Novákoviny

Táhlý hřbet zvaný Parukářka je jedním z nejmalebnějších míst pražského Žižkova. Dnes se sem chodí především odpočívat, má ale za sebou pohnutou minulost: tady se popravovalo, v jamách a starých sklepích tu žila pražská spodina - a právě na tuhle tradici navázal komunistický režim, který v kopci vybudoval velkolepý protiatomový kryt.

Osobitou kapitolu do svérázné historie žižkovského hřbetu zapsala muniční továrna zvaná Kapslovna. Její příběh začal 21. listopadu 1826, kdy francouzský podnikatel Pierre Selier koupil usedlost Parukářka za 2600 zlatých a rozjel tu výrobu třaskavých zápalek do střelných zbraní. Podniku pracujícímu s tak citlivými materiály se nemohly vyhnout ani katastrofy. K velkým neštěstím patřila exploze v žižkovském závodu 16. února 1888, která dva dělníky zabila a jednoho zranila těžce. Zděšení v celém Žižkově vyvolal velký výbuch ve skladu rozbušek 1. června 1910, který se ale naštěstí obešel bez obětí na životech. Později se začala rostoucí žižkovská zástavba nebezpečné továrně rychle přibližovat a proto byla výroba převedena do Vlašimi.

Zatím poslední zápis do knihy mýtů žižkovského hřbetu udělal komunistický režim, když se v 50. letech minulého století rozhodl vybudovat tu rozsáhlý podzemní úkryt pro své funkcionáře. Je známý pod jménem Bezovka, které původně nesla jedna ze zdejších viničných usedlostí.

Úkryt pro Armagedon

Jaderný útok tu mělo přežít přibližně 2500 papalášů a pomocného personálu - a své doupě pojali tak velkoryse, že by se za něj nestyděl ani filmový Fantomas. Základ tvoří pravoúhlá síť celkem šesti rozměrných chodeb, z jejíchž rohů vedou přístupové štoly k pěti monumentálním vstupním objektům. Ty kryjí čtyřtunová pancéřová vrata, jejichž povrch je vydutý, aby odklonil rázovou vlnu jaderné exploze do stran.

obr: Před účinky jaderných explozí měly osazenstvo krytu ochránit metry železobetonu a systém masívních ocelových vrat

Foto: Jan A. Novák

Další ocelová vrata jsou v chodbách za nimi, které navíc mají zalomený tvar, aby tlakový náraz dál oslabily. Úkryt disponuje vlastním zdrojem elektrické energie (dieselagregát), vlastní objemnou nádrží pitné vody, zařízením na filtraci vzduchu (včetně skladu kyslíkových tlakových lahví) a samozřejmě veškerým hygienickým vybavením - ale i vlastní vysílacím a telekomunikačním střediskem. Přestože horníci dutiny vystříleli v tvrdé křemencové skále, tvoří stěny chodeb také železobeton místy silný až tři metry.

Na vrcholových partiích Parukářky komplex prozrazují dvě nízké kopule kryjící téměř 30 metrů hluboké větrací šachty. Ocelové poklopy na nich jsou dnes zavařené. Šachtami vedou do nitra kopce točitá schodiště, takže mohou posloužit také jako nouzová úniková cesta.

Objekt bývá někdy výmluvně označován jako "Pevnost Bezovka". Představa Prahy zničené jadernou Apokalypsou, kde se z podzemních doupat mezi trosky a spálené mrtvoly vyhrabávají na povrchu tlupy komunistických funkcionářů... raděj nedomýšlet.

Komplex začali budovat roku 1950 společně s velkým množstvím menších podzemních krytů na území dnešní Prahy 3. S některými byl i propojen. Později došlo také k proražení chodeb navazujících na síť metra. To patrně také dalo vznik pověstem, že Bezovka má spojení s jinými tajnými komunistickými úkryty pod Vítkovem, Pražským hradem, Letnou, Petřínem a na dalších místech.

- - - - - - - - - - - - - - -

UPOZORNĚNÍ:

Text je ukázkou z knihy Hory a kopce opředené tajemstvím, kterou vydalo nakladatelství Alpress

- - - - - - - - - - - - - - -

Během ruské invaze v srpnu 1968 posloužilo zdejší komunikační centrum jako náhradní místo pro vysílání Československého rozhlasu poté, co jeho budovu na Vinohradské třídě vetřelci dobyli a obsadili. Za časů normalizace sídlila ruská posádka v objektu na jižním svahu kopce vybaveném nápadnými anténami. Co tehdy doopravdy měli v podzemí, to se asi hned tak nedovíme. Dnes slouží horní patro Bezovky jako svérázný hudební klub, jehož součástí je i 11 metrů vysoká horolezecká stěna. Podzemní objekt je však stále udržován ve funkčním stavu - v současnosti je to údajně největší plně aktivní podzemní úkryt na území Prahy.

Jan A. Novák

obr: Jeden ze vstupů do objektu. Foto: Jan A. Novák

You have no rights to post comments