Novákoviny

stránky publicisty Jana A. Nováka

Kokainové ponorky pirátů z Pacifiku

subdr1

V západním Pacifiku, občas také v Karibském moři i jinde se stále častěji objevují tajemná plavidla, která vypadají, jako kdyby připlula přímo ze Zemanova filmu Vynález zkázy. Opravdu také patří pirátům a některá z nich brázdí i oblast, kde se děj Vernovy románové předlohy pro slavný film odehrával. Jsou to ponorky, které používají drogové mafie pro pašování kokainu z Kolumbie do Spojených států i jinam. Piráti 21. století vsadili na nejnovější technologie včetně satelitních systémů, počítačů, dálkového ovládání, kompozitních materiálů a robotů. Díky tomu jsou na n strážci zákona často krátcí.

 

Šance pro teroristy

"Podle oficiálních zdrojů se do Spojených států dostává na palubě ponorek více než třetina veškerého kokainu, který se objeví na zdejším trhu," píše William Booth, zpravodaj listu Washington Post.

subdr2"Jsou to velmi inteligentně konstruovaná plavidla," říká vysoký důstojník Pobřežní hlídky Joseph Nimmich. "Sice nepohodlná, ale s vynikajícími plavebními vlastnostmi. Uvezou několik tun nákladu a uplují tisíce mil bez doplňování paliva. A především jsou velmi těžko zjistitelná."

 

obr: Typická poloponorka pro přepravu drog je kuriózní plavidlo -  jak z Vernových románů

 

Přepravní kapacita pirátských ponorek se nejčastěji pohybuje od 3 do 10 tun. Tedy na první pohled nic moc. Přepočet na peníze ale vyrazí dech - řádově jde o stovky milionů dolarů, tedy miliardy korun. Za jedinou plavbu, kterých desítky kuriózních podmořských člunů ročně uskuteční stovky. Je tu ale ještě něco horšího: nic nebrání tomu, aby ponorky vozily i jaderný materiál nebo biologické zbraně pro teroristy. Někde už tomu tak prokazatelně je - na Srí Lance byla v lednu 2009 objevena v džungli tajní loděnice s několika rozestavěnými ponorkami. Patřila teroristické organizaci Tygři osvobození tamilského Ilamu (LTTE). Plavidla zřejmě měla sloužit k zásobování zbraněmi.

 

Spící velryby

Netypická plavidla pro přepravu drog se na námořních trasách mezi Jižní a Severní Amerikou začala objevovat v 90. letech minulého století. Tehdy ještě šlo jen o takzvané poloponorky - lodě s utěsněnou palubou, která byla prakticky na úrovni hladiny. Pár desítek centimetrů nad vodou ústily jen nasávací roury a výfuky dieselového motoru. Obvykle také nechyběl prosklený hranol, do něhož mohl z trupu strčit hlavu kormidelník. A to bylo všechno. Trup lodí tvarovaný tak, aby špatně odrážel radarové vlny, většinou tvořil skelný laminát nebo dřevo, případně laminované dřevo. To možnost detekce ještě zhoršovalo.

subdr5Plavba začínala v bahnitých zátokách kolumbijských řek, které se hluboce zařezávají do neprostupných džunglí. Plulo se mezinárodními vodami jen v noci, zatímco přes den poloponorku se sklopenými a utěsněnými výfukovými rourami unášely vlny, takže se podobala spící velrybě.

 

obr: Hon na drogovou ponorku byl výjimečně úspěšný - to se ale nestává často

 

Většina pašeráckých tras vede Pacifikem, některé Karibským mořem, jedna cesta trvá 10 až 12 dní. V každém případě jde o dobrodružný podnik, protože malá loď téměř nevyčnívající nad hladinu musí proplout několika pásmy bouří s mnohametrovými vlnami. Náklad se pak u pobřeží Mexika překládá a do USA míří po souši nebo vzduchem na ilegální letiště.

Poměrně primitivní poloponorky dodnes tvoří téměř veškerou kořist ochránců zákona. Přestože ti už vědí i o existenci mnohem sofistikovanějších plavidel.

 

Konstruktéři zůstali neznámí

Loni v červenci ekvádorská policie získala neobvyklou kořist: při zátahu na pašeráky drog objevila plavidlo, které potvrdilo, že vědeckotechnická revoluce zuří i v kokainovém podnikání. Tentokrát šlo o skutečnou ponorku jejíž 30 metrů dlouhý trup ze sklolaminátu umožňoval rychlé ponoření až do hloubky 20 metrů.

subdr3Bližší podrobnosti se dostaly na veřejnost až po několika měsících. Zátahu v oblasti, která má pověst země nikoho, se zúčastnilo 150 policistů a vojáků, v síti však uvízlo jen opuštěné plavidlo. Posádku někdo včas varoval.

 

obr: Drogová ponorka nalezená v Kolumbii

 

"Není to výtvor žádných amatérů," prohlásil pak Jay Bergman, jeden z šéfů americké protidrogové centrály U.S. Drug Enforcement Administration. "Je tu všechno, co ke správné ponorce patří a umožňuje dlouhé plavby pod hladinou."

Podmořský člun měl dieselelektrický pohon, který na hladině vyvine rychlost 20 uzlů (přibližně 36 km/h), pod vodou asi 5 uzlů (9 km/h). To jsou zhruba výkony ponorek z druhé světové války. Diesely jsou dva a při plavbě na hladině kromě lodních šroubů pohánějí i generátor. Ten nabíjí 100 akumulátorů, z nichž čerpá energii elektromotor při plavbě pod vodou. Posádku tvořilo 4 až 6 mužů, pilot měl k dispozici sonar pro orientaci pod vodou. Samozřejmě nechyběla ani satelitní navigace. Vyšetřovatelům se však nepodařilo zjistit, kdo ponorku zkonstruoval.

