Hledání tajemné drogy z delfské věštírny

Kategorie: Záhady

Vytvořeno 29. 10. 2012 10:47

Pro svět antiky byla věštírna v Delfách něčím na způsob OSN - jen s větší autoritou. Možná i proto, že v ní nepromlouvali tajemníci, ale samotní bohové prostřednictvím zfetované kněžky Pythie. Už dva tisíce let vědci hledají drogu, na které moc nejslavnější věštírny všech dob spočívala.

V delfské věštírně se pochopitelně především věštilo - ale současně šlo i o zpravodajsou centrálu, nadnárodní politickou organizaci, arbitráž a mezinárodní soudní dvůr v jednom. Žádné významnější rozhodnutí lidé těch dob neudělali bez porady s věštírnou. A protože ta delfská byla nejvýznamnější, obraceli se na ni i králové a představitelé městských států.

Delfští kněží proto politickou stránku své pracovní náplně rozhodně nezanedbávali. Že to nedělali špatně, dosvědčuje i kariéra jejich klientů: pro rady si sem chodil Alexandr Veliký, Sokrates, nebo vítěz nad Peršany Themistokles. Věděli o cestách lidského myšlení příliš mnoho, než aby se snažili zabránit válkám a dalším nepravostem, nepochybně ale mají zásluhu na tom, že řecký svět se řídil pravidly, která mu dávala plné právo pohlížet na ostatní jako na barbary.

Smrt při seanci

Nejstarší stopy po kultovních objektech v Delfách jsou staré téměř tři a půl tisíce let, činnost věštírny ukončili až křesťanští horlivci na konci čtvrtého století našeho letopočtu. Celá ta dlouhá staletí mezi tím představovala jednotící prvek pro celou řadu navzájem zeměpisně, kulturně i politicky vzdálených státních útvarů řecko-římské antiky. Nadnárodní instituce fungující bezmála dva tisíce let jistě stojí za pozornost, pro vědce ale pořád představuje velkou hádanku.

Starověký geograf a historik Strabo (64 př n. l.- 25 n. l.) o fungování delfské věštírny napsal: "Říká se, že sedátko věštkyně je umístěno nad dutinou, která vede hluboko do podzemí a na povrch se otevírá jen úzkou štěrbinou. Vystupuje z ní substance zvaná pneuma, která způsobuje stav posvátného vytržení. Pýthie sedící na trojnožce nad trhlinou tuto substanci dýchá a tak věští budoucnost."

obr: Půdorys posvátného okrsku v Delfách. Ústředním objektem je Apolonův chrán, nechybí ale ani divadlo, stadion a pokladnice řeckých městských států

Obzvlášť cenné je očité svědectví historika, spisovatele a filosofa Plutarcha (46-120 n. l.,) který v Delfách nějaký čas sloužil jako vysoký kněz. Podle něj fungovala "pneuma" jen jako jakýsi spouštěč psychických stavů, při nichž se projevovaly věštebné schopnosti.

Pneuma měla povahu plynu, který se uvolňuje z vody jakéhosi pramene a má nasládlou vůni. Kněžka zvaná Pýthie se při věštění nachází v extatickém stavu, má změněným hlas jakoby jejími ústy mluví někdo jiný a po skončení seance je zcela vysílená. "Je jako běžec po závodě nebo tanečník po extatickém tanci," říká antický filosof. Popisuje i případ, kdy kněžka po seanci zemřela. Pro takové případy byla připravená náhradnice.

Ale už antičtí autoři si o podstatě pneumy protiřečili. Helénský filosof Lukianos (přibližně 120-180 n.l.) ve svých spisech výslovně říká, že Pýthie vdechovala dým z vavřínových listů. Což vypadá jako svědectví z první ruky - kdyby ovšem vavřín nějaké halucinogenní účinky měl.

Spojení vavřínu s věštírnou zřejmě ve skutečnosti vzniklo tak, že šlo o rostlinu zasvěcenou Apolónovi, který byl současně také jakýmsi patronem Delf.

