Rosetta začala obíhat kolem komety
- Kategorie: Vesmír
- Vytvořeno 7. 8. 2014 9:13
Po dlouhé době jsme se dočkali významného úspěchu ve vesmíru: evropská sonda Rosetta se stala prvním strojem, který obíhá kolem komety. Je o nejen obrovský vědecký a technický úspěch, ale taky naděje, že budeme jednou schopni odvrátit hrozící srážky s těmito tělesy.
"Jak se sonda ke kometě přibližuje, získáváme nové a nové detaily a zjišťujeme, že máme před sebou malý, ale fascinující svět, " řekl novinářům Matt Taylor z Evropské kosmické agentury (ESA), které sondu postavila a vypustila.
Rosetta odstartovala z kosmodromu ESA v Kourou (Francouzská Guiana) 2. března 2004. Na své složité šest miliard kilometrů dlouhé dráze se třikrát přiblížila Zemi, jednou Marsu a minula dva asteroidy. Poslední část mise, která ji zavedla až za dráhu Jupitera, strávila v něčem, čemu se u lidí říká umělý spánek. Zůstala v něm dlouhých 31 měsíců, aby ji řídící středisko úspěšně probudilo až letos 20. ledna.
"Tenhle budíček jsme očekávali s velkým napětím, ale dopadl dobře. Náš stroj je zpět ve hře a připravený plnit všechny úkoly," oznámil tehdy Fred Jansen, manažer mise Rosetta.
Byl nejvyšší čas, protože cíl už byl na dohled. Brzy se ukázalo, že za tu dlouhou cestu opravdu stál.
Jedno překvapení za druhým
Kometa 67P/Čurjumov-Gerasimenko se na snímcích sondy ukázala být asi jedním z nejpodivnějších těles sluneční soustavy. Už první záběry z velké vzdálenosti naznačily, že má nepravidelný tvar - a jak se sonda blížila, předčila bizarnost komety všechna očekávání. Fotografie odvysílané sondou nyní předvádějí těleso, které se ze všeho nejvíc podobá čince (někteří tvar také přirovnávají ke kyčelnímu kloubu).
Prvního srpna sonda poprvé změřila povrchovou teplotu komety - a přišlo další překvapení. Kometa se nyní nachází ve vzdálenosti 555 milionů kilometrů od Slunce, třikrát dál než Země a dostává od něj přibližně desetinu energie.
obr: Snímky vyslané sondou Rosetta ukázaly kometu 67P/Čurjumov - Gerasimenko v celé její bizarní kráse
Foto: ESA
Kdyby její povrch tvořil vodní led, měla by mít teplotu okolo -100 stupňů Celsia. Ukázalo se ale, že má -70 stupňů Celsia. Podle všeho tedy povrch tvoří krusta z tmavého prachu.
"Měření se provádí pomocí infračerveného zobrazovacího spektrometru VIRTIS, který na tuto vzdálenost ještě nedokázal rozlišit jednotlivé oblasti, ale snímal kometu jako celek," uvedl šéf projektu VIRTIS Fabrizio Capaccioni. "Pořád proto nevylučujeme, že tu jsou i místa s čistým vodním ledem. Později získáme podrobné tepelné mapy povrchu, které nám o něm prozradí víc. Budou také jedním z podkladů, podle kterých zvolíme místo pro přistání výsadkového modulu."
Snímky přitom naznačují, že oblasti s vodním ledem na povrchu možná jsou. Zajímavé jsou například zářivě jasné skvrny na úzké „stopce“ spojující obě „činky“.
Bludná kometa
VIRTIS společně s dalšími deseti vědeckými přístroji na palubě Rosetty také umožní den po dni detailně sledovat změny, k nimž na povrchu komety dochází při přibližování ke Slunci. To nezajímá jen astronomy, ale i vědce připravující projekty obrany proti hrozbě srážky Země s některou kometou. Bez podrobných znalostí struktury a chování těchto těles jsou všechny návrhy na odvrácení kolize pouhou sci-fi.
obr: Detailní záběr komety 67P/Čurjumov - Gerasimenko. Nízká gravitace způsobuje, ža tato tělesa nemusí mít kulový tvar jako velké planety
Foto: ESA
Po zaparkování na oběžné dráze stráví Rosetta s kometou její přiblížení ke Slunci a pak i návrat za oběžnou dráhu Jupitera. Překříží tak oběžnou dráhu Marsu a přiblíží se dráze Země na vzdálenost 43 milionů kilometrů.
