Novákoviny

K poznání skutečné tváře naší planety se začali zeměpisci a námořníci s velkou námahou přibližovat teprve v 15. a 16. století. O to více překvapují staré mapy, které ukazují tehdy ještě neobjevená pobřeží nebo dokonce krajiny již tisíce let pokryté ledem.

Nejznámější z těchto podivných map je kartografické dílo od tureckého námořního admirála Piriho Reise. Přestože prokazatelně pochází z roku 1513, kdy první Evropané teprve pomalu poznávali malé části pobřeží Střední a Jižní Ameriky, zachycuje neuvěřitelné podrobnosti Nového Světa včetně tichomořského pobřeží, And a toku Amazonky. Nechybí ale ani Falklandské ostrovy a břehy Antarktidy objevené později. Sám Piri Reis ve svých poznámkách přiznává, že použil starších map, z nichž mnohé byly běžným smrtelníkům nedostupné. Zdaleka však nejde o jediné kartografické dílo, které patrně čerpalo z jakýchsi dávných zdrojů tajného vědění.

Dílo vzdělaného piráta

Piri ibn Hadži Memmed známý jako Piri Reis se ve své době "proslavil" především jako nelítostný námořní velitel v tureckých službách a příležitostně také pirát, před kterým se třáslo celé východní Středomoří. Díky tomu roku 1554 skončil na popravišti. Vedle mordů, potápění lodí a obléhání přístavů se tento původem Řek ale občas projevoval i jako vzdělaný navigátor, kartograf, spisovatel a autor plavebních příruček.

Jeho slavná mapa byla nalezena v Konstantinopoli až roku 1929 ale odborné expertízy mimo veškerou pochybnost prokázaly, že je pravá. Je nakreslena na gazelích kůžích a používá tzv. portulánové zobrazení, které dovolovalo vyznačit trasy mezi přístavy bez ohledu na zakřivení zemského povrchu.

obr: Piri Reis - pirát, válečník, vzdělaný navigátor a námořní velitel. A taky autor záhadné mapy, která mnoha badatelům nedá spát

Už jen zaznamenání v té době neznámých pobřeží, řek a hor na mapě Piriho Reise je podivné. Charles Hapgood, profesor na Keene State College však toto kartografické dílo podrobil důkladné analýze a zjistil ještě překvapivější věci. Ve své knize "Mapy dávných námořních králů" tvrdí, že po převedení portulánů do dnes běžné mapové projekce se objeví obrysy kontinentů zakreslené s mimořádnou přesností.

Pobřeží Antarktidy prý dokonce odpovídá liniím dnes ukrytým pod ledem. Podle Hapgooda tedy autor čerpal z map hypotetické ztracené námořní civilizace, která zanikla dávno před nejstaršími známými kulturami doby bronzové.

Opisování ostatně ve svých spisech přiznává i Piri Reis. Z ne vždy přesného přebírání starších zdrojů jej usvědčuje i to, že Amazonku (v jeho době ještě prakticky nepoznanou) zakreslil dvakrát vedle sebe. Kromě toho také říká, že karibskou oblast zachytil podle jakési Kolumbovy mapy. Tím odkazuje na další tajemnou stopu: záhadné mapy, podle kterých se údajně měli řídit Kryštof Kolumbus a Fernando Magellan na svých objevitelských plavbách.

Tajné informace starých mořeplavců

"Na den Jedenácti tisíc panen jsme našli průplav," píše ve svém deníku o objevení průlivu mezi Atlantikem a Pacifikem účastník Magellanovy výpravy Antonio Pigafetta z Vicenzy. "Kdyby hlavního kapitána nebylo, průplav bychom vůbec nenalezli, protože všichni jsme se domnívali, že záliv je celý dokola uzavřen; hlavní kapitán však věděl, že musí proplout průplavem s břehy velice strmými, jak to viděl na mapě nakreslené výtečným Martinem Behaimem, uložené v pokladnici portugalského krále."

Tajnými mapami se oháněl také Kryštof Kolumbus a i v jeho případě bývá často zmiňováno jméno kartografa (podle některých autorů plzeňského rodáka) Martina Behaima.

