Novákoviny

Mezi největší záhady minulosti patří znalosti a technické poznatky nacházené u civilizací, které by je podle představ současných historiků mít vůbec neměly. Jsou v pověstech a mýtech, ale často i v depozitářích muzeí - jenže oficiální věda se k nim raději moc nezná. Buď je označí za rituální předměty, nebo je ignoruje úplně. Obzvlášť neobvyklou povahu má tisíce let staré čínské učení, v němž je zakódován princip moderních digitálních počítačů.

 

 

 

Všechny nejasnosti minulých dob, kterými opovrhují vědci, stávají se snadnou kořistí podvodníků. Platí to i o podivuhodných znalostech starých Číňanů. Například čínské učení feng-šuej se stalo poslední dobou velkou módou – nejen při věštění budoucnosti, ale dokonce i v architektuře a zařizování bytu. Architektonický výtvor, který by ještě nedávno byl jen kýčem kombinujícím baroko se šlehačkovým dortem, je dnes vydáván za bydlení ve stylu mudrců Říše středu. S radami jak žít a bydlet podle starých Číňanů se roztrhl pytel, aniž by z nich bylo patrné, v čem tkví podstata této filosofie. Dokonce i herečky a zpěvačky už píší o tom, jak si podle feng-šuej zařídit  byt i život.

Je tedy feng-šuej opravdu jen podvod?

Není. Ve skutečnosti jde o záležitost ještě podivnější, než tuší ti, kdo se na něm snaží snadno vydělávat. Jenže to už je trochu nepohodlné poznání, a tak je pravda o feng-šuej ukrytá pod mocnými vrstvami blábolů.

"Učení (feng-šuej) pamatuje také na každodenní rituály v domácnosti," tvrdí se v jednom ze záplavy článků na toto téma. "Záchod bychom například měli splachovat vždy se sklopeným prkýnkem a poklopem. Jinak splachujeme i kus své energie."

Mohlo by se tedy zdát, že žít v nevědomosti o feng-šuej je dost nezodpovědný hazard a dokonce i zdánlivě bezpečná návštěva WC se pak stává smrtelným rizikem. Při bližším seznámení s problematikou ovšem často zjistíme, že o něm nevědí nic především autoři oněch pozoruhodných textů.

 

Učení o větru a vodě

Ve skutečnosti je učení feng-šuej pozdní produkt několik tisíc let dlouhého vývoje, jehož původ se ztrácí v dávnověku. A mnohé naznačuje, že je to produkt do značné míry zdegenerovaný díky nepochopení původních principů.

 

 

obr: Systém i-ting spojili staří Číňané s kompasem a používali k věštění. Původně však nejspíš bylo jeho poslání úplně jiné  

 

 

Současné čínské feng-šuej (v anglickém přepisu feng-shui, překládá se jako vítr-voda) je nauka o celkové harmonii člověka s vesmírem, která uplatněná na bydlení (ale třeba také na chovy hospodářských zvířat) má přinést vyrovnanost, zdraví a harmonii. Znalec učení vybaven speciálním kompasem vyhledá správné místo k založení domu, určí orientaci ke světovým stranám a rozvržení interiéru.

Kompas vybavený zvláštní nesmírně komplikovanou stupnicí s čínskými znaky a především znalost interpretace jeho údajů, je základ skutečného feng-šuej - i navzdory tomu, že mnozí autoři českých textů na toto téma jej raději velkoryse pomíjejí. Bylo by jistě velmi poučné zjistit, jak by si s touto pro Evropana nesrozumitelnou pomůckou poradili tuzemští "experti" na feng-šuej. Ovšem právě kompas používaný v opravdovém feng-šuej toto učení také usvědčuje z nepochopení a opuštění jakýchsi dnes už neznámých a zřejmě velmi starých principů.

Archeologické nálezy totiž ukazují, že v dřívějších dobách se pro potřeby feng-šuej v Číně používalo astrolábů - tedy přístrojů orientovaných podle slunce, planet a hvězd. Vynález magnetického kompasu, k němuž tam došlo někdy mezi 2. a 11. stoletím našeho letopočtu, však vedl k tomu, že ve stupnicích se začal objevovat magnetická střelka.

