Novákoviny

stránky publicisty Jana A. Nováka

Keltové ve Středním Povltaví (2. díl)

hrazany1První, o kom víme, že se oppidem na Hrazanech zabýval, byl už v polovině 19. století amatérský archeolog Antonín Maloch. Jeho objev z roku 1846 ale zase upadl v zapomnění, stejně jako práce dalších nadšenců. Až roku 1947 zmínil toto místo v jednom svém článku sedlčanský lékař Antonín Kareš (1908-1979). Ve stejné době připravovali profesionální archeologové Jan Filip a Jaroslav Böhm rozsáhlý výzkum keltského osídlení a Karešova zpráva jim přišla vhod.

 

 

(předešlý díl)

Archeologické vykopávky na oppidu Hrazany začaly roku 1951 pod vedením Libuše Jansové (1904-1996) z Archeologického ústavu ČAV v Praze. S jejím jménem (stejně jako se jménem Bohumila Kareše) jsme se už setkali v jiném článku na tomto webu - oba měli svůj podíl na výzkumu chamského sídliště Malé kolo. Vykopávky na Hrazanech trvaly až do roku 1963, a tak se stalo jedním z nejlépe prozkoumaných keltských oppid.

 

Pravěké koleje

Keltské oppidum na Hrazanech je jedno z nejstarších u nás - bylo založeno okolo poloviny 2. stol. př. n l. (starší je jen oppidum na Závisti u Zbraslavi). V časech svého největšího rozkvětu mělo rozlohu 39 hektarů.

hrazany2

 

 

obr: U jedné z bran oppida, které archeologové přiřadili pracovní označení "brána B" se dokonce dochovaly koleje vyježděné keltskými povozy. Oppidum zřejm ěbylo významnou zastávkou na obchodní cestě podél Vltavy

Foto: Muzeum Špýchar, Dlouhá Lhota

 

 

V první fázi osídlení tu obyvatelé vybudovali osadu pravděpodobně obehnanou provizorní palisádou, později celý prostor mezi kopci Červenka a Dubí obehnali mohutnými hradbami. Ty měly podobu charakteristickou pro většinu keltských oppid: šlo o trámovou konstrukci vyplněnou na sucho vyskládanými kameny.

Na Hrazanech byla čelní kamenná hradba silná až dva metry a z vnitřní strany ještě zpevněná mohutným náspem z hlíny a kamení. Výška dosahovala 5 nebo 6 metrů, navrchu byla ještě dřevěná palisáda.

V opevnění se otevíralo 6 bran, které archeologové označili písmeny A až F. Měly pro Kelty typický klešťovitý půdorys - hradby se před bránou z obou stran stáčely dovnitř, takže každý, kdo by se na vchod do hradiště pokoušel zaútočit, by byl obklopen obránci stojícími na opevnění.

U brány A našli archeologové pozůstatky věže, což je u keltských osad neobvyklé. V bráně B zase povozy dávných obchodníků zanechaly koleje s rozchodem 130 centimetrů, které vypovídají o živém dopravním ruchu. V časech největšího rozkvětu byla na severním a jižním konci oppida ještě i opevněná předhradí.

 

Záhadné stěhování

Archeologický průzkum se zaměřil především na hradby a okolí bran, protože provádět vykopávky na celé ploše hradiště je pro velkou rozlohu prakticky nemožné. Vše nasvědčuje tomu, že na rovném terénu v dolině mezi vrchy Červenka a Doubí stály dvorce aristokracie ohrazené vlastní palisádou. Kromě hlavního roubeného stavení v každém bylo i několik menších hospodářských objektů, stáje a skladiště.

hrazany3

 

 

obr: Vedoucí archeologických vykopávek dr. Libuše Jansová na oppidu Hrazany

Foto: Muzeum Špýchar, Dlouhá Lhota

 

 

Naproti tomu na svahu kopce Červenka (a možná i na protilehlém Doubí) byly úplně jiné objekty. Šlo o terasovitou zástavbu, kdy se zadní stěny domů dlouhých i přes 20 metrů opíraly o podezdívku předních stěn domů postavených výše ve svahu. Směrem do doliny měl každý dům krytou verandu. Tento typ staveb je na našem území zcela ojedinělý. Důkladné provedení objektů a nálezy nářadí naznačují, že tu nejspíš bydleli řemeslníci. Na oppidu se provozovalo především zpracování kovů a výroba šperků, i když v menším rozsahu než na jiných keltských sídlištích.

Na Hrazanech nejspíš byly i kultovní objekty sloužící k náboženským účelům. Má se za to, že jakási svatyně mohla stát na vrcholu kopce Červenka, její stopy však byly zničeny při stavbě středověké tvrze na tomto místě. Archeologové v areálu oppida našli i řadu studní, které - společně s plnými sýpkami a hospodářskými zvířaty - umožňovaly vydržet dlouhé obléhání. O dramatické boje s útočníky v těch drsných dobách nebyla nouze.

Nejstarší stopy velkého požáru vědci zjistili už ve zbytcích keltské osady, která která tu stála ještě před vybudováním opevnění. Obyvatelé poučení špatnou zkušeností proto někdy okolo 2. století př. n. l. svá sídla obehnali palisádovou hradbou, kterou postupně zesilovali. Ani to jim ale nebylo nic platné, protože na přelomu 2. a 1. století př. n. l. přišla další pohroma provázená požárem a destrukcí velké části opevnění. Keltové z Hrazan se ale nevzdali a své sídlo obnovili v plné kráse.

Definitivní zánik oppida nad Vltavou je jednou z velkých záhad minulosti, protože ze závěrečné fáze jeho existence tu nejsou žádné stopy násilí a požárů. Někdy okolo roku 20 př. nl. l. si zdejší obyvatelé prostě sbalili své věci a v klidu odešli jinam. Proč a kam, to nikdo neví...

Kelty na území Čech a Moravy nahradili Germáni, ti se ale Střednímu Povltaví spíš vyhýbali a krajina zase zpustla. Osidlovat ji začali až Slované - to už je ale jiný příběh, který patří jiné historické etapě: středověku.

KONEC

(předešlý díl)

Jan A. Novák

Psáno pro program Cesty venkova

 

obr: Letecký pohled na soutok Vltavy a Masníku, vytvářející poloostrov, na němž stálo keltské  oppidum Hrazany. 

Foto: Jan A. Novák

 

 

obr: Oppidum v Hrazanech dnes

Foto: Jan A.Novák

 

obr: Čas zahladil stopy nejen po oppidu, ale i po archeologických vykopávkách

Foto: Jan A. Novák

 

 

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

 
Joomla Templates: by JoomlaShack