Novákoviny

Nic nevypadá pevněji, než země, na které žijeme. Zdání ale klame: i klidné a nehybné místo, na němž třeba stojí náš dům, má za sebou mnohá cestovatelská dobrodružství. Dá se říci, že český masiv za dlouhé věky své existence byl prakticky ve všech zeměpisných šířkách.

Pro cestování po světě by se vlastně člověk vůbec nemusel pohnout z místa. Stačilo by, kdyby se lidský život počítal na stovky milionů let - a pak už by nebylo třeba víc, než se dívat, jak kolem defilují snad všechny druhy krajin a podnebí, jaké si lze představit. Ve skutečnosti by to ale přece jen tak snadné nebylo, protože krajina se měnila i vertikálně - svrchní vrstvy odnášela eroze, nebo naopak překrývaly lávové výlevy, či mořské usazeniny.
Minulost naší země můžeme do určité míry rekonstruovat právě díky tomu, že na jejím povrchu (nebo v dosažitelné hloubce pod ním) zůstaly horniny, které vznikaly v různých obdobích.

Evropa v tropech

Čím dále do minulosti, tím méně stop zůstalo a tím obtížnější je rekonstruovat tehdejší události. Vše nasvědčuje tomu, že před stovkami miliónů let byly různé části naší země rozesety po planetě velmi daleko od sebe. Některé z nich dokonce možná ležely až na jižní polokouli a aby se dostaly do dnešní polohy, musely nejméně jednou putovat přes rovník.

obr: Ládví v Praze: tady kdysi bylo pobřeží druhohorního moře

Společná historie Českého masivu se začala psát před přibližně 300 milióny let během hercinského vrásnění v karbonském období prvohor. Tehdy se srazila Evropa s Afrikou, která k ní doputovala až odkudsi z jižních polárních krajin. V mohutných horotvorných procesech se mimo jiné spojily i dosud volně putující části pozdějšího Českého masivu, aby až do dnešní doby zůstaly spolu.

Chtělo by se říci na věky - jenže doba existence naší planety před tím je mnohonásobně delší, než celé následující dějiny... Další osudy Českého masivu jsou už neoddělitelně spojeny s pohyby Evropy jako celku. Ta se během jurského období (ano, to je ta doba, v níž se odehrával děj velkofilmu Jurský park) nějaký čas potloukala kolem rovníku, aby nakonec nabrala severní směr.

Tím také zatím definitivně skončila její tropická anabáze. I potom se na ní sice mnohokrát změnilo podnebí, to už však nesouviselo s pohyby kontinentů, ale se změnami klimatu na celé planetě.

Ani příchodem člověka a jeho civilizace se kontinentální stěhování pochopitelně nezastavilo. Zatím všechno nasvědčuje tomu, že i příští desítky milionů let bude pokračovat cesta Evropy na sever nebo severozápad, přičemž splyne s Afrikou, která se stejným směrem ubírá ještě rychleji.

Důvody ke stěhování

Ve velmi vzdálené budoucnosti nic není nemožné: jednou by se mohl severní pól nacházet někde mezi Krkonošemi a Šumavou a jindy zase naše země opět pocestuje přes rovník. A v ještě vzdálenější perspektivě nelze vyloučit ani to, že se její jednotlivé části opět vydají na samostatnou pouť, nebo budou zality mořem...

obr: Mechanismus, který pohání kontinenty a způsobuje jejich rozlamování i spojování

V některých jednotlivostech tohoto scénáře se výklady různých vědců poněkud liší, stěhování kontinentů obecně je však považováno za bezpečně dokázané a dnes už o něm nikdo nepochybuje. Dosvědčuje jej jak odlišná orientace zbytkového magnetismu v různých horninách na různých místech, tak rozmístění stejných druhů zkamenělin a jejich celých společenstev, které musely být závislé na určitém druhu klimatu. Přestože je pohyb kontinentů zdánlivě nepatrný a nepřesahuje několik málo centimetrů za rok, dlouhá geologická historie planety udělala z většiny kontinentů nebo jejich částí docela zdatné turisty.

Vědci zatím nejsou příliš jednotní v názoru, proč pevniny cestují. Ví se, že pevninské kry plavou na zemském plášti a že oceánská kůra vzniká kolem hlubokomořských hřebů, je od nich odtlačována a ponořuje se pod kontinentální kry. Tento tlak by však nejspíš na posun kontinentů nestačil. Geologové také zjistili, že pod kontinenty jsou jakási kýlová tělesa, která zasahují hluboko do zemského pláště. Kdyby se tedy kontinent pohyboval jiným směrem než plášť, tato tělesa by byla velmi rychle zničena. Mnohé proto nasvědčuje spíš tomu, že pevniny pohánějí jakési proudy ve vyšších vrstvách pláště. Jejich příčina zatím není známá.

Na putování pevnin vzhledem k zeměpisným pólům ale má vliv i další okolnost. Rotující těleso má snahu zaujmout takovou polohu, aby se nejtěžší části jeho povrchu nacházely co nejblíže rovníku. Osa rotace Země se vzhledem k hvězdám příliš neměnila, pokud se však velká masa pevnin příliš vzdálila od rovníku, planeta se "překulila" tak, aby si opět našla stabilní polohu.
Jinak řečeno, stěhování pevnin mělo za následek stěhování geografických pólů. Vědci jsou přesvědčeni, že stopy jednoho z takových pohybů nalezli před přibližně 80 miliony let, kdy se během několika málo milionů let posunuly geografické póly o bezmála dvacet stupňů.

Jan A. Novák

obr: Svědek cestování Čech po povrchu Země

You have no rights to post comments