"Kompas a astroláb, vždyť je to jedno, obojím se dají přesně určit světové strany," řekne si asi laik. Jenže je to právě není tak docela pravda. Na rozdíl od astrolábu se kompas neorientuje na nebeská tělesa, ale na magnetické póly Země. Ty se nekryjí s astronomickým severem a jihem, ale dokonce se poměrně rychle pohybují - od časů, kdy učení feng šuej vzniklo už urazily po zemském povrchu pěkných pár tisíc kilometrů. Kompas navíc vykazuje také značné místní odchylky (tzv. deklinace).

- - - - - - - - - - - - - - - - - -

UPOZORNĚNÍ:

Text je ukázkou z knihy Záhadné vynálezy, kterou vydalo nakladatelství Alpress

- - - - - - - - - - - - - - - - - - 

 

Co vedlo staré Číňany k této náhradě je zřejmé: zařízení "tajemně" se otáčející stále jedním směrem je efektnější, navíc jeho obsluha vyžaduje méně znalostí. S menší námahou se dá dosáhnout většího účinku - hlavně na zákazníka. Čeští "experti" na feng-šuej pak většinou pro urychlení výdělečného procesu vypustili i ten kompas...

Přesto by nebylo dobré feng-šuej zavrhnout. Může prospívat nejen šikovným obchodníkům, ale i snaze o poznání dávných vědění. Součástí stupnice jeho kompasů jsou totiž i tzv. triagramy systému I-ting. A teprve tady to začíná být opravdu tajemné a zajímavé. Původní nezkreslená podoba I-ťing zjevně musela mít nějaký úplně jiný účel.

Jaký?

To dnes už lze těžko zjistit. Jisté je jen to, že pracuje na základě stejného matematického systému, jako současné počítače...

 

Kniha proměn

Systém I-ťing bývá někdy označován jako Kniha proměn, což však není tak docela přesné. Kniha proměn je soubor staročínských textů, který vznikl někdy v 18. století př. n. l. na počátku vlády dynastie Chan, přinejmenším zčásti však nejspíš šlo o zápis nějaké starší tradice. Týká se to především základu prvního dílu zvaného Čouské proměny, který obsahuje vlastní systém I-ťing. Ten pracuje na principu využití dvou čar - plné a přerušované - které jsou uspořádány do trojic (triagramů). Existuje osm možností, jak mohou triagramy vypadat. Zdvojené triagramy (hexagramy) pak už lze uspořádat do 64 obrazců, z nichž se žádný neopakuje.

 

 

 

obr: Záhada systémi i-ting nepřestává vzrušovat moderní badatele - někteří se snaží pomocí počítačové analýzy v systému odhalit poselství z dávných dob... 

 

 

Na první pohled je to jen trochu zbytečně komplikovaná samoúčelná hříčka. Jenže není - což ovšem ukázala až moderní kybernetika. Jakkoliv to vypadá neuvěřitelně, jde o princip, který tvoří základ činnosti dnešních počítačů.

První shoda je v tom, že pécéčko i I-ťing pracují ve dvojkovém (binárním) systému, což znamená, že znají jen dvě čísla: jedničku a nulu. Výhoda pro strojové zpracování dat je zřejmá - dosáhnout u jakéhokoliv elektronického či mechanického prvku dvou stavů je o mnoho jednodušší, než kdyby počítal v naší desítkové nebo jiné soustavě. Dvojková soustava teoreticky umožňuje sestrojit počítač prakticky ze všeho, na čem lze nastavit dvě polohy, od ventilů na zahradní hadici, přes obyčejné vypínače až třeba po dveřní zámky. Mikročip v podstatě není nic jiného než obrovské množství mikroskopických vypínačů - prostě proto, že kdyby se ke stejnému účelu použily zámky u dveří, bylo by to o trochu větší (asi jako Sněžka), dost pomalé a náročné na obsluhu...

Jenže k čemu to bylo dobré ve staré Číně?

Systém I-ťing je pozoruhodný především tím, že se naprosto nehodí k praktickému počítání. Jeden příklad za všechny: obyčejné a nijak zvlášť velké číslo 137 má v binární podobě tvar 10001001. Takhle by se starý Číňan ceny svého zboží hned tak nedopočítal.

Binární podstaty I-ťing si už v 17. století všiml slavný matematik Gottfried Wilhelm Leibnitz. Podle něj v tomto systému zastupuje nulu přerušovaná čára a jedničku nepřerušovaná čára. Dnešní kybernetik při pohledu na tuto část Knihy proměn nejspíš bez zaváhání řekne, že jde o 64 permutací šestibitového binárního systému (a osm tříbitových částečných slov v permutacích obsažených).