Na Behaimových dnes známých dílech však není zakresleno nic, co se vymykalo znalostem jeho doby. Proto se tvrzení o tajných Kolumbových a Magellanových mapách nejčastěji vysvětluje potřebou zlomit strach pověrčivých námořníků z cesty do neznáma.

obr: Část mapy Piriho Reis s udivující přesností zobrazuje americké pobřeží

Mapa Piriho Reise stejně jako Pigafettova kronika však naznačují něco jiného: kromě známých kartografických děl existovaly mapy, které se hned tak někomu neukazovaly. A Kolumbus byl původním povoláním kartograf - kdo jiný by tedy měl narazit na tajné mořeplavecké informace.

Dokonce i jeho neustále proklamovaná snaha o cestu do Indie mohla být jen taktickým manévrem: neznámé kontinety nikoho nezajímají, zatímco příslovečně bohatý Orient kapsy mecenášů otevřít dokáže.

Existují i jiné podezřelé indicie. Například portulánová mapa od jiného Turka Hadžiho Ahmeda z roku 1559 s udivující přesností popisuje západní pobřeží Severní Ameriky včetně Kalifornie.

Poněkud předčasné znalosti některých kartografů o Novém světě však mohou jen podpořit mínění některých historiků, podle nichž do Ameriky v tichosti připlouvali námořníci mnoha starých kultur, neměli však potřebu se o své znalosti veřejně dělit. Nejspíš dobře věděli proč - stejně jako jiná řemeslnická a umělecká tajemství se i námořní znalosti dědily a chránily před konkurencí.

Z hlubin minulosti

Mnohem podivnější jsou mapy zobrazující kontinenty v době dávno minulé. Nejde jen o zmíněnou mapu Piriho Reise s nezaledněným pobřežím Antarktidy. Jižní polární kontinent bez šelfových ledovců a s ústími velkých řek ukazuje také mapa Orontea Finea z roku 1531.

Přestože vznikla dvě století před objevením břehů tohoto kontinentu, je na ní zřetelně vidět Rossovo a Weddellovo moře zařezávající se hluboko do pevniny - a bez ledu. Podle některých vědců to odpovídá situaci před přibližně 12 až 15 tisíci lety, kdy zde skončila poslední meziledová doba a značné části pobřeží byly odkryté.

obr: Mapa Hadžiho Ahmeda z roku 1559 zakresluje tehdy prakticky neznámé západní pobřeží Severní Ameriky s udivující přesností

Skutečnou hádanku týkající se Antarktidy představuje mapa zvaná Buanchova, která údajně vznikla okolo roku 1737 patrně jako kopie některé ze starých antických map. Je na ní totiž Antarktida znázorněná jako dvojice velkých ostrovů mezi nimiž vede skrz polární oblast široký průliv.

Teprve v 60. letech 20. století se podařilo pomocí geofyzikálních měření zjistit, že pod ledovci takový průliv opravdu je. Nebýt ledu, neexistovala by západní Antarktida, ale jen pásmo velkých ostrovů oddělené od vlastního kontinentu širokou vodní cestou. Není přitom bez zajímavosti, že tento průliv popisuje i román Ledová sfinga od Julese Verna...

Tak by se dalo pokračovat ještě velice dlouho. Jen namátkou: Zenova mapa severu z roku 1380 zachycuje Grónsko bez ledu, několik antických map znázorňuje jezera na Sahaře, která zmizela několik tisíc let před jejich nakreslením, Kingova mapa světa z počátku 16. století ukazuje Indii jako velký ostrov zcela oddělený od Asie, což je situace před mnoha milióny let...

Některá z těchto zobrazení mohla vzniknout náhodou, přesto je jejich četnost a shoda s realitou podezřelá. Nelze vyloučit, že jde o jeden kamínek z mnohem větší ztracené mozaiky vypovídající o existenci někoho, kdo tuto planetu mapoval dávno před námi.

Jan A. Novák

obr: Srovnání mapy Piriho Reise a skutečného tvaru pobřeží Jižní a Střední Ameriky 

obr: Na mapě Orontea Finea je vidět jihopolární kontinent, který má mnohé společné rysy s pobřežím Antarktidy zbavené ledovců.

You have no rights to post comments