Novákoviny

Letos v dubnu uplynulo sto let let od chvíle, kdy se zavřely vody Atlantiku nad Titanicem - lodí, kterou podle dobových novinových článků "nepotopí ani Bůh". Přestože byly o tragédii popsány tuny papíru a natočeny desítky filmů, ani tato dlouhá doba nestačila k vyřešení všech podivných okolností doprovázejících zánik legendárního plavidla.

 

Americký spisovatel Morgan Robertson ve svém románu Futility (Marnost) líčí obrovský parník, který se potopil na své první plavbě. Většina cestujících zahynula, protože na palubě bylo málo záchranných člunů. Lod se jmenovala Titan - podobnost s Titanicem jistě více než náhodná. Má to jeden háček: Robertsonův román vyšel čtrnáct let před osudnou plavbou lodi, která vstoupila do legend...

Shoda mezi románovým Titanem a skutečným Titanicem je skutečně překvapující a rozhodně nespočívá jen v téměř stejných jménech. Románové plavidlo mělo výtlak 70 tisíc tun, jeho reálný protějšek 53 tisíc tun, obě lodi se potopily v dubnu, obě poslala ke dnu ledová kra. Titan měl čtyřiadvacet záchranných člunů, skutečný Titanik na tom byl ještě o něco hůř, protože jeho cestující se museli podělit o pouhých dvacet člunů.

Jaká můza vedla Robertsonovo pero, když s neuvěřitelnou přesností líčil události, které vzruší svět o pěkných pár let později?

Slyš nás Otče...

V souvislosti s Titanicem je dost zpráv o lidech, kteří měli špatné tušení, nenastoupili na palubu a zachránili si tak život. Stejně tak se vypráví i o těch, kteří se svým blízkým svěřili s neblahou předtuchou, ale k cestě vedoucí místo do Ameriky na věčnost, se ke své smůle nakonec odhodlali.

 

obr: Titanic v celé své kráse. Pamětníci vzpomínali, že noc katastrofy uprostřed Atlantiku byla neobvykle klidná a jasná

 

Jednou z podivných příhod, které se v souvislosti se zkázou Titanicu vyprávějí, je podivný sen reverenda Charlese Morgana z Rosedallu. Ten ve snu opakovaně slyšel zvuk valící se vody, křik tonoucích a píseň, kterou se svými farníky často zpíval: "Slyš nás Otče, když se k tobě modlíme za ty, kterýmž hrozí zkáza na moři..."

Sen byl tak živý, že o něm krátce na to vyprávěl při mši a vyzval přítomné, aby žalm zazpívali. Druhý den vyšly v novinách první zprávy o zániku obrovského parníku...

Titanic ovšem skrývá mnohá další tajemství. Dodnes se například nepodařilo bezpečně zjistit, proč se nepotopitelný div techniky doopravdy potopil. Podle shodných svědectví narazil parník v noci 14. dubna 1912 bokem na plovoucí ledovec. Náraz byl tak slabý, že většina cestujících si ničeho nevšimla - za pouhé dvě a půl hodiny se však nad Titanicem zavřela voda.

Již před nalezením vraku vyvolal nepochopitelně rychlý konec lodě mnoho spekulací. Podle některých teorií neměl katastrofu na svědomí ledovec, ale exploze v uhelných bunkrech, snad důsledek požáru, který tu doutnal už od vyplutí. Žádný důkaz potvrzující tuto teorii se však nepodařilo najít.

- - - - - - - -

UPOZORNĚNÍ:

Víc informací o nešťastné lodi i o dalších záhadách ukrývajících se pod hladinou oceánů najdete v knize Tajemství mořských hlubin. Pokud ji nedostanete u Vašeho knihkupce, můžete ji objednat zde.

