Novákoviny

Věštebné rituály, které se ještě dnes občas provozují v období vánočních svátků, jsou s velkou pravděpodobností keltského původu. Některé jsou stále všeobecně známé a lidé je občas provozují - navenek především pro pobavení, přesto s jistou vnitřní obavou a zvědavostí zároveň: co na mě čeká za oponou času? Jiné postupně upadají do zapomnění. Připomeňme si tu některé z nich:

* Lití olova: kov roztavený ve lžíci nad sporákem se rychle vylije do nádoby s vodou. Pozor na oči; pára a kapky horké vody někdy mohou vylétnout dost daleko. Z olova se rychlým ochlazením vytvoří odlitek často dost bizarních tvarů a podle toho, co vám připomíná, zjistíte, co vás čeká v následujícím roce. Tak jako mnoho jiných věštebných metod je lidí olova především o podvědomí a představivosti - základní princip má hodně společného s Rorschachovým testem, který popisujeme v předchozích částech této kapitoly.

- -

* Krájení jablek: další ze známých štědrovečerních věštebních obyčejů. Jablko se rozkrojí v rovině "rovníku" a zkoumá se obrazec, který přitom v dužině vytvoří překrojené pecky. Pokud je to hvězdička, není čeho se bát. Křížek ale znamená úmrtí, nebo aspoň vážné onemocnění. Obvykle se není čeho bát, protože uspořádání pecek do kříže se vyskytuje vzácně. U nás v rodině se ale tradovalo, že kterýsi předek opravdu zemřel poté, co se mu při vánočním krájení jablek objevil křížek.

- -

* Slupky z jablek: když už máte po ruce jablka, mohou dívky a svobodné ženy zkusit i méně známou metodu věštění. Jablko se oloupe ve spirále, aby vznikl dlouhý pás slupky. Tím pak dotyčná třikrát zatočí nad hlavou a odhodí. Pokud se slupka složí do útvaru připomínajícího některý znak abecedy, jde o začáteční písmeno jména muže, za kterého se následujícího roku vdá.

- -

* Věštění s pomocí ořechů: známá a půvabná metoda oblíbená především dětmi má ukázat, jak daleko se členové rodiny příštího roku podívají do světa. Do skořápek z vlašských ořechů se umístí krátké svíčky (pozor na těžiště) a vyšlou na vodní hladinu umývadla nebo vany. Čí skořápka dopluje daleko, ten se vydá na dlouhé cesty, komu zůstane při okraji, ten toho ze světa moc neuvidí. Méně se ví, že ořech na Štědrý večer mluví už při louskání: kdo má vnitřek černý, toho čekají problémy.

- -

Už z Erbenovy kytice je patrné, že o štědrovečerní věštění se zajímaly především vdavekchtivé dívky. Vůbec přitom nebylo nutné trmácet se mrazem a sněhem až k jezeru - i pohodlnějších metod bylo nepřeberné množství. Doma mohly zůstat například při házení pantoflem: dívka se postavila zády ke dveřím a hodila za sebe vhodnou obuv. Pokud špička boty ukazovala ven, čekal ji odchod z rodného domu a svatba. Hodně toho o budoucích vdavkách mohl prozradit hospodářský dvůr a zahrada. V některých oblastech bylo například oblíbené rušení nočního klidu drůbeže: když se po zaklepání na kurník jako první ozval kohout, znamenalo to svatbu. Jinde se házela zahnutá hůl na hrušku - na kolikátý pokus se zachytila v koruně, po tolika letech se dostavily kýžené vdavky.

obr: Většina novodobých vánočních zvyků k nám přišla z Německa. K těm méně rozšířeným patří vánoční zvonění poháněné horkým vzduchem z plamenů svíček

"Svobodná děvčata také třásla bezovým keřem a naslouchala, odkud se ozve psí štěkot, a tak se doptávala osudu, odkud jim přijde ženich," píše profesor Vondráček ve své knize Fantastické a magické z hlediska psychiatrie.

Kromě neprovdaných dívek na Štědrý večer zjišťovali budoucnost i hospodáři, kteří se ovšem ptali na úplně jiné věci. Byla to pro ně především příležitost, jak získat meteorologickou předpověď na příští rok. Tak třeba cibulová slupka se rozdělila na dvanáct díků představujících dvanáct měsíců. Posypaly se solí a nechaly ležet do rána. Ty, na nichž sůl navlhla a rozpustila se, označovaly měsíce s hojnými srážkami, ty ostatní sucho. Příčinnou souvislost mezi cibulí, solí a srážkami asi budeme hledat těžko, výsledky ale přesto sotva budou horší než dlouhodobé předpovědi moderních meteorologů.