Seance v podzemí

Podle dobových představ ústy Pýthie promlouval bůh Apolón. Kněžky proto procházely složitou výběrovou procedurou a intenzívní přípravou. Jedním ze základních požadavků připomínal praxu komunistických kádrováků: prostý původ a žádné vzdělání. Požadovala se také sexuální zdrženlivost.

obr: Delfská Pythie na romantickém obrazu z 19. století. Takhle sice kněžky v Apolonově chrámu skoro určitě nevypadaly, ale kouká se na to dobře. Ve skutečnosti šlo o starší ženy a ani nudismus se v Delfách příliš neprovozoval

Speciální přípravou pak kněžka procházela i před každou věštebnou seancí, která se konávala jednou týdně. Ve starších dobách musela být Pýthie panna, po několika skandálech však kněží přešli na jiný systém: Pýthie byly starší než 50 let a jako panny či nevěsty se alespoň oblékaly. Vševědoucí Apolón kupodivu nic nepoznal.

Samotná seance probíhala neveřejně v podzemní prostoře Apolónova chrámu zvané adyton. Kněží Pýthii přednesli dotaz návštěvníka, počkali, co to s ní udělá, poté zapisovali její nesouvislé výkřiky a přeložili do srozumitelné řeči.

A samozřejmě si k tomu také přidali, co uznali za vhodné. Nic je nevyvedlo z míry - při nejhorším se vždycky dalo říct něco, co si mohl každý vložit podle svého. Třeba jako pověsté : "Když překročíš řeku Halys, zničíš velkou říši". Králi Kroisovi, který si tuhle prognostickou seanci objednal, ale nějak nedošlo, že může jít i o jeho vlastní říši. Od té doby se nejasným věštbám říká pýthické...

- - - - - - - - - - - - - - - - -

UPOZORNĚNÍ:

Víc o záhadách starověkých věštíren a předpovídání budoucnosti vůbec najdete v knize Okno do budoucnosti, která právě vychází v nakladatelství Alpress.

- - - - - - - - - - - - - - - - -

Ledacos nasvědčuje tomu, že současně z tazatelů také dolovali informace, které se nemusely hodit jen pro tento konkrétní případ, ale při troše šikovnosti jimi šlo uspokojit i další klienty chrámu. Je také pravděpodobné, že disponovali vlastní sítí informátorů.

Velké zklamání

Delfská věštírna figurující v tolika historických událostech i mýtech vzbuzovala zvědavost evropských učenců, po dobu osmanské nadvlády však bylo Řecko pro badatele obtížně dostupné. Teprve roku 1900 se do Delf vypravil anglický učenec Adolphe Paul Oppé - a přišlo velké zklamání.

jasnd5 V troskách Appolonova chrámu nenašel žádnou trhlinu s omamnými výpary. Roku 1904 zveřejnil skeptický článek, který na hlavu potřel všechny dosavadní představy o fungování Pýthií v Delfách. Navíc tvrdil, že v přírodě neexistuje plyn, který by mohl mít popisované účinky.

obr: Tholos - záhadná stavba s kruhovým půdorysem v delfském posvátném okrsku , jejíž poslání se vědcům dodnes nepodařilo objasnit

Foto: Jan A. Novák

Oppého článek vzbudil nekritické nadšení a v jeho stopách šli další "bořitelé mýtů". Argumentovali především tím, že v úvahu by přicházel pouze zemní plyn, jehož hlavní součástí je metan. Ten však není jedovatý, ani sladce nevoní. A v okolí Delf se nevyskytuje uhlí, ani ložiska ropy, které by mohly být jeho zdrojem.

Francouzský geolog Pierre Amandry zase prohlásil, že v Delfách a okolí nejsou nejmenší stopy po vulkanické nebo tektonické aktivitě a tamní horniny nemohou uvolňovat žádné toxické plyny - tím méně pak přímo v Apolónově chrámu, na jehož výzkumu se osobně podílel.

Ale i kdyby tu byly, pak by přicházel v úvahu hlavně sirovodík nebo oxid uhličitý. Sirovodík odporně páchne po zkažených vejcích, což má do sladké vůně popisované antickými autory hodně daleko. Oxid uhličitý je zase tak jedovatý, že by spotřeba Pýthií na jednu věštbu nejspíš byla neúměrně vysoká. Podle těchto teorií byla kněžka prostě jen zdrogovaná nebo opilá.

Skrytý zlom pod chrámem

V 80. letech minulého století se o geologicky aktivní zóny Řecka začal zajímat rozvojový projekt OSN, který měl pomoci řecké vládě s rozhodováním, kde stavět jaderné reaktory. Skryté tektonické zlomy představovaly potenciální riziko, které bylo třeba přesně specifikovat. Pro program pracoval i americký geolog Jelle de Boer z Wesleyan University.

