Novákoviny

Vražda arcivévody Ferdinanda d°Este a jeho ženy v Sarajevu po sto letech znovu budí emoce. Zatímco někdejší Jugoslávie krvavý čin oslavovala, dnešní Chorvaté a bosenští muslimové jej považují za teroristický akt velkosrbského nacionalismu. Most poblíž místa události se už nejmenuje po vrahovi Gavrilu Principovi - ale sarajevští Srbové mu chtějí ve východní části města postavit pomník. V zemi, jejíž společnost tradičně ze všeho nejvíc připomíná sud střelného prachu...

první díl seriálu

předešlý díl seriálu

I po kruté občanské válce zůstalo v Sarajevu dost atraktivních památek ze středověku, jedním z největších magnetů na turisty přesto je nenápadný kus betonu zalitý v chodníku nedaleko řeky Miljacky. Otisky bot v něm znázorňují postavení, které Princip zaujal, když se chystal do následnického páru vyprázdnit zásobník svého browningu. Nejeden návštěvník města si do nich stoupne, aby zjistil, jak se cítil člověk, který malým pohybem prstu odpálil rozbušku první světové války.

Líheň atentátníků

Správa Bosny a Hercegoviny Rakousko-Uhersku svěřila roku 1878 mezinárodní konference v Berlíně (známá jako Berlínský kongres), která řešila uspořádání Balkánu po rusko-turecké válce. Oficiálně pak habsburská monarchie přičlenila Bosnu a Hercegovinu ke svému území roku 1908. Do země investovala velké částky; centrum Sarajeva tehdy získalo ráz typický pro mnoho velkých měst monarchie - například i pro některé části Prahy.

obr: Most přes řeku Miljaćku, u místa, kde došlo k atentátu. V nárožním domě je dnes muzeum věnované této události

Foto: Jan A. Novák

Vyrostla tu řada reprezentativních budov, škol a chrámů několika různých vyznání. Mnohé z nich vyprojektoval český architekt Karel Pařík (1859-1942), jeden z nejplodnějších architektů své doby.

V roce 1895 dostalo město první elektrárnu a také první tramvaj. Vzniklo rovněž pozoruhodné technické dílo: strategická horská železnice Sarajevo - Višegrád desítkami tunelů a mostů spojující hlavní město Bosny se srbskou hranicí. Národnostní a náboženskou nesnášenlivost i sociální rozdíly zaostalé země ale nešlo odstraňovat tak rychle - a brzy měly přinést smrtící plody.

obr: Atentát dnes v Sarajevu připomíná betonová deska se symbolickým otiskem bot vraha na místě, kde Princip při střelbě stál

Foto: Jan A. Novák

Společně s Bosnou a Hercegovinou tak Rakousko-Uhersko získalo i početnou a nepřátelsky naladěnou srbskou menšinu, která byla podněcovaná k odporu Srbskem - státem zcela podléhajícím carskému Rusku. V roce 1910 se anarchista Bogdan Žerajič pokusil zabít guvernéra Bosny a Hercegoviny generála Varešanina. Nepodařilo se mu to, a tak obrátil zbraň proti sobě. Policie nechala jeho tělo spálit a pohřbít na neznámém místě.

O další atentát na představitele moci se pokusil anarchista Luka Jukič. Dne 8. června 1912 si v Záhřebu počíhal na chorvatského prorakouského politika Slavko Cuvaje. Ani on neuspěl. Byl odsouzen k doživotnímu žaláři a po rozpadu monarchie omilostněn.

V červenci 1914 se Rakousko-Uhersko rozhodlo uspořádat v Bosně velké vojenské manévry pod velením následníka trůnu arcivévody Františka Ferdinanda d°Este. Bylo to vyvrcholení série akcí, které neměly nikoho nechat na pochybách o dalších záměrech monarchie na Balkáně: Srbsko zastupující zájmy ruského impéria mělo být vykázáno do patřičných mezí.

Ale na manévry se připravoval ještě někdo. Anarchistická skupina bosenských emigrantů Mladá Bosna v Srbsku chystala velkolepému vojenskému cvičení dramatický závěr: smrt následníka trůnu.

Sjednocení nebo smrt

Přípravy atentátu řídil člen Mladé Bosny, třiadvacetiletý učitel Danilo Ilič, atentátníky však přímo v srbském Bělehradě vycvičila a vyzbrojila organizace známá jako Černá ruka (oficiálně si její členové říkali Ujedinenije ili smrt - Sjednocení nebo smrt). Jejím cílem bylo vytvoření Velkého Srbska ze všech území, na nichž žili Srbové. Organizaci řídil plukovník Dragutin Dimitrijevič "Apis", který už předtím roku 1903 vedl puč při němž byl zavražděn srbský král Aleksandar Obrenovič. Dosadil tak na trůn Petara Karadjordjeviče, který se do politiky příliš nemíchal a vliv Černé ruky na srbskou politiku výrazně vzrostl.

obr: Pachatel atentátu, velkosrbský nacionalista a člen teroristické organizace Mladá Bosna Gavrilo Princip

Nechybí ale ani názory, podle nichž Apis pracoval pro Rusy nebo pro Němce. Není v této souvislosti bez zajímavosti, že krátce před atentátem měl Ferdinand schůzku s německým císařem Vilémem II, jejíž obsah zůstal dodnes neznámý.

