Novákoviny

stránky publicisty Jana A. Nováka

Jak se narodilo první proudové letadlo

trysk1To, co Kolumbovi trvalo měsíce a španělský panovnický pár stálo celé jmění, to dnes zvládne i průměrně vydělávající člověk za pouhých 8 hodin. Může za to vynález tryskového letadla, které koncem srpna slavil narozeniny. Poprvé vzlétlo 27. srpna 1939 a jeho další vývoj značně urychlila druhá světová válka.

 

Myšlenka nepohánět letadlo vrtulí, ale něčím na způsob odstředivého čerpadla uzavřeného v rouře není nijak nová: v naivních a obvykle neuskutečnitelných návrzích z 19. století se objevuje poměrně často. U nás něco takového propagoval ing. Gustav Finger (1854-1919), který svému nápadu říkal propulsor. Vymyslel k němu i letadlo jménem Cyklon a svou myšlenku si nechal roku 1910 ve Francii patentovat. Rakouský patentový úřad ale o rok později jeho žádost zamítl s celkem logickým zdůvodněním, že není originální ani přínosná. Ve skutečnosti šlo jen o vrtuli uzavřenou v tunelu a pozdější praktické pokusy jiných konstruktérů ukázaly, že to nepřináší žádné výhody.

 

Od letadel k létajícímu talíři

"Všechna dosavadní letadla fungují na principu dětského draka: tah vrtule působí proti odporu atmosféry," napsal vynálezce a letecký průkopník Henry Coanda (1886-1972) na sklonku života. "Věřil jsem, že je možné síly motoru využít mnohem efektivněji, pokud vytvoříme vakuum před nebo nad letadlem. Je to stejný jev, jaký je možné vidět v přírodě třeba u tornáda..."

trysk2

obr: Letadlo Henriho Coandy z roku 1910. O tom, zda to bylo opravdu první proudové letadlo, a nebo zda mělo jen vrtuli uzavřenou v prstenci, se stále vedou spory

 

 

Henri Coanda se narodil v Bukurešti a po studiích odešel do Paříže, aby se zabýval konstruováním letadel. Tam také roku 1910 vznikl jeho nejslavnější stroj, který někdy bývá považován za první tryskové letadlo, je však kolem něj celá řada záhad a nejasností.

Stroj označený jako Coanda-1910 neměl klasickou vrtuli, ale rouru, do níž vháněl vzduch kompresor poháněný motorem o výkonu 37 kW. Dodnes se vede spor o to, zda Coanda do proudu stlačeného vzduchu vstřikoval další palivo, jehož hořením vznikal dodatečný tah, a tak vytvořil přímého předchůdce leteckých turbín. Sám Coanda tvrdil, že ano, zatímco mnozí historikové letectví to vyvracejí. Dnes převládá názor, že Coanda-1910 také měl jen vrtuli uzavřenou v rouře, jak to navrhoval Finger.

- - - - - - - - - - - - - -

UPOZORNĚNÍ:

Podrobnější životopis Henriho Coandy i údaje o jeho práci (včetně snahy vyvinout diskovitá letadla) najdete v mé knize Létající talíř pro Hitlera

- - - - - - - - - - - - - -

Coanda je ale zajímavý i jinak. Za druhé světové války pro Němce konstruoval diskovité letadlo - skutečný létající talíř - jehož zmenšený model údajně úspěšně vyzkoušel. Do vývoje proudového pohonu ale už nezasáhl. Tím se v období mezi světovými válkami zabývali jiní průkopníci, především Němec Hans von Ohain (1911-1998) a Brit Frank Whittle (1907-1996). První dostal letadlo se svým motorem do vzduchu von Ohain.

 

Tryskový motor z garáže

Před druhou světovou válkou už bylo zřejmé, že zvyšovat rychlost vrtulových letadel dál nepůjde. Dokázal to i prototyp Willyho Messerschmitta Me 209 V1 poháněný klasickým pístovým motorem s vrtulí, který v dubnu 1939 překonal světový rekord rychlostí 755 km za hodinu - jenže ten se pak vrtulovým letadlům nepodařilo překonat dalších 30 let.

trysk3

obr: Konstruktér prvního skutečného proudového letadla Hans Loachim Pabst von Ohain

 

 

Absolvent univerzity v Göttingen a milovník sportovních vozů Hans Joachim Pabst von Ohain věřil, že bez vrtule půjde létat rychleji. Přišlo mu zbytečné spalovat pohonné hmoty ve válcích motoru a pak pohyb pístů složitým způsobem převádět na vrtuli. Roku 1936 přihlásil patent na "zařízení produkující vzduchový proud pro pohon letadel", který pracoval úplně jinak. Zjednodušeně řečeno: hořáky poháněly lopatky turbíny, jejíž další lopatkové kolo vpředu nasávalo do turbíny vzduch. Ten se současně od hořáků ohříval na vysokou teplotu, tím zvětšoval objem a proudil tryskou ven. V reakci na to se letadlo pohybovalo vpřed.

