Novákoviny

Současný pád hodnoty měn a hromadný útěk ke zlatu a jiným „osvědčeným jistotám“ je docela dobrý důvod k zamyšlení nad podstatou funkce měny – zejména v časech, kdy tušení nejisté budoucnosti svádí k různým formám dlouhodobého ukládání majetku. Malý výlet do historie platidel může být užitečným připomenutím skutečnosti, že všechna jsou jen symbolem bez reálné hodnoty. A současně také jakýmsi úvodem k rozsáhlejšímu článku o zlatě, který pro Novákoviny připravujeme.  

Výměnný obchod je nejspíš stejně starý jako lidský druh, jak ale rostly produkční schopnosti, začínal se stávat poněkud nepraktický. Například směnit několik desítek kuřat za jednu krávu muselo být náročné i po organizační stránce - ještě horší ale bylo, když šťastný majitel kuřat zrovna netoužil po krávě a přece se chtěl ptáků zbavit. A situace majitele nadbytečné krávy, který potřeboval jen jedno kuře, byla už úplně neřešitelná.

Snahy používat nějaký ekvivalent vyjadřující hodnotu pro směnu zboží proto asi jsou starší než dnes mohou archeologové dokázat. Zpočátku k tomuto účelu zřejmě sloužily některé běžné produkty, jako sůl, obilí, víno, nástroje (pazourky, nože, sekyrky, motyky), kusy látky, později kovové slitky. Známá je zmínka židovského kupce Ibrahima ibn Jakuba z desátého století našeho letopočtu, podle níž se ještě v raném středověku v Praze ke stejnému účelu používaly plátěné šátky. Tak údajně mělo vzniknout i sloveso "platit". Tou dobou už však jinde dávno běžely mincovní systémy.

obr: Poklad mincí pocházejících z doby železné nalezený na Britských ostrovech. 

Některá předmincovní platidla byla skutečně kuriózní. Na tichomořském ostrově Yap k tomuto účelu například sloužily kruhy tesané z kamene o průměru až tři metry. Často se udává, že první skutečné platidlo vynalezli Číňané tím, že někdy ve 12. století př. n. l. začali k tomuto účelu používat lastury některých druhů zavinutců (kauri). Ve skutečnosti jde stále ještě o předmincovní systém, nicméně platidlo kauri má zajímavou a dlouhou historii. Jeho obliba se rozšířila na velkou část Asie a Afriky a u některých primitivních kmenů se používá dodnes. V Guinei v 70. letech minulého století platila hliníková mince s hodnotou 50 kauri, na níž byl tento měkkýš zobrazen.

Podobných předmincovních platidel jako kauri zřejmě existovalo v pravěku a starověku mnoho a některé měly k mincovním systémům mnohem blíž než mušle. Předpokládá se to například u různých kovových předmětů neznámého určení, často nalézaných ve větším množství v podobě jakýchsi pokladů. Na našem území jde především o měděné či bronzové hřivny z doby bronzové, které měly obloukový tvar.

Ještě blíž ke skutečnému platebnímu systému měly známky z vypalované hlíny používané už ve 2. tisíciletí př. n. l. na území Mezopotámie. Jejich hodnotu symbolizoval tvar. Ze stejné doby a stejné oblasti se zachovaly také první zmínky o bankovnictví v dnešním smyslu. Později se ale ukázalo, že vhodnějším materiálem jsou kovy, zejména ty vzácnější.

obr: Starořímská mince s potrétem Julia Caesara 

Skutečný platební systém je až takový, který používá mince se symboly státu (panovníka), jenž tím ručí za jejich hodnotu. Nejstarší známá mince pochází z Lýdie na území dnešního Turecka a nese reliéf lví hlavy. Vyrobili ji v 7. stol. př. n. l. ze slitiny zlata a stříbra (tzv. elektronu). První mince byly oválné jen přibližně, často dokonce měly jiné tvary. Například některé městské státy používaly platidla ve tvaru delfína a jiných zvířat. Kulatý tvar mince, jak jej známe dnes, se ustálil až ve 4. stol. př. n. l.

Papírové bankovky vznikly v Číně během 10. století našeho letopočtu - stát ztělesňovaný panovníky dynastie Tang tehdy převzal systém směnek používaných soukromými bankéři a obchodníky. V Evropě začala bankovky jako první vydávat Stockholmská banka roku 1661 v důsledku nedostatku drahého kovu pro výrobu mincí.

Na území dnešní České republiky vyráběli první mince Keltové v podobě zlatých duhovek. Světovou slávu z české mincovnické produkce získaly především peníze ražené Jáchymem Šlikem v 16. století - zkomolením jejich původního názvu joachimsthaller vznikl nejřív thaler, pak tolar a nakonec dolar. Papírové bankovky pro naše území poprvé vydala Vídeňská banka roku 1762. Jsou to ony bankocetle, o nichž se zmiňuje Alois Jirásek v románu F. L. Věk. Koruny byly zavedeny roku 1892 jako hlavní jednotka peněžního systému předlitavské části monarchie. Po vzniku Československé republiky byly koruny v této roli potvrzeny.

Jan A. Novák

You have no rights to post comments