Novákoviny

stránky publicisty Jana A. Nováka

Po stopách Bronzového pokladu

poklad1Knovízská kultura kvetla na území středních Čech přibližně mezi lety 1300 až 800 př. n. l., tedy v mladší době bronzové. V prostoru přibližně ohraničeném Kamýkem, Sedlčany Příbramí, Dobříší a Slapy zanechali její příslušníci četné stopy své přítomnosti, jako jsou například velká pohřebiště nebo sídliště v Drevníkách, Oborách, Křepenicích a Zvíroticích. Hojnost těchto nálezů vedla k domněnce, že oblast Středního Povltaví měla v rámci knovízské kultury jakési výsadní postavení.

 

 

Další známkou přítomnosti lidí knovízské kultury jsou takzvané depoty - větší množství předmětů (obvykle bronzových) z neznámého důvodu ukrytých v zemi. Mezi ně patří mimo jiné populární nález, který inspiroval Eduarda Štorcha k napsání knihy Bronzový poklad.

Spisovatel a pedagog Eduard Štorch (1878-1956) napsal  řadu populárních knih pro mládež, jejichž děj se odehrával převážně v pravěku. Dodnes známí jsou jeho Lovci mamutů 

poklad4

 

 

obr: Obálka Štorchova románu Bronzový poklad. Autor se při jeho psaní inspiroval skutečným archeologickým nálezem na kopci Něčínská Besídka

 

 

Roku 1931 vydal  úspěšný román s názvem Bronzový poklad. Jeho děj se sice odehrává na území dnešní Prahy, inspiroval jej však archeologický nález, k němuž tehdy došlo u Něčína .

Nálezcem skutečného "bronzového pokladu" byl pan Josef Červenka, lamač kamene z tehdejšího Pudilova lomu fungujícího v kopci Besídka. Ten roku 1929 nalezl u severozápadního úpatí Besídky svazek 26 bronzových jehlic.

Všechny byly stejného typu, kterému odborníci říkají Weitgendorf. Jejich délka se pohybuje od 35 do 45 centimetrů a zdobí je hlavice. Před 2500 lety šlo o módní doplňky, které sloužily ke spínání částí oděvů.

Nález pravděpodobně souvisí s bohatým zemědělským osídlením v mikroregionu Hříměždického potoka, odkud je známá celá řada dalších stop existence prosperujícího knovízského osídlení.  Hříměždické sídliště se může pochlubit také jedním rekordem: pochází odsud největší známá nádoba knovízské kultury. Má úctyhodný obsah 176 litrů .

Krátce po objevu něčínského bronzového pokladu došlo k dalšímu podobnému nálezu. Počátkem 30. let minulého století vyoral Oldřich Tesárek z Něčína na svých pozemcích zbytky hliněných nádob, zlomky bronzových předmětů a měděných ingotů.Další depoty se našly ve Skalici (4 nákrční kruhy), u Kamýka (68 předmětů v keramické nádobě) a na dalších místech

Román a skutečnost

Eduard Štorch rozehrál kolem bronzového pokladu dobrodružný děj, který dodnes vzrušuje fantazii malých čtenářů. Jeho hlavní hrdina Skrček z rodu Medvědů hledá bronzový poklad podle mapky vyryté do svitku březové kůry.

poklad2

 

 

obr: Bronzové jehlice z depotů knovízské kultury

 

 

Nakreslil ji Sigůl z vyspělejšího a bohatšího Mohylového národa. Ten se do Povltaví vydal hledat nová území pro svůj lid a byl při tom přepaden, musel proto ukrýt své drahocennosti. Skrček úkryt opravdu našel - a tady už se děj románu prolnul se skutečností: "Hoch klekl na zem a přebíral se v zářícím pokladu. Jedna jehlice krásnější než druhá! A jak jsou dlouhé - opravdu loket! Není na světě větší nádhery!"

Realita možná byla prozaičtější. Lidé knovízské kultury sice ještě neznali železo, intenzívně se ale zabývali získáváním a zpracováním ostatních kovů. Hlavní surovinou oněch časů byl bronz - slitina mědi a cínu. Cín se rýžoval ve vodních tocích, měď se dolovala v podobě rudy, drtila, pražila a poté tavila v jámových nebo šachtových pecích. O zpracování kovů v Povltaví  svědčí třeba forma na odlévání šípových hrotů nalezená ve Hříměždicích. U Drevníků se v dětském hrobě našly náramky z neobvyklé slitiny mědi a olova naznačující, že tehdejší metalurgové se nebáli experimentovat.

Původ většiny depotů si dnes vědci vysvětlují jinak než Eduard Štorch. Protože předměty v nich jsou často rozlámané nebo v podobě ingotů, zdá se, že jde spíš o surovinu k další výrobě, než o ukryté poklady. Podle současné představy výrobci kovových předmětů cestovali mezi osadami. Aby se přitom nemuseli vláčet s těžkou surovinou, ukrývali ji v jejich okolí.

Jan A. Novák

Psáno pro Cesty venkova

 

obr: Knovízská Besídka. Foto: Jan A. Novák

Komentáře   

0 #1 Martin Lavay 2014-04-22 19:12
Díky za info i zajímavosti (třeba o tom metalurgickém experimentu nebo odtajnění pravděpodobného důvodu, proč si lidé schovávali poklady v zemi)
Citovat

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

 
Joomla Tutorial from JoomlaShack