Tryskový pohon měl vyšší účinnost, menší spotřebu paliva a byl při vyšším výkonu lehčí - alespoň teoreticky. První prototyp von Ohaim postavil ve vlastní režii s pomocí automobilového inženýra Maxe Hahna v garáži téměř na koleně a přišel ho na tisíc marek. Objevily se první praktické problémy: nestabilní spalování a nízká životnost lopatek turbíny. Ale fungoval a prokázal, že tudy vede cesta.

Druhý prototyp už von Ohaim dokončil ve společnosti Heinkel, která se rozhodla ve vývoji dál pokračovat. Úspěšně ho vyzkoušeli na jaře roku 1937

 

Göring nemá zájem

Další prototypy pak už směřovaly k motoru, který půjde zabudovat do skutečného letadla. Tím se měl stát pokusný prototyp He 178 dlouhý pouhých 7,5 metrů s přibližně stejným rozpětím křídel. Místo vrtule na přídi zel nasávací otvor tryskového motoru vestavěného za kokpitem.

trysk4

obr: He 178 byl úspěšný prototyp. K sériové výrobě ještě vedla dlouhá cesta, kterou v Německu ale urychlila válka

 

 

Heinkelův zkušební pilot Erich Warsitz nejřív udělal několik opatrných skoků nad rozjezdovou dráhou - ale o tři dny později 28. srpna 1939 už řvoucí stroj opravdu zvedl do vzduchu. A po šesti minutách zase v pořádku přistál. Začala trysková éra letectví, svět to ale ještě nevěděl, protože Heinkel držel vývoj stroje v tajnosti.

Krátce na to vypukla válka a Heinkel se rozhodl revoluční letadlo předvést zástupcům Luftwaffe. Ohlas byl slabý: šéf leteckých sil Hermann Göring se nedostavil, jeho zmocněnce konzervativního Ernesta Udeta a opatrného Erharda Milcha divné letadlo bez vrtule nijak nenadchlo. Vedení Třetí říše věřilo v rychlý konec války a naopak ještě omezilo vývoj nových zbraní ve prospěch výroby konvenčních.

Heinkel přesto dál tajně pokračoval ve vývoj a zdálo se, že průběh války mu dává za pravdu. Jenže totalitní státy se řídí vlastní logikou - a tak státní zakázky na vývoj a výrobu tryskových motorů po dlouhém přetahování dostala firma Junkers (motory Jumo) a na tryskové letadlo Willy Messerschmitt, který měl k představitelům režimu blíž než Ernest Heinkel. Messerschmittovy podniky pak skutečně zkonstruovaly první sériově vyráběný stroj s proudovým pohonem Me 262 Schwalbe (Vlaštovka). Byl nasazený do bojů v omezeném množství až na samém konci války a Třetí říši už zachránit nemohl.

Jan A. Novák

Psáno pro Hospodářské noviny - Víkend

obr: Prvním sériově vyráběným proudovým strojem se stala stíhačka Me 262 (Schwalbe)

Komentáře   

0 #1 Mgr. Pavel Palát 2014-05-06 22:31
Odkazuji na paměti Adolfa Gallanda, německého stíhacího esa a generále německých stíhacích perutí Luftwaffe. Kniha "První a poslední" byla vydána v nakladatelství X-egem v roce 1994. V květnu 1941 byl předveden první německý proudový (raketový) stíhací letou Messerschmidt Me 163 "Comet", který dosáhl rychlosti 1000 km/hod. Jednalo se však pouze o prototyp. Stíhací letoun firmy Messerschmidt ME 262 "Schwalbe" byl dalším proudovým letadlem, které bylo zavedeno do výroby a provozu ve druhé polovině druhé světové války. Díky Hitlerovu diletanství a nevzdělanosti byl vývoj tohoto letounu směřován k tzv. "bleskovému bombardéru". Podrobnosti uvádí právě Galland v cit. knize.
Mgr. Pavel Palát, historik
07.05.2014
Citovat
0 #2 j.a.n. 2014-05-07 09:11
Díky, knihu si rád přečtu. Ten citát je ale trochu nepřesný: například "proudový" a "raketový" není totéž a hlavně Comet nebyl proudový, ale raketový
Citovat

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Ze stejného soudku

 
Joomla Template Tutorial: by JoomlaShack