Novákoviny

Jednou z méně známých a přitom poněkud tajemných staveb řecké antiky je objekt s ponurým jménem Nekromanteion, což znamená něco jako Věštírna smrti. Historikové ho nejdřív znali ze starořeckých písemností; například v Homérově Odysei je to místo, kde Kirké Odyseovi říká, jak se dostat do podsvětí. Záhadu lokality ještě umocňuje i nález zbytků podivného mechanismu, s jehož účelem si archeologové nevědí rady.

"...v místech, kde se do Acherontu vlévá Pyriflegethón, jakož i Koýtu proud, jež vytéká z hladiny styžské - je tam černá skála a soutok dvou proudů hučících silně..." tak Nekromanteion popisuje Homér

Odyseus pak do podsvětí opravdu sestoupil, aby viděl zástupy mrtvých duší a trochu poklábosil se svým zesnulým přítelem Teiresiasem. To zní strašidelně, ale pro naše vyprávění je důležité něco jiného: když Heinrich Schliemann podle Homérovy Iliady našel Tróju, nešlo by podle Odysei od stejného autora najít vchod do podsvětí? Acheron, Peryflegethón a Koýtos jsou sice bájná místa mimo tento svět, ale nemůže být i v tomto líčení nějaké pravdivé jádro?

obr: Podzemní prostory Necromanteionu. Účel stavby je neznámý, archeologové tu našli i zbytky jakéhosi stroje

Na první pohled myšlenka trochu pošetilá, ale našli se tací, kteří se jí chopili. Tím spíš, že o něčem takovém psal v 5. století př. n. l. také antický historik Herodotos. Ten sice neposílal do podsvětí Odysea, ale vyprávěl o panovníkovi, který k Acherontu vypravil posla, aby v se Hádově svatyni poptal duchů, kam ukryla peníze jeho zesnulá manželka.

Koncem 50. let minulého století řecký archeolog Sotirios Dakaris zaznamenal, že Homérovo líčení nápadně připomíná okolí řeky Acheron na severozápadě Řecka, která se vlévá do Iónského moře poblíž Pargy. Dakaris tu objevil ruiny jakési velmi staré stavby a zahájil vykopávky. V následujících letech archeologové objevili komplikovanou strukturu chodeb připomínající labyrint a v centrální místnosti objektu zbytky jakéhosi stroje. Některé zdi z velkých kamenných kvádrů byly silné přes tři metry a nechyběly ani podzemní prostory.

Dakaris věřil, že našel chrám, kde staří Řekové uctívali podsvětního boha Háda. Poutníci si sem podle něj (podobně jako do jiných antických svatyní) chodili pro předpovědi svých dalších osudů.

Mělo to fungovat tak, že nejdřív je kněží svéráznou dietou zpestřenou halucinogeny nějaký čas připravovali na setkání s bohem nebo dušemi mrtvých. Pak je skrz labyrint, kde ztratil pojem reálného prostoru, odvedli do centrální části svatyně, v níž se sugestivně vyvedená Hádova socha nebo podobizna mrtvého vynořila ze země za pomoci složitého mechanismu.

Atmosféru nejspíš ještě vylepšovaly nejrůznější světelné a zvukové efekty. Poutník omámený hladem a drogami pak snadno uvěřil, že vidí skutečné božstvo a ani ho nenapadlo, že šlo o soubor důmyslných triků. Dá se říci, že to bylo něco na způsob dnešní virtuální reality - jen provedené prostředky odpovídajícími antické době.

Ne všichni archeologové ale s tímto vysvětlením souhlasí. Vědci z řecko-amerického týmu, který tu pracoval po Dakarisovi, došli k závěru, že šlo o obyčejnou zemědělskou usedlost, v jejímž podzemí se skladovaly sklizené plodiny. Ovšem zemědělská usedlost vystavěná z kyklopského zdiva - to nevypadá moc pravděpodobně.

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
TIP:
Text je ukázkou z knihy Utajené vynálezy, kterou vydalo nakladatelství Alpress. Je možné ji se slevou objednat zde
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Roku 1979 zase německý vědec Dietwulf Baatz tvrdil, že ve zbytcích mechanismu rozeznal pozůstatky katapultu z 3. století před naším letopočtem. Podle něj tu tedy stála jakási pevnůstka obklopující válečný stroj.

Obě hypotézy ale mají své slabiny: první nevysvětluje zbytky záhadného mechanismu, druhá neříká, proč by měl být katapult obklopen tlustými zdmi a bludištěm. Jde totiž spíš o obléhací zbraň, která uvnitř opevnění ztrácí podstatnou část svých výhod.

Situaci na lokalitě navíc komplikuje přítomnost trojice mykénských pohřbů z období mnohem staršího - z 13. a 14. století před naším letopočtem. Kombinace podzemního labyrintu a podivného mechanismu je v každém případě záhada, které na své pravděpodobně znějící vysvětlení ještě čeká. A možná se nikdy nedočká.

Jan A. Novák

You have no rights to post comments