Tím ale podivnosti zdaleka nekončí. Současní programátoři si práci s dvojkovým systémem (nepraktickým pro člověka, nejvýhodnějším z možných pro stroj) usnadňují. Ideální možnost je převádět binární čísla do číselné soustavy, jejímž základem je mocnina dvou. Dnes se používá šestnáctková soustava, díky které nabude sáhodlouhé číslo opět lidských rozměrů. Přitom není problém jej po výpočtu zase převést zpět do dvojkové soustavy. Ale i v procesorech se pro rychlejší práci binární data takto stohují (kvantují) do větších celků. Starší procesory byly například osmibitové, později šestnácti- a dvaatřicetibitové, nyní čtyřiašedesátibitové. Ano - to jsou přece čísla, která už známe ze systému I-ťing!

Jinak řečeno: ať už je celá Kniha proměn čímkoliv, I-ťing je na prvním místě systém pro převod binárních dat (v tří- respektive šestibitovém kvantování) do osmičkové a čtyřiašedesátkové soustavy. Nešlo přímo o starověký počítač, jak se někdy uvádí, nelze se ale ubránit podezření, že to bylo zachycení principu jeho práce a možná i jakýsi návod. Těžko se proto divit, že podle některých autorů I-ťing představuje památku na neznámou vyspělou civilizaci nebo na mimozemšťany. Rozhodně se zdá, že někdo tu v dávné minulosti věděl víc, než by podle dnešních učebnic měl.

 

Ztracené vědomosti

Legendy připisují vynález tohoto systému mytickému císaři Fu-si, popisovaného někdy jako bytost s šesti očima a kovovým čelem, která vládla vozům létajícím po nebesích. Už to samo o sobě je velmi podivné; nebudu asi sám, kdo si za tímto popisem představí spíš něco na způsob letadlové lodi, než ctihodného vladaře. Tahle podivná entita měla v Číně panovat někdy v době, kterou od počátku našeho letopočtu dělilo přibližně 2800 let.

 

 

obr: Autorství systému je připosováno legendárnímu císaři Fu-si, který sám o sobě představuje velkou záhadu. Zde je na staročínské malbě v obětí s bohuní Nuwa, která stvořila člověka. Pod spirálou, která je spojuje, není těžké si představit symbol pro dvojitou šroubovici DNA...

 

 

Teprve mnohem později staří Číňané systém I-ťing opatřili komentáři s věšteckým a filosofickým významem a používali jej k předpovídání budoucnosti. Spočívalo to v tom, že každý hexagram dostal nějaké přízvisko - například první symbolizoval tvoření, druhý přijetí...jedenáctý prosperitu...dvaadvacátý půvab, a tak dále. Není bez zajímavosti (a o myšlení Číny to vypovídá víc než mnohé sáhodlouhé spisy), že "ukončení" symbolizuje nikoliv poslední, ale předposlední hexagram, číslo 63. Úplně poslední čtyřiašedesátka naopak značí "nedokončení".

Vše nasvědčuje tomu, že ani obyvatelé Říše Středu si s tímto podivným systémem moc nevěděli rady. Nakonec proto v jejich rukách zdegeneroval na mystické učení feng-šuej, které sice už nemá s počítači, matematikou a vědou nic společného, zato však je srozumitelné prostým duchům všech dob, od čínských rolníků až po české herečky.

Už ve staré Číně si jednoduší lidé pomocí mincí nebo kostek si hodili čísla, dosadili do systému, vyhledali příslušný text a hravě zjistili, co je čeká a co nemine. Větší koumáci (údajně mezi nimi byl i Konfucius) v systému hledali hlubší smysl, až vznikla kompletní Kniha proměn, která je jakýmsi filosofickým ztvárněním staročínského vidění světa.

A nakonec podnikavci přidali astroláb či kompas a nabídli své služby zákazníkům: rychle, spolehlivě, přesvědčivě a samozřejmě i levně zjistí vhodnost daného pozemku či jiného místa k bydlení, stejně jako k chovu slepic. Tak vznikla pověra Feng-šuej, někdy též zvaná geomantie.

Dnes už ze záhadného systému I-ťing zůstalo právě jen to poslední - a ovšem i to v podobě, nad níž by starý Číňan asi nevycházel z údivu.

 

Jan A. Novák

You have no rights to post comments