Novákoviny

Kosmonautika to nemá lehké: málo peněz, nezájem veřejnosti, chybějící koncepce. Časy závodů o Měsíc, kdy nebyla nouze o dramatická překvapení, jsou dávno pryč, a velké skoky nahradilo opatrné tápání. Přesto i v roce 2016 je ve vesmíru na co se těšit.

Pilotovaných expedic zřejmě moc nebude a omezí se pouze na Mezinárodní kosmickou stanici (pokud nepřekvapí Čína). Z minulého roku jsou na palubě Američané Scott Kelly a Timothy Kopra, Rusové, Michal Kornjenko, Jurij Malčenko a Sergej Volkov a Brit Timothy Peake. Pokud vše půjde dobře, tak 30. března u ISS zakotví loď Sojuz TMA - 20M, která přiveze posádku ve složení Jeffrey Williams, Alexej Ovčinin a Oleg Skripočka.

V květnu se od stanice odpojí loď Sojuz TMA - 19 M, v níž se na Zemi vrátí astronauté Peake, Kopra a Malčenko, krátce na to, 30 května ale přiveze Sojuz MS-02 Američanku Kathleen Rubinsovou, Rusa Anatolije Ivanišina a Japonce Takuja Onišiho.

Takových střídání proběhne během roku 2016 ještě několik, stanice tak zůstává první stále osídlenou lidskou osadou ve vesmíru. A i když náplň činnosti posádek nebudí pozornost médií a působí dojmem rutiny, stále jde o dlouhodobé osvojování si prostředí, s nímž dosud náš druh neměl žádné zkušenosti.

Kromě běžného výzkumu se ISS i přípravou na dlouhé pilotované mise, protože to je jediný prostředek, na němž jde v praxi ověřit technologie pro kosmické výpravy do dalekého vesmíru.

obr: Na palubě ISS. Foto: NASA

Vesmír pro soukromníky

Mezinárodní kosmická stanice je současně cílem pro bezpilotní zásobovací kosmické lodi soukromých výrobců: Dragon a Cygnus. Dragon s pořadovým CRS-8 má odstartovat už 3. ledna, během roku pak budou následovat ještě čtyři zásobovací mise až k pořadovému číslu CRS-12.

Kabina Dragon zkonstruovaná a provozovaná společností SpaceX po splnění úkolu měkce přistává na Zemi, takže může dopravovat výsledky experimentů a další náklad. Společnost už představila její pilotovanou verzi Dragon V-2 pro sedm astronautů. Čekají ji nejdřív bezpilotní lety, první by měl proběhnout už v roce 2016. První let s lidmi na palubě se předpokládá nejdřív v srpnu 2017.

Druhou soukromou zásobovací lodí pro ISS je Cygnus (Labuť) společnosti Orbital ATK (dříve Orbital Science Corporation). V roce 2016 tyto lodě čekají tři starty: 10. března, 31. května a 4. října (CRS 6 až 7). Protože Cygnus neumí měkce přistávat, jeho mise končí proměnou na popelnici a spalovnu odpadu současně: posádka stanice modul naplní odpadky a po odpojení nechá shořet v atmosféře.

Orbital ATK sice neuvažuje o její přeměnu na pilotovanou loď, nabízí však její úpravu do podoby servisního modulu lodi Orion pro výpravy do dalekého vesmíru. Orion je vlajkovou lodí americké kosmické agentury NASA, která snad jednou nahradí raketoplány Space Shuttle při pilotovaných programech. Loni uskutečnila první bezpilotní let, s dalšími testy se však počítá až v roce 2018.

obr: Nosič Falcon společnosti SpaceX při pokusu o měkké přistání. Foto: SpaceX

Hledání života na Marsu

Nejlákavějším cílem ve Sluneční soustavě je Mars - a v tomto případě se máme na co těšit. Počátkem března by měla odstartovat robotická mise Mars InSight (Interior Exploration using Seismic Investigations, Geodesy and Heat Transport), která dopraví na povrch Rudé planety přistávací modul.

Jak už název mise napovídá, hlavním cílem je geofyzikální průzkum nitra Marsu, jehož výsledky by měly přispět k pochopení vzniku a vývoje terestrických planet. Přistání je naplánováno na 28. září, minimální doba aktivity na povrchu se předpokládá do září 2018.

Krátce po InSight, rovněž v březnu, odstartuje k Marsu výprava Evropské kosmické agentury s názvem ExoMars (Exobiology on Mars). Jedná se o velkou sondu s hmotností přes tři tuny, která se po příletu k cíli v roce 2017 rozdělí na orbitální sekci a přistávací modul Schiaparelli.