"V každém případě patřil ke světové špičce a měl řadu znalostí, kterými disponují jen skuteční ponorkoví experti," konstatoval Laurence McCabe, profesor na U.S. Naval War College. "Takových lidí po světě moc neběhá, takže není tak těžké si domyslet, odkud pocházejí."

 

Ruská stopa

To co McCabe jen naznačil, jiní řekli naplno: v některých médiích se objevila tvrzení, že plavidlo je dílem ruských inženýrů a výsledkem spolupráce ruské mafie s kolumbijskými narkobarony. Údajně se v lodi našly dokumenty psané azbukou, důkazy ale nebyly zveřejněny.

Protidrogoví specialisté také prohlásili, že počet ponorek této kategorie, které v oblasti operují, si netroufají odhadnout. Obavy, že nebude jen jedna, se potvrdily letos v únoru, kdy policie našla další - opět bez posádky a nákladu.

"Ponorku jsme našli v džungli jihovýchodní Kolumbie v oblasti Timbiqui," uvedly policejní orgány.

Plavidlo mělo stejné rozměry i tvar jako ponorka z Ekvádoru, byla tu však i některá vylepšení. Dvě vodotěsné kamery umístěné na věži dávaly pilotovi informace o okolí lodi, nechyběl počítač ovládající řízení. Zato tu byl jen jeden motor a žádné baterie pro plavbu pod hladinou. Zřejmě se tedy ponořovala jen na délku dlouhého šnorchlu - trubice pro přívod vzduchu k motoru. Odborníci odhadují, že stavba přišla na 2 miliony dolarů.

Ani to ale ještě není technologická špička podmořské drogové flotily. Ještě vyspělejší stroje se sice polapit nepodařilo - ostatně, proto byly také postaveny - ale informace o tom, jak přibližně vypadají, tu a tam uniknou.

 

Kokainové torpédo

Pašeráci drog už dřív používali "kokainová torpéda" - podlouhlé vodotěsné kontejnery vlečené za nenápadnými rybářskými loděmi. Když se objevila hlídka, posádka lodi na dálku zaplavila zátěžové nádrže a kontejner klesl do určité hloubky pro kterou byl vyvážen. Na hladině zůstala jen nenápadná bóje, čas od času vysílající radiový signál. Stejná se používá při některých metodách rybolovu, takže nebudila podezření.

subdr4Později se objevila četná vylepšení: opuštěný kontejner se po určitém čase sám vynořil na hladinu a vyslal signál o své poloze zjištěné podle GPS. Odtud už nebylo daleko ke skutečnému dálkově ovládanému nebo zcela robotickému torpédu. Technologie je známá jako AUV (Autonomous Underwater Vehicle), což jsou robotické podvodní stroje, které ve vyspělých zemích používá nejen armáda, ale i movitější vědecká pracoviště.

 

obr: Kokainové torpédo. Zadržené stroje jsou jen špičkou ledovce - ty opravdu moderní se špičkovými technologiemi odborníci jen tuší.

 

Rychle jich přibývá, protože představují levnější a bezpečnější náhradu za výzkumné miniponorky. Odborníci sledující jihoamerickou drogovou scénu předpokládají, že podobným směrem se ubírají i myšlenky stratégů narkomafií - jejich bossové se ale svými technologickými vizemi pochopitelně nechlubí.

Technologická vyspělost drogových ponorkářů nutí také policii používat stále modernější metody. Hlídkování letadly se moc neosvědčilo, protože pátrání nad velkými vodními plochami je drahé a neefektivní. Volba proto padla na malá bezpilotní letadla ovládaná na dálku (UAV - Unmanned Aerial Vehicles).

Americké zákony ale nedovolují vývoz těchto technologií do zahraničí. Poptávce jihoamerických vlád proto vyšla vstříc izraelská firma Israel Aerospace, která začala do oblasti dodávat svoje stroje Heron. Letoun vybavený radarem a infračervenými tepelnými čidly vydrží ve vzduchu 52 hodin. Za zlomek pořizovacích i provozních nákladů tak dokáže pokrýt větší plochu, než klasická letadla. Ekvádor už má dva Herony, další země v oblasti o jejich koupi jednají. Dálkově ovládaná letadla ale stačí pouze na poloponorky, zatímco skutečné ponorky a kokainová torpéda jim nejspíš dokáží uniknout.

 

Jan A. Novák

psáno pro Hospodářské noviny

 

Příloha

Tvrdě proti ponorkovým pirátům

Velkým problémem boje proti přepravě drog na ponorkách a poloponorkách byla nemožnost soudit polapené piráty. Ponorky a poloponorky jsou konstruované tak, aby je bylo možné v případě hrozícího dopadení rychle potopit. Členové posádky se pak nechávají zachránit hlídkou, která je nakonec musela pustit, protože se u nich žádné drogy nenašly. Roku 2008 proto Kongers Spojených států přijal Drug Trafficking Vessel Interdiction Act, podle něhož je kriminálním činem i pohyb v mezinárodních vodách na plavidle, které není registrováno žádným státem a je kostruované tak, aby bylo obtížně zjistitelné. Polapený pirát sice není poslán bez soudu na ráhno, jak tomu bývalo za starých dobrých časů kapitána Kidda, ale může dostat až patnáctiletý trest. Podobný zákon přijala také Kolumbie.

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

 
Joomla Templates: by JoomlaShack