Takových metod je nepřeberné množství; nejkratší noc v roce měla magický význam pro všechny kultury, kde slunce v zimě klesalo k obzoru - pochopitelně, že čím víc na sever, tím větší. Když uvážíme, že pravlastí Germánů žijících na našem území v prvních století letopočtu byla Skandinávie, pak nemůžeme vyloučit, že hodně vánočních věštebních zvyků má původ právě u nich.

Věštilo se ale i v jiných obdobích roku, zejména v období okolo jarní rovnodennosti (dnešní Velikonoce). Dnes už se tyto zvyky vytrácejí, přesto není na škodu si je připomenout. V mnoha případech totiž představují vzdálenou ozvěnu magických rituálů kultur, které tu byly dávno před námi. Rituálů, jejichž obsah se vytratil a forma zůstala - byť mnohdy ve zkomolené podobě. I forma ale může mluvit k těm, kteří naslouchají a rozumějí.

- - - - - - - - - - -

UPOZORNĚNÍ:

Text je ukázkou z knihy Okno do budoucnosti, kterou vydalo nakladatelství Alpress. Pokud ji nenajdete u knihkupce, můžete ji se slevou objednat zde

- - - - - - - - - 

Český psycholog a významný znalec magie Milan Nakonečný o tom v jednom z rozhovorů pro tisk řekl: "Magické myšlení se ještě dnes často spojuje s méněcennou mentalitou přírodně žijících národů, s méně hodnotnou formou poznávání. Přitom právě úzké sepětí života s přírodou u pradávných lidí způsobilo, že přesně rozeznávali fyziognomii jevů a věcí, jejich dobrou a zlou tvář, že poznávali zvláštní souvislosti a dospěli k jedinečné životní moudrosti. Zůstala v rudimentální podobě zachována v myšlení dětí, některých umělců, v symbolech v některých pohádkách a mýtů. Tuto schopnost lidé postupně ztráceli se změnou svého způsobu života."

Volání na smrt

Z předkřesťanských dob nejspíš pochází i víra ve znamení, která předpovídají smrt. Lidu obecnému předpovídá odchod na onen svět nejčastěji houkání sýčka, v jehož hlasovém projevu má být slyšet výzva "Půjď! Půjď!" Dnes je sýček k slyšení vzácně, z vlastní zkušenosti ale mohu potvrdit, že uprostřed noci to v člověku zanechá silný a ne moc příjemný dojem. Podobně prý věští smrt i tikání červotoče ve starém nábytku a trámech. Moc tomu nevěřím, protože tyto poněkud hlučné larvy dřevokazného hmyzu mám ve své chalupě v hojném množství po celou dobu jejího vlastnictví. A to už je víc než deset let.

Bylo by ovšem poněkud trapné, kdyby šlechticům věštily smrt stejné jevy jako obyčejným smrtelníkům, a tak jim sýčka nebo červotoče nejčastěji nahrazuje populární bílá paní. Některé obzvlášť významné a starobylé rody mají přímo své vlastní věštebné strašidlo; Habsburkům například ohlašuje konec pozemské pouti černý havran.

Profesor Vondráček upozorňuje, že víra ve znamení smrti může způsobit, že věštba se naplní tím, že v ní věříme - strach ze smrti kombinovaný s obavou ze sýčka například může způsobit u pověrčivého a ještě ke všemu labilního jedince infarkt nebo mrtvici.

Kromě toho tu funguje i cosi jako zpětný odraz. Slyšel jsem o ženě, v jejíž rodině se tradovalo, že sen o černé kočce předpovídá členům rodu neštěstí. Skutečně se jí o šelmě zdálo noc před porodem, který nakonec opravdu byl těžký a nedopadl dobře. Lze to vysvětlit jako varování z neznáma - může to ale být přesně naopak: obavy z porodu přivolaly varovný sen. Někdy se zkrátka vyplácí být ve vztahu k nadpřirozenu spíš skeptický, a o znameních smrti to platí obzvlášť.

A když už jsme u toho: i mnozí lidé, kteří se magií intenzívně zabývají, před ní současně varují. Ať už jsou nadpřirozené jevy reálné nebo nejsou, provozování okultních praktik je vždy náročné na psychiku - a ne každý má potřebnou odolnost. Případy, kdy zájem o magii vyústil v těžkou psychickou poruchu, nejsou nijak vzácné. Může to ale být i naopak; nemoc nervového systému se ze všeho nejdřív projeví symptomy, které mohou zpočátku vypadat jako projevy nadpřirozených schopností (schizofrenie, nádory na mozku atd.).

Jan A. Novák

You have no rights to post comments