Novákoviny

Některé náhody jsou opravdu zvláštní. Nedávno uplynulo přesně 137 let ode dne, kdy patentový úřad Spojených států obdržel dvě přihlášky na úplně stejný vynález - telefon. Zda se ale toho dne opravdu zrodil, je dodnes sporné.

"Soustřeďte všechny své myšlenky na jediný bezprostřední úkol," řekl Alexander Graham Bell, kterému je vynález telefonu přisuzován nejčastěji. "I sluneční paprsky zapálí teprve tehdy, když jsou soustředěny do jediného bodu."

Bell se tímto tvrzením opravdu řídil. Nejen při vynalézání, ale ještě víc při obchodním využití svých patentů. Možná i proto většina lidí spojuje zrození telefonu