Novákoviny

stránky publicisty Jana A. Nováka

Námořní katastrofy: Titanic nebyl nejhorší

vraky1

Potopení Titanicu je nejslavnější neštěstí na moři - ale zdaleka ne nejhorší. S 1523 mrtvými se řadí až na sedmé místo v žebříčku lodních katastrof, k nimž došlo v časech míru. Po započtení dopravních lodí, které zmizely pod hladinou během válek, se pak propadá ještě mnohem hlouběji.

 

Vůbec nejhorší pohromou, která kdy postihla jednotlivou loď, byl případ německého plavidla Wilhelm Gustloff potopeného sovětskými torpédy v lednu 1945. Přesný počet obětí není znám, seriózní odhady se ale pohybují mezi 5300 až 9400 mrtvých, přičemž většina historiků se přiklání spíš k druhému číslu. Tragická událost stále vyvolává značné kontroverze, protože mezi oběťmi byli převážně civilisté, včetně žen a dětí. To je také jeden z důvodů, proč zánik této lodě nebývá připomínán moc často a zejména v zemích bývalého východního bloku je její příběh téměř neznámý.

Ledový hrob v Baltu

Wilhelm Gustloff byl spuštěn na vodu v květnu 1937. Moderní motorová loď dlouhá 208,5 metrů měla sloužit jako plovoucí hotel odborů Deutsche Arbeitsfront (jakési nacistické obdoby komunistického ROH), blížící se válka ale rekreační část její kariéry brzy ukončila. Od roku 1939 se z ní stala nemocniční loď, později sloužila jako zakotvená kasárna pro posádky ponorek.

vraky2

 

obr: Motorová Wilhelm Gustloff na počátku své kariéry. V časech míru sloužila jako plovoucí hotel odborové organizace Kraft durch Freud, později jako transportní a nemocniční loď

 

Na moře Wilhelm Gustloff vyplul znovu a naposledy až lednu 1945, kdy společně s dalšími loděmi měl evakuovat obyvatelstvo Východního Pruska před postupující a mstící se Rudou armádou. Tisíce Němců se ocitly v obklíčeném Gdaňsku, odkud vedla do bezpečí jediná cesta po moři - v němž však už číhaly sovětské ponorky.

Wilhelm Gustloff společně s dalšími loděmi záchranné flotily nabíral v gdaňském přístavu vojáky i civilní uprchlíky za strašlivého zmatku. Podle oficiálních seznamů mělo být na palubě 6050 osob, důstojníci však archy přestali vyplňovat, když jim došly formuláře. Nové průzkumy historiků tvrdí, že se nalodilo 9 až 10 tisíc lidí a nechybí ani názory, že to mohlo být i 12 tisíc osob. Naprostá většina z nich byli civilisté.

Z přístavu loď vyplula 30. ledna v podvečer a už po deváté hodině téhož dne ji zasáhla tři torpéda vypálená ponorkou S-13. Mnoho lidí zahynulo při explozích, na přeplněných palubách vypukla panika a po hodině loď zmizela v ledové vodě. Při následných záchranných akcích se podařilo vylovit z moře jen přibližně tisícovku trosečníků. Mezi mrtvými bylo asi 3000 dětí.

vraky3

 

obr: Hořící Wilhelm Gustloff klesá pod hladinu po zásazích třemi torpédy ze sovětské ponorky. Odhady ztrát na životech se pohybují mezi 7 až 8 tisíci, mezi mrtvými bylo asi 3000 dětí. Jde o nejhorší námořní katastrofu v dějinách

 

V rámci evakuace Pobaltí a Východního Pruska ve stejné době došlo i k druhé nejhorší námořní katastrofě v dějinách mořeplavby. Za téměř stejných okolností jako Wilhelm Gustloff zmizela 16. dubna po zásahu torpédy pod hladinou Baltského moře loď Goya.

Odhady ztrát na životech se pohybují mezi 7 a 8 tisíci, zachránit se podařilo jen 183 lidí. Už předtím (10. února) tu sovětská torpéda poslala ke dnu loď General von Steuben. Zahynulo při tom přibližně 3400 až 3600 osob. V pomyslném pořadí největších lodních neštěstí to představuje páté místo.

Čtvrtou nejhorší námořní katastrofou bylo potopení německé lodě Cap Arcona britskými letadly v Lübecké zátoce 3. května 1945. Zahynuly 4 až 5 tisíc osob, převážně vězňů z koncentračních táborů.

