oxfordský učenec John Geaves ze své cesty do Egypta. A jsou v něm detaily, které vyrážejí dech:

"Většina učenců se shoduje na tom, že stavitelem pyramid byl egyptský král Saurid Ibn Salhouk, který žil 300 let před Velkou potopou. Příčina toho byla, že viděl ve snu, že se celá Země přetočila i se všemi svými obyvateli, muži leželi na svých tvářích a z nebe padaly hvězdy, s hrozivým rachotem narážejíce jedna do druhé; a byv tím znepokojen, nejdříve to skrýval. Potom viděl hvězdy-stálice padat dolů k zemi v podobě bílých ptáků, uchvacujíce lidí, odnášeje je mezi dvě velké hory; a tyto hory se následně za nimi zavřely a ty zářící hvězdy potemněly.

Probudiv se s velkým strachem, svolal vrchní kněží ze všech krajů egyptských, sto a třicet kněží; hlavní z nich se jmenoval Aclimun. Zpraviv je o celé této věci, oni změřili postavení hvězd, a učinivše své věštebné prognózy, předpověděli potopu. Král řekl: "Přijde na naši zem?" Oni odpověděli: "Ano, a zničí ji." A zbývalo do té doby jistý počet roků, a on nařídil, aby v mezidobí byly vystavěny pyramidy a krypta, do které vcházeje řeka Nil, tekla by pak do zemí na západě a do země Al-Said. A naplnil je talismany a podivnými věcmi, poklady, cennostmi a podobným. Nechal do nich vyrýt všechny věci, které mu byly pověděny moudrými muži, stejně tak jako všechny důležité vědomosti, jména minerálů, jejich používání i účinky; z věd astrologii, aritmetiku, geometrii a fyziku. Toto vše může být k užitku tomu, kdo rozumí jejich písmu a jazyku.

obr: Výkony staroegyptských stavitelů udivují rozměry i precizním provedením

Foto: Jan A. Novák

 

 

Poté co dal příkaz k jejich vystavění, vyřezali nasucho obrovské a krásné sloupy z kamene. Dovezli mohutné kameny z Etiopie a utvořili z nich základy těch tří pyramid, spojujíce je dohromady olovem a železem. Zbudovali z nich brány na čtyřicet loktů pod zemí a učinili výšku pyramid jedno sto královských loktů, z nichž každý je padesát našich dnešních; také udělal každou jejich stranu sto královských loktů. Začátek této výstavby byl za příznivé konstelace.

Když to dokončil, pokryl je odshora až dolů barevným mramorem a svolal slavnostní obřad, kterého se zúčastnili všichni obyvatelé království. Pak postavil v západní pyramidě třicet pokladnic naplněných až po strop drahocennostmi, přístroji, kartušemi z drahých kamenů, přístroji ze železa, hliněnými nádobami a zbraněmi, které nerezaví, a také sklem, které lze ohýbat, aniž praskne, několika typy vozů pro jednu i dvě osoby, smrtelnými jedy a kromě toho dalšími věcmi. Také udělal ve východní pyramidě různé nebeské sféry a hvězdy, a jak jednotlivě působí ve svých postaveních, a jaké obřady vzhledem k nim používat, a knihy, které se tím zabývají...

 

Smrtící strážci pokladu

Tím ale podivné vyprávění zdaleka nekončí:

"...také dal do barevné pyramidy do truhlic z černého mramoru doprovodné texty kněží, a od každého z kněží jednu knihu, ve které bylo to nejcennější z oboru jeho znalostí, z jeho činů, jeho povahy, a co udělal za svého života, a také vše co bylo, a co bude, od počátku času do jeho konce.

Do každé pyramidy dal poklad. Strážcem pokladu západní pyramidy byla socha z mramorového kamene vzpřímeně stojící, s kopím, a na své hlavě ověnčena hadem. Když někdo přišel do její blízkosti a zastavil se, had ho kousl na jedné straně, a ovinuv se kolem jeho hrdla a zardousiv ho, navrátil se na své místo.

Strážcem pokladu východní pyramidy učinil modlu z černého achátu, její oči byly otevřené a zářící, seděla na trůnu s kopím. Kdo se na ni pozřel, uslyšel na jedné jeho straně hlas, jenž ho obral o rozum, takže padl tváří na zem a zůstal tak, dokud nezemřel. Strážcem pokladu barevné pyramidy učinil sochu z kamene albut, sedivší. Ten, kdo se podíval směrem k ní, byl sochou přitáhnut, až se k ní přilepil, a nemohl být od ní již oddělen, dokud nezemřel.

Koptové ve svých knihách píší, že na nich jsou vyryty nápisy, jejichž význam v arabštině je tento: "Já, král Saurid, jsem postavil pyramidy tehdy a tehdy a dokončil je v šesti letech. Ten, kdo přijde po mně a bude říkat, že mi je roven, nechť je rozboří v šesti stech letech; přitom ví se, že je snazší zbořit než postavit. Také jsem je pokryl, když jsem je dokončil, vápencem-alabastrem; nechť tedy on je pokryje rohožemi."