Jedním z hlavích úkolů mise bude vypátrat zdroje metanu objevujícího se v atmosféře planety. Metan se rychle rozkládá, takže musí být neustále doplňován z nějakého místního zdroje - a jedním z možných původců je metabolismus mikroorganismů. V rámci programu ExoMars by mělo roku 2018 Rusko vypustit sondu, která na vytipované místo vysadí rover hledající život. Financování této části mise však je zatím nejasné.

obr: Rover Curiosity pokračuje v misi na povrchu Marsu. Kresba: NASA

S Legem k Jupiteru

V červenci 2016 vyvrcholí výprava sondy Juno k Jupiteru. Odstartovala v srpnu 2011 a po dosažení cíle má kolem největší planety sluneční soustavy obíhat nejméně jeden pozemský rok. Jejím úkolem bude zjistit složení Jupiterovy atmosféry - nejen na viditelném povrchu, ale i v hlubších vrstvách.

Vědci chtějí především vědět, kolik je v ní vody a kyslíku. Znalost jejich množství na největší planetě by totiž mohla rozhodnout, která teorie o vzniku sluneční soustavy (a planetárních systémů obecně) je správná.

Mise by měla také odpovědět na otázku, zda má planeta patřící do kategorie označované jako "plynoví obři" pevný povrch a pokud ano, tak v jaké hloubce. O povaze planetárního giganta budou při této výpravě vypovídat především jeho radiační pásy, nepravidelnosti v gravitačním poli, magnetické pole a polární záře prosvětlující oblaka v okolí severního a jižního pólu. Planetologové by se také rádi dověděli něco o proudění atmosféry. v níž řádí vichřice s rychlostí přes 600 km/h.

Zajímá je především struktura Rudé skvrny - obrovského hurikánu o průměru téměř 20 000 kilometrů, který je stabilní po celou dobu, co planetu astronomové pozorují dalekohledy. Proto je Juno vybavená množstvím kamer, detektorů a spektrometrů. Kuriozitou mise je několik figurek ze stavebnice Lego na palubě.

obr: K Jupiteru dorazí sonda Juno. Kresba: NASA

Asteroid a kometa

V září ostartuje mise americké kosmické agentury NASA k asteroidu Bennu nazvaná OSIRIS-REx. Asteroidy (nebo alespoň některé z nich bohatá na uhlík) jsou pozůstatky materiálu z něhož kdysi vznikla sluneční soustava. Překvapivě velké množství složitých organických látek v nich sugeruje myšlenku, že se nějakým způsobem podílely na vzniku života. Sonda k cíli dorazí roku 2019, odebere vzorky a vrátí se s nimi na Zemi.

Roku 2016 také jedna mise definitivně skončí: sonda Rosetta Evropské kosmické agentury má spáchat sebevraždu nárazem do komety Čurjumov - Gerasimenko, kolem níž od srpna 2014 obíhá. Ze Země odstartovala v březnu 2004 z kosmodromu Kourou ve Francouzské Guayaně. Následovala složitá cesta napříč sluneční soustavou, při níž se několikrát vrátila zpět k Zemi a jednou míjela Mars, aby jí gravitační síla planet vymrštila do vzdálenějších oblastí vesmíru.

Průlet kolem Země v listopadu 2009 byl posledním šťouchem kosmického kulečníku, který ji nasměroval do míst, kde se kometa Čurjumov - Gerasimenko na své dráze nejvíce přiblíží ke Slunci. Proletěla při tom také pásem asteroidů za Marsem. V listopadu se od ní odpoutal přistávací modul Philae a přestože zatím splnil své úkoly jen částečně, i on vyslal množství cenných dat. Řízený pomalý pád Rosetty na povrch by měl přinést velké množství dalších údajů.

Během roku 2016 se také v NASA rozhodně o osudu několika expedic do hlubin sluneční soustavy pro další roky. Ve hře jsou tři mise:

- GEMS (Geophysical Monitoring Station), jejímž úkolem by mělo být zkoumání vnitřní struktury Marsu
- TiME (Titan Mare Explorer), která by měla přistát v některém z methanových jezer na Saturnově měsíci Titan
- Comet Hope určená k tomu aby opakovaně přistála na různých místech povrchu některé z komet a zkoumala při tom vliv Slunce na její povrch

Každý z těchto tří týmů obdrží 3 miliony dolarů na předběžné studie, do vesmíru se ale nakonec podívá jen jedna. Ta mise, kterou NASA vybere k realizaci, obdrží 425 milionů dolarů (plus náklady na raketový nosič a navedení k cíli).

obr: Sonda Rosetta u komety Čurjumov - Gerasimenko. Kresba: ESA

Jan A. Novák

You have no rights to post comments