V ohni a mezi žraloky

Největším neštěstím na moři, k němuž došlo v mírových časech, bylo potopení filipínského trajektu Doňa Paz zajišťujícího dopravu mezi Manilou a ostrovem Leyte. Nepřežilo 4375 lidí, takže je to také vůbec největší katastrofa trajektu. Pro srovnání: na mnohem známějším trajektu Estonia v září 1945 zahynulo 852 osob, což představuje až patnácté pořadí mezi námořními nehodami v době míru.

vraky4

 

obr: Hořící trajekt Doňa Paz po srážce s tankerem Vector

 

Doňu Paz postavili v Japonsku roku 1963, filipínskému dopravci Sulpicio Lines ji prodali o 12 let později. Poslední snímky z roku 1984 ukazují rezavou loď ve zbědovaném stavu - což ovšem v této části světa není nic neobvyklého. Podle toho vypadá i bilance Sulpicio Lines, která drží smutný rekord v počtu mrtvých na svých linkách: při potopení čtyř jejích trajektů během posledních tří desetiletí bylo 4375 jejích lodních lístků současně také jízdenkou na věčnost.

Doňa Paz vyplula na svou poslední plavbu 20. prosince 1987 z přístavu Tacloban na filipínském ostrově Leyte. Následující noci se za jasného počasí srazila s tankerem Vector, jehož náklad okamžitě explodoval a začal hořet. Oheň vzápětí přeskočil i na palubu trajektu. Hořící ropa zalila moře v okolí tragédie, takže většina obětí uhořela, o některé se postarali žraloci.

Lidé, kteří katastrofu přežili, vypovídali, že na palubě nebyly záchranné vesty, nefungovalo nouzové osvětlení a posádka pro záchranu cestujících neudělala vůbec nic. Podle některých zpráv neměla Doňa Paz ani funkční radiostanici. Nešťastná loď, která byla už předtím napůl vrakem, se potopila dvě hodiny po srážce, Vector ji na dno Filipínského moře následoval o další dvě hodiny později. Záchranné lodě z moře vylovily jen 26 šťastlivců, z toho dva byli členové posádky Vectoru.

Největší nejaderná exploze

Šestou lodí ve smutném pořadí námořních katastrof se stal čínský parník Kiangya, který se potopil 4. prosince 1948 v ústí řeky Chuang-pu jižně od Šanghaje. Plnil prakticky stejný úkol jako německé lodě potopené koncem války na Baltu: odvážel uprchlíky z oblastí ohrožených postupujícími komunisty.

vraky5

Loď se potopila po výbuchu, jeho příčinu se ale nepodařilo objasnit. Podle některých domněnek ho způsobila zatoulaná japonská mina z časů druhé světové války. Přesný počet obětí není znám, má se za to, že na přeplněné lodi zahynulo 2750 až 3920 lidí.

 

obr: Exploze munice v podpalubí lodi Mont-Blanc kotvící v Halifaxu se podobala spíš erupci vulkánu

 

Další katastrofa v pořadí představuje mezi lodními tragédiemi kuriozitu, protože způsobila největší ztráty na životech mezi obyvateli souše. V prosinci 1917 po nárazu do jiné lodi explodovala v kanadském Halifaxu francouzská nákladní loď Mont-Blanc vezoucí výbušniny. Byl to vůbec největší lidmi způsobený výbuch před jadernými testy a podobal se spíš erupci sopky. Na moři se zdvihla vlna tsunami, se zemí bylo srovnáno několik čtverečních kilometrů zástavby, trosky létaly až do vzdálenosti několika kilometrů od přístavu. Ztráty na životech se odhadují na 2000 osob, dalších 9000 bylo zraněno. V oblasti vypukla panika, nechyběly ani názory, že jde o německou sabotáž nebo útok vzducholodí. Kanadské orgány proto nejdřív pozatýkaly všechny Němce v okolí, pozdější vyšetřování ale ukázalo, že na vině je kapitán, lodivod a další personál přístavu.

Mezi lodí Mont-Blanc a Titanicem je ještě dlouhá řada námořních neštěstí, které si vyžádaly tisíce mrtvých. Nejčastější příčinou nebyly živly, ale války a lidské chyby: požáry, exploze, srážky, nedostatečné zabezpečení. Postupné zlepšování předpisů a zdokonalování techniky ztráty výrazně snížilo. A tak nedávná havárie výletní lodi Concordia, při níž zahynulo "pouhých" 32 osob budila pozornost světa několik týdnů, přestože ještě před druhou světovou válkou by se na stránkách novin sotva letmo mihla.

 

Jan A. Novák

Psáno pro Hospodářské noviny

 

vraky6

obr: Ruská ponorka odpaluje torpéda na Wilhelm Gustloff. V následujících okamžicích zemře několik tisíc lidí. Dobový obraz

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

 
Joomla Templates: by JoomlaShack