- - - - - - - -

Více světla nevneslo do záhady ani objevení vraku a jeho prozkoumání hlubinnými ponorkami. Podle výpočtů by odpovídala rychlosti klesání Titanicu pod hladinu trhlina přibližně 100 metrů dlouhá a až půl metru široká. Nic takového však neodhalila ani zevrubná prohlídka boků, ani ultrazvukové zkoumání částí trupu zabořených do bahna. Několik menších poškození (spíše pomačkaných plátů obšívky než trhlin) nemohlo na rychlý zánik velkolodi stačit, tím spíš, že parník měl výkonná čerpadla, a že strojní vybavení lodi fungovalo až do samého konce. Mimochodem, mezi řadou historek z posledních hodin Titanicu chybí jediná zmínka o lidech, kteří se hluboko v zatopených útrobách lodi do poslední chvíle starali o generátory a elektrické rozvody, přestože věděli, že je tu čeká strašlivá smrt. Především díky nim nevypukla panika a podařilo se obsadit téměř všechny záchranné čluny, které byly k dispozici.

Tajemné světlo

Často se tvrdí, že rychlou zkázu měla za následek ošizená stavba, nekvalitní materiál, nýty z podřadné oceli. Jenže Titanic to nebyl jen parník, byl to také symbol úspěšné lodní společnosti Whiter Star Line vzdorující dravé konkurenci a především magnet na bohaté pasažéry. Jakákoliv zpráva o nekvalitní práci by společnost zničila a její vedoucí pracovníci to dobře věděli. Stejně jako luxusní hotel ani Titanic nesměl mít na své pověsti jediný kaz. Znalec problematiky a autor několika publikací o Titanicu Miloš Hubáček o tom říká: "Celá konstrukce byla z kvalitní ušlechtilé oceli, její paluby nosníky a žebra měly mimořádnou odolnost. Její stroje představovaly to nejlepší co technika skýtala. Nic nebylo ošizeno."

 

obr: Titanic vyplouvá na svou první a poslední plavbu

 

Do stejné kategorie pověstí patří patrně i tvrzení, že se u New Founlandu nepotopil Titanic, ale jeho sesterská lod Olympic a že šlo o kolosální pojišťovací podvod. Olympic o něco starší než Titanic prý od spuštění pronásledovala smůla a poruchy, a po jeho srážce s válečnou lodí se nepodařilo z pojišťovny vymoci náhradu škody. Společnost tedy obě lodi "vyměnila" když stály roku 1912 v doku vedle sebe a nešťastný Olympic-Titanic pak vědomně vyslala mezi ledovce, aby tentokrát vysoké pojistné konečně vyinkasovala.

Jedním z největších mystérií katastrofy, jsou shodná svědectví o jasném světle několik mil severně. Většina svědků v něm viděla neznámé plavidlo, ale i výpovědi zkušených námořníků se lišily v názoru, zda šlo o jedno či dvě světla a jakému druhu lodi patřila. Téměř všichni se však shodli na tom, že nedaleko od místa katastrofy několik hodin stál na místě podivný objekt, nezúčastněně pozoroval Titanic vystřelující signální rakety a nakonec lhostejně odplul. Později byl z neposkytnutí pomoci obviněn kapitán Lord z parníku Californian, který se osudné noci skutečně nacházel poblíž, dodnes se však nepodařilo bezpečně prokázat, zda tajemné světlo skutečně patřilo jeho lodi.

Skutečnou povahu těchto světel se už asi nepodaří určit - jisté je jen to, že oné noci vládly zcela mimořádné meteorologické podmínky. Hladina jindy bouřlivého severního Atlantiku byla klidná jak bazén a hvězdy zářily neobyčejně silně od obzoru k obzoru. "Nikdy před tím a nikdy po tom jsem nezažil takovou noc, " prohlásil později jeden z kapitánů, kteří tehdy proplouvali oblastí, jež se stala osudná patnácti stovkám pasažérů a členů posádky největšího parníku své doby.

Komu patří vrak

Životním vzorem Roberta Ballarda už od dětství byl kapitán Nemo z Vernova románu 20 000 mil pod mořem. Oceánu zasvětil vědeckou kariéru i celý život: zabýval se podmořskou geologií a archeologií, podílel se na konstrukci výzkumných ponorek a podmořských robotů v Oceánografickém institutu Woods Hole. Byl u jednoho z nejvýznamnějších objevů 20. století, když ponorka Alvin našla u horkých pramenů na mořském dně život nezávislý na slunci. Skutečnou mediální hvězdu z něj ale udělal až 5. červenec 1985. Tehdy společně s kolegy z francouzského oceánografického institutu IFREMER po několika letech marného úsilí objevil vrak Titanicu.