Arcivévoda se nijak netajil tím, že po usednutí na trůn chce modernizovat život Rakousko-Uherska, federalizovat říši a dát větší práva slovanským národům. Jedna z jeho četných cest po světa vedla i do USA, kde si pozorně všímal tamních společenských poměrů a uspořádání státu. Někteří autoři dokonce mluví o jeho úmyslu vytvoření nadnárodního celku s názvem Spojené státy velkého Rakouska. Dobře také znal momentální slabost monarchie a zastával politiku vyhýbání se válečným konfliktům přinejmenším do doby, než se podaří zlepšit stav armády. Už roku 1908 například s neuvěřitelnou předvídavostí napsal: "Mělo by se od podněcování války ustoupit. Bylo by sice lákavé rozsekat Srby a Černohorce - ale komu by takové laciné vavříny prospěly? Jen by vznikl všeobecný evropský zmatek a my bychom nakonec museli bojovat na dvou frontách. A to nemůžeme vydržet." Následník trůnu s takovými názory překážel celé řadě vlivných sil doma i v zahraničí.

Pro koho tedy doopravdy pracoval Apis a jeho Černá ruka?

Císařské manévry v Bosně dopadly dobře, a tak mohl arcivévoda doufat, že snad i četná anonymní varování před cestou do tohoto trvale neklidného kouta Evropy byla přehnaná. Ale už jízda na slavnostní recepci pořádanou v sarajevské radnici 28. června 1914 ukázala, že nebyla přehnaná ani trochu.

"Žofinko, neumírej..."

Jako první zaútočil na otevřený automobil následníka trůnu člen Mladé Bosny devatenáctiletý typograf Nedjelko Čabrinovič. O tom, co následovalo dál, existuje několik verzí: podle jedné granát sklouzl po kapotě, podle další řidič útočníka zahlédl a šlápl na plyn. V každém případě bomba explodovala až pod následujícím automobilem. Vážně zranění byli dva lidé ve voze a několik osob z davu. Z různých důvodů neuspěli ani další členové Mladé Bosny připravení podél trasy kolony.

obr: Okamžik atentátu na dobové ilustraci

Recepce na radnici byla značně nervózní, ale plán slavnostního rozloučení kupodivu nikdo nezměnil a automobily se dokonce vracely stejnou cestou po nábřeží říčky Miljacky protékající centrem města. Ještě ke všemu krátce před vraždou kolona zastavila, protože některé automobily špatně zabočily - a vůz s Ferdinandem najednou stál přímo před kavárnou v níž zrovna svačil Gavrilo Princip. Ten při první jízdě kolony vozů těmito místy nestačil vystřelit - údajně se mu zasekla zbraň. Nyní najednou viděl, že se mu kořist vrací do rány. Ale nejen to: řidič už kavárnu přejel, pak ale zastavil a začal couvat. Jedna z mnoha indicií naznačujících, že do teroristického činu bylo zapleteno mnohem víc osob, než připouští oficiální historie...

Student gymnázia, dvacetiletý Gavrilo Princip byl vášnivý bosenskosrbský nacionalista, kterého kvůli malé postavě nevzali do srbského vojska. Teď měl možnost sobě i světu dokázat, že přesto je Srb tělem i duší.

obr: Policie zatýká vraha. Nesrbské obyvatelstvo Sarajeva chtělo atentátníky lynčovat

Automobil s arcivévodou se ocitl na rohu nábřežní třídy a úzké postranní ulice naproti mostu. To už z kavárny vybíhal mladý muž granátem u pasu a revolverem ukrytým v kapse. Vytáhl svůj poloautomatický browning a ze vzdálenosti půldruhého metru několikrát vystřelil. Nemohl minout.

Životy smrtelně zraněného následníka trůnu i jeho manželky hraběnky Žofie Chotkové vyhasly jen několik minut po útoku. Později se ukázalo, že Žofie byla těhotná. Ferdinandova poslední slova patřila rodině: "Žofinko, neumírej, zůstaň na živu pro naše děti..." ("Sopher, Sopher, sterbe nicht! Bleiben am Leben für unsere Kindern!") Tou dobou ale už byla mrtvá.

Ještě týž den vypukly v Sarajevu velké protisrbské demonstrace a pogromy na Srby. Princip a někteří další atentátníci spolkli připravené ampule s kyanidem, jed ale neúčinkoval, a tak padli do rukou policie. Další podezřelá okolnost atentátu: někdo mohl potřebovat, aby při výsleších vyšla najevo vazba Mladé Bosny na Srbsko.

Jedna část této historie měla dohru na území dnešní České republiky. Gavrilo Princip, Nedjelko Čabrinovič a někteří další členové Mladé Bosny byli v době činu nezletilí a nemohli proto být podle tehdejších rakousko-uherských zákonů popraveni. Dostali maximální možné tresty 20 let těžkého žaláře. Není bez zajímavosti, že v tribunálu, který je odsoudil, působili i dva Češi, zatímco třetí je obhajoval. Princip a Čabrinovič byli uvězněni v terezínské pevnosti, kde zemřeli - Čabrilovič už 23. ledna 1916, Princip 26. dubna 1918.

Jan A. Novák

Psáno pro Hospodářské noviny - víkend

 pokračování

předešlý díl seriálu

první díl seriálu

obr: Žofie Chotková a František Ferdinand d´Este

obr: Sarajevská radnice, místo posledního zastavení manželského páru. Foto: Jan A. Novák

obr: Odjezd z radnice

obr: Žofie Chotková (nar. 1868), od roku 1909 vévodkyně z Hohenbergu pocházela ze staré české šlechty

obr: Kulka vyňatá z Žofiina těla. Při pitvě se ukázalo, že arcivévodova manželka byla byla v jiném stavu. Foto: Jan A. Novák

obr: Atentátníci jsou vedeni před soud

You have no rights to post comments