Poté co chalífa Al-Mamon (Al-Mamun) vstoupil do Egypta a viděl pyramidy, zatoužil zjistit, co je uvnitř, a jal se je otevřít. Bylo mu řečeno, že to není možné. On odpověděl: "Dozajista to udělám." A byla pro něj otevřena díra, která je tam dodnes, pomocí ohně a octa. Dva brusiči připravili a naostřili železo a nářadí, s kterým se dostali dovnitř, a celé to vydalo mnoho peněz. Síla zdí byla zjištěna, že je dvacet loktů; a když došli na konec zdi, za místem, kde kopali, nalézal se džbán se zelenými smaragdy; bylo toho za tisíc dinárů, velmi těžké, každý dinár byl za unci, jako jsou naše unce. Byli tím překvapeni a nechápali toho význam. Pak řekl Al-Mamon: "Spočtěte částku, která stála otevření toho vchodu." Oni to spočítali a hle: byla to ta stejná částka, kterou nalezli; nebyla ani vyšší ani nižší.

obr: Teprve v bezprostřední blízkosti člověk do důsledků pocítí zdrcující monumentalitu Chufevovy pyramidy

Foto: Jan A. Novák 

 

 

Uvnitř našli pravoúhlou šachtu. V její stěně bylo mnoho dveří; každé dveře vedly do komory, kde byly mrtvoly zavinuté do lněného plátna. Zcela u vrcholu pyramidy nalezli komnatu, v níž byl dutý kámen. V něm byla socha ve tvaru člověka a v ní člověk, na němž byl zlatý náprsní pancíř posázený drahokamy. Na jeho hrudi ležel meč nevyčíslitelné ceny a ne jeho hlavě leštěný drahokam velikosti vejce, zářící jako denní světlo, a na něm byla písmena napsaná perem; nikdo nevěděl, co znamenají. Poté co Al-Mamon otevřel otvor, vcházeli lidé dovnitř po mnoho let, a sestupovali kluzkým průchodem, který tam byl; někteří se bezpečně vrátili, jiní zemřeli."

To je nesmírně cenné svědectví - a nejen proto, že nejspíš obsahuje nějakou tradici, která se později z obecného povědomí vytratila. Důležité je i to, že prokazatelně pochází z doby dávno před tím než se zájem o tajemství pyramid stal módním hitem a námětem velkofilmů, takže se na vymýšlení podobných historek dalo slušně vydělat. V časech Ibn Abd Alhokma se lidé buď o pyramidy nezajímali vůbec, nebo je na nich přitahovalo jen jedno: pověsti o hromadách zlata a drahokamů uvnitř. Nějaké sochy, záznamy vědomostí, vědecké přístroje nebo staré báchorky jim byly v podstatě ukradené.

Al Marízí a Abd Alkhoma nebyli jediní, kdo tuto legendu zaznamenali. Něco podobného napsal už mnohem dřív také antický historik Ammianus Marcellinus (330-395 n. l.). Podle něj jsou pod pyramidami v Gize a pod sfingou podzemní dutiny, jimž se říká syringes. Byly vybudovány proto, aby zachránily poklady vědění a náboženské rituály před blížící se velkou pohromou. "Bylo vynaloženo obrovské množství práce na vykopání dutin uchovávajících stará mysteria," tvrdí Marcellinus.

Můžete oprávněně namítnout, že středověcí arabští učenci i pozdně antický historik se mohli jen inspirovat židovskými nebo křesťanskými texty o potopě z přelomu letopočtu. Jenže egyptská verze se několika významnými prvky liší. I tady se sice lidé (po božím úradku, byť tentokrát v podobě snu) rozhodnou zachránit civilizaci - ale nikoliv prostřednictvím lodi. Přdevším tu ale naprosto zřetelně vystupuje to, co Bible zamlčuje: původcem katastrofy bylo nebeské těleso. Zajímavé je i to, že v Egyptě si učenci jeho příchod dokázali vypočítat sami dlouho dopředu a žádný anděl jim nemusel říkat, co mají dělat. Znamená to, že šlo o nějaké nebeské těleso?

Ještě uvidíme, že tuto možnost připouštějí i někteří dnešní vědci. A že myšlenku Egypta jako kulturního dědice nějaké starší a vyspělejší civilizace podporují i další indicie.

Mimochodem: zkuste si představit, jak by na zprávu o něčem, co se má odehrát dlouho po konci jejich volebního období, zareagovali dnešní politikové. A nebo snad raděj ani ne...

Jan A. Novák

- - - - - - - - - -

UPOZORNĚNÍ: Text je ukázkou z knihy Záhady Bible. Pokud ji nemá váš knihkupec, můžete si ji objednat zde

- - - - - - - - - - -

ilustrace: Jan A. Novák

 

 

You have no rights to post comments