Není bez zajímavosti, že ještě poměrně nedávno byla dráha této komety jiná a nepřibližovala se ke Slunci na vzdálenost menší, než je čtyřnásobek vzdálenosti oběžné dráhy Země od Slunce. Blízké setkání s Jupiterem roku 1840 však její putování vesmírem nasměrovalo víc k Zemi. K další změně její dráhy došlo roku 1959. I to ukazuje, že vesmírný řád zdaleka není neměnný - a že před kometami je třeba se mít na pozoru.
Zlatým hřebem a dalším prvenstvím mise bude měkké přestání výsadkového modulu Philae v listopadu letošního roku. Podle manažera projektu Stephana Ulamece stroj vážící 100 kg a postavený v Německu za 1,7 miliardy dolarů dobře přečkal dlouhý let vesmírem a je připraven plnit vědecké úkoly.
Poprvé v historii tak bude možné nejen zkoumat přímo povrch komet, ale především zblízka pozorovat změny, k nimž tam dochází při přiblížení ke Slunci a opětném vzdalování do hlubin vesmíru. Znalosti o tělesech, které možná přinesly život na Zemi a které ho mohou i rázně u končit, se tak rozrostou jako nikdy předtím.
Jan A. Novák
Přílohy
Kometa Čurjumov-Gerasimenko
objevitelé: Klim Čurjumov, Svetlana Gerasimenkova
objevena: 11. září 1969
rozměy: 3,5 x 4 km
oběh kolem Slunce: 6,45 roku
největší přiblížení ke Slunci: 185,9 mil. km
největší vzdálenost od Slunce: 850,3 mil. km
Výpravy ke kometám
rok - kometa - sonda
1986 - Halley - Giotto (ESA)
1986 - Halley - Vega 1 (SSSR)
1986 - Halley - Vega 2 (SSSR)
1986 - Halley - Suisei (Japonsko)
1986 - Halley - Sakigake (Japonsko)
2001 - Barrely - Deep Impact (USA)
2004 - Wild 2 - Stardust (USA)
2005 - Tempel 1 - Deep Impact (USA)
2010 - Hartley - Deep Impact (USA)
2014 - Čurjumov-Gerasimenko - Rosetta (ESA)
Komentáře
Podle mě foton hmotnost nemá. Stejně jako nemá hmotnost zvuk, což je jen jiný druh vlnění.
Pokud tedy fotony hmotnosti postrádají a aether neexistuje, pak světlo nemůže konat přímo a bezprostředně mechanickou práci... Nebo se pletu?
Někdo by to měl říci těm lidičkám v NASA, co chtějí prý sestrojit vesmírné letadlo vybavené ohromnou plachtou, do které má být světlo lapáno a která má sloužit jako pohon toho stroje... :-)
Předpokládám, že to stále souvisí se slunečním větrem a jeho vlivem na kosmická tělesa. Sluneční vítr není jen světlo, je to směs kdečeho, co slunce vyvrhuje. Jsou tam i "hmotné" částice a má to dost velkou energii. Samozřejmě pro pohon vesmírných plachetnic je to energie nepatrná, ale je tam. Jak se říká - stokrát nic umořilo osla :-)
Nicméně má energii a tedy i hmotnost (E=mc2 známe všichni). Pro postrkování sondy nebo sluneční plachetnice je nejdůležitější hybnost, kterou má také, i když malou. Energii dostaneme z Planckovy rovnice (E=hf) a vztahy pro hmotnost a hybnost se dají odvodit z rovnic teorie relativity a ověřit i experimentálně. Česká wikipedie je ohledně fotonu hodně stručná (oproti anglické nebo ruské), ale díky tomu jsou tam tyto vztahy velmi snadno nalezitelné.
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.