Později na to vzpomínal: "Když jsme jeli po horské silnici východně od Delf, v jedné ze zatáček se přede mnou otevřel výhled na nádherný zlom. Vypadalo to, že je mladý a aktivní. Rád jsem čítával Plutarcha i další starořecké autory - a tak jsem začal uvažovat. Co když je to právě ten zlom, z něhož unikaly omamné plyny?"

obr: Ústy omámené Pýthie při věštebných seancích promlouval sám bůh Apolón. Odborníci se ale stále přou o drogu, která tento stav mysli vyvolávala

Další výzkum ukázal, že týž zlom pokračuje i západně od Delf. Jen v oblasti věštírny nebyl zřetelný, protože se ukrýval pod kamenitou sutí. Vědci přitom zjistili, že leží přímo pod Apolónovým chrámem. Nebyla tu jen jedna trhlina: navzájem se tu kolmo křížily hned dvě.

Popření existence zlomu pod delfskou věštírnou je dokonalou ukázkou profesionální zaslepenosti některých vědců: vědci tu později našli i travertinové usazeniny dokazující, že zde kdysi z hlubin tryskaly horké prameny.

Navíc se tu nacházejí bitumenické vápence obsahující až dvacet procent uhlovodíků. Z nich se může uvolňovat celá řada plynů, které pak trhlinami podél zlomů stoupají k povrchu.

Tajemná pneuma

Z organických uhlovodíků pohřbených v hlubinách země se nejčastěji uvolňuje metan nebo etan, de Boer ale přišel ještě s něčím mnohem lepším: mohl by to být také etylén. Jeho narkotické účinky jsou tak silné, že se až do 70. let používal při operacích pro celkovou anestezii. A ještě ke všemu má nasládlou vůni.

Toxikolog Henry A. Spiller, kterého de Boer později do svého týmu přibral vysvětluje účinky etylénu: "V první fázi vyvolává pocity depersonalizace a euforie, jindy zase příjemné vzrušení. Se zvětšováním dávek se tyto pocity prohlubují, když plyn vysadíte, rychle mizí." Jiní experti upozorňují, že omamné účinky těkavých uhlovodíků dobře znají teenageři čichající rozpouštědla a podobné látky.

obr: Průběh tektonických zlomů v areálu posvátného okrsku. Několik jich prochází přímo Apolonovým chrámem, kde e u oltáře kříží

Etylénové vysvětlení mělo jen jeden háček: analýzy našly v horninách jen slabé stopy plynu a ani prameny v širším okolí nevykazovaly koncentrace, které by mohly vyvolat změny psychiky.. De Boer to vysvětloval tím, že se rychle rozkládá a už dávno stačil vyprchat.

Upozorňuje také na to, že situace v oblasti aktivních zlomů se rychle mění - co se dnes zdá být mrtvé, může už zítra nepříjemně překvapit. V Řecku to platí víc než kde jinde, protože leží v místech, kde se stýkají dvě pevninské kry.

Objevily se ale jiné hypotézy.

Italský geolog Giuseppe Etiope například soudí, že šlo spíš o kombinaci oxidu uhličitého a metanu, která by při dýchání v uzavřené prostoře mohla vytěsnit z krevního oběhu kyslík a vést k mrákotným stavům. Za nasládlou vůni popisovanou Plutarchem pak prý může příměs benzenu.

Dnes už mnoho vědců připouští, že křížení tektonických zlomů pod Apolónovým chrámem opravdu mohlo mít pro delfský kult a věštecké schopnosti Pýthií nějaký význam. Někteří dokonce připouštějí, že omamné účinky plynu posilovaly to, čemu dnes z nedostatku lepšího pojmenování říkáme mimosmyslové vnímání.

Většinou ale nesouhlasí s prostou rolí etylénu, benzenu, oxidu uhličitého a dalších plynů. Buď je jejich výskyt v přírodě neobvyklý, nebo nemají požadované účinky - nebo obojí. K tajemství substance, která přiváděla do transu delfské kněžky tak nejspíš ještě nebylo řečeno poslední slovo.

Jan A. Novák

Psáno pro Hospodářské noviny - Víkend