Na první pohled to vypadá jako laciná exhibice kavárenského intelektuála: přináší internet požehnání osvěty bloudícímu lidstvu, nebo všeobecnou barbarizaci a úpadek mravů? Jenže i odpověď na takovouto otázku jde matematicky modelovat. A výsledky nedávají moc radostné vyhlídky do budoucna.

Každý převratný vynález projde třemi vlnami. V té první vynálezce a okruh jemu duševně zpřízněných mluví o zlatém věku, který jeho výtvor lidem přinese. Druhou vlnou je odmítavá reakce zpátečníků - ne vždy vyvolaná jen chronickým nepřátelstvím vúči pokroku, ale leckdy i obavami pohříchu zcela oprávněnými. Teprve, když obě vlny přejdou, přichází třetí v podobě masového zevšednění novinky. Je to i případ internetu a sociálních sítí, nebo mají tyto technologie potenciál otevřít Pandořinu skříňku zla, které moderní civilizaci zahubí?

Zloduch v síti

Těmito etapami si musel projít knihtisk, stejně jako automobil, rozhlas i televize. Tak třeba vynálezci "hýbacích obrázků" téměř bez výjimky věřili, že před civilizací otevírají věk nekonečného šíření vzdělanosti, porozumění a lásky. Dnes by před obrazovkou asi omdleli hrůzou už v prvních pěti minutách. Pokud by vůbec pochopili o čem je řeč. Přitom není tak docela náhodou, že největší krok k praktické realizaci udělala televize v nacistickém Německu.

obr: Existence počítačových sítí mění i povahu kriminality a terorismu. Odborníci se pokoušejí modelovat jejich vliv na další vývoj informační společnosti

V poslední době je samozřejmě na řadě komunikace, především internet a mobilní sítě. A i v tomto případě hodnocení kolísá od nekritické adorace až k stejně nekritickému zatracení. Ostatně nelze se divit: teroristé svolávající se po síti, stejně jako pumy vybuchující na zazvonění mobilu jsou po čertech reálné. Ve skutečnosti ale lze vliv komunikačních sítí na společnost poměrně přesně modelovat metodami, kterými disponuje takzvaná teorie her.

Ne náhodou je jedním ze zakladatelů teorie her i otec moderních počítačů John von Neumann. Ten už před druhou světovou válkou popsal úlohu známou jako vězeňské dilema, která je základem modelů "šíření zla" v současných komunikačních sítích.

Vězeňské dilema

Vězeňské dilema spočívá v situaci, do jaké se běžný smrtelník sice naštěstí nedostává moc často, kterou si ale dovede představit třeba z detektivek. Dva zločinci jsou drženi ve vazbě odděleně a čelí nátlaku policistů na dobrovolné doznání. Podmínky vyšetřovatelů jsou jasné: když se přiznají oba, dostanou po deseti letech vězení, když jen jeden, bude osvobozen, zatímco druhý půjde sedět na patnáct let. A když oba vydrží mlčet, čeká každého rok v kriminále.

obr: John von Neumann, jeden z "otců-zakladatelů" počítačového věku a odborník v oblasti teorie her je autorem tzv. vězeňského dilematu, modelu, který je základem výzkumu šíření zla v počítačových sítích.

No schválně: přiznali byste se a práskli tím nejen sebe, ale i svého spoluzloducha? Ne? Chyba - tedy alespoň podle von Neumanna. Situace, že by nepromluvil ani váš kolega, je totiž sice lákavá, ale dost nepravděpodobná. Naproti tomu, když svému udavači ve svém nitru poněkud popustíte otěže, tak i v tom nejhorším případě uniknete tomu nejhoršímu trestu. A při troše štěstí můžete být volný jako pták.

Matematikové později vězeňské dilema rozšiřovali na větší počet účastníků se složitějšími vzorci chování a komplikovanějšími vzájemnými vazbami, až se z toho vyvinulo modelování tzv. malospolečenských sítí. Vazby mezi členy mají různou hodnotu a především různou délku - právě v dnešní informační společnosti nabývají na váze ty velmi dlouhé, které zastupují běžně dostupná komunikační média, především internet. Fiktivní účastníky této hry pak badatelé hodnotí podle reakce na chování souseda v síti, přičemž toto hodnocení se samozřejmě provádí z hlediska toho, zda jde o reakci celospolečensky žádoucí či naopak nežádoucí, případně indiferentní.

Nebezpeční jedinci

Počáteční sestava sítě je tvořena nahodilým rozmístěním osob s pozitivním nebo negativním naladěním podle stavu skutečné společnosti. Pak už jen stačí do hry vpustit nějakou charismatickou osobnost s negativním laděním (od Foglarova Dlouhého Bidla až po Stalina) a vědci mohou začít sčítat kladné a záporné body. Výsledky nebyly moc radostné a na první pohled dávaly za pravdu spíše nepřátelům pokroku.

obr: Nejmodernější počítačová technika paradoxně otevírá cestu k šíření nejhoršího tmářství

Podle předpokladů tyto modely ukázaly, že pokud je vlivný jedinec "negativní" (tj. ovlivňuje okolí společensky nežádoucím způsobem), celá skupina se dříve nebo později zhroutí do stavu naprosté anarchie. Překvapující bylo ale zjištění, že takzvané dlouhé vazby mezi členy (ve skutečném životě představující právě třeba internet) situaci ještě podstatně zhoršují. Nejenže dávají zloduchovi možnost působit na dálku, ale současně účinně zabraňují návratu k žádoucímu stavu.

Věc ale naštěstí má i pozitivní vyznění. Ukazuje se, že v hodně velkých vzorcích populace se působení charismatických jedinců do značné míry oslabuje díky sociální setrvačnosti. Navíc model prakticky nemůže zahrnout i "mimopočítačové" vlivy, jako třeba dopad snadnější dostupnosti necenzurovaných informací v moderní komunikační společnosti, kulturní a hodnotovou různorodost globální populace a podobné jevy. Největší přínos těchto metod proto nejspíš spočívá v popisu šíření kriminálních jevů sítěmi a v hledání možností, jak tomu zabránit. Nicméně ani jejich varovné poselství nelze tak docela ignorovat.

Jan A. Novák

You have no rights to post comments