 

obr: Robert Ballard

 

Ballard od počátku prosazoval, aby vrak získal statut podmořského památníku a masového hrobu. Sám se spokojil pouze s filmováním, Francouzi ale takové ohledy neměli. První výstava vylovených předmětů otevřeli v Paříži už dva roky po objevu. Vyvolala smršť protestů a soudních žalob, zejména ze strany pozůstalých po obětech katastrofy.

Peníze ale byly silnější. Když Ballard později k Titanicu znovu sestoupil, mohl už jen smutně konstatovat, kolik se toho z lodi ztratilo. Parník sice nevezl žádné velké poklady, jeho legenda ale měla větší tržní potenciál, než zlato a drahokamy. O vrak ležící v hloubce 3,8 kilometru, se náhle začali zajímat právníci. Roku 1994 přiřkl americký soud ve Virginii právo na vyzvedávání předmětů z lodi společnosti RMS Titanic z Atlanty pohotově vytvořené lidmi z Premier Exhibitions.

RMS Titanic od té doby k vraku podnikla za pomoci ponorek a podmořských robotů sedm výprav, při nichž vyzdvihla přibližně 5500 předmětů. Ne vždycky to jsou jen maličkosti - největším celkem byl kus trupu vážící 17 tun.

"Na dně v několikakilometrové hloubce vládou velmi nepřátelské podmínky," obhajují své aktivity zástupci společnosti RMS Titanic. "Kovové části trupu rozežírají bakterie, ničí je sůl a kyselé usazeniny. Dříve nebo později se rozpadne a zmizí v bahně celý vrak. Pouze vyzdvižení, konzervace a vystavení co největšího množství věcí z lodi dovolí uchovat fyzické památky na jednu z největších námořních katastrof."

Titanic je sexy..?

Na smůle nešťastných lidí z Titanicu se ale dá především vydělávat. Na světě se už objevily tisíce artefaktů, které cirkulují dražebními síněmi a jejichž konečná cena neustále roste. Některé dražené předměty jsou jen kuriózní - jako třeba sušenka, kterou se roku 2001 podařilo prodat za cenu rovnající se v přepočtu 21 tisíc korun.

 

obr: Sada kuchyňského porcelánu na dně Atlantiku. Na předmětech vyzdvižených z Titanicu se některé společnosti snaží vydělávat

 

Přinejmenším některé z položek ale vyvolávají rozpaky. Roku 2002 byly v Souphamptonu vydraženy hodinky pasažéra Johna Gilla za 32 tisíc eur. Ukazovaly čas 3 hodiny 21 minut, zastavily se tedy pravděpodobně ve stejné chvíli, kdy v ledové vodě zemřel jejich majitel. Gillův hřeben to na stejné aukci dotáhl "jen" na 18 tisíc eur. Protesty vyvolalo především to, že morbidní dražba měla být oslavou 90. výročí katastrofy v přístavu, odkud nešťastná loď vyplula.

Zájem o předměty z Titaniku nijak neochabuje - naopak, ceny dále rostou. Rekord zatím drží miniaturní medailon z majetku pasažérky Helen Churchill Candee, který předloni vydražili za 58 tisíc britských liber, tj asi za necelé dva miliony korun. Existují i sběratelé, kteří se na věci z Titanicu specializují. Jedni, aby je se ziskem prodali dál, jiní, protože je legendární loď přitahuje.

"Titanic je prostě sexy," zdůvodňuje to Arlan Ettinger, prezident aukčního domu na Guernsey. "Je to nejpopulárnější a nejzajímavější loď, jaká kdy existovala."

Jan A. Novák

 

 

Titanic: základní údaje

délka: 268,98 m

šířka: 28,19 m

výtlak: 46 329 BRT

celkový výkon: 51 000 HP

šrouby: 3

loděnice: Harland & Wolff (Irsko)

míst pro cestující: 2603

max. rychlost: cca 23 uzlů

spuštěn na vodu: 31. 5. 1911

první vyplutí: 2. 4. 1912

datum katastrofy: noc z 14. na 15. 4. 1912

spuštěn na vodu: 31. 5. 1911

první vyplutí: 2. 4. 1912

z přibližně 2200 osob na palubě se zachránilo 705

 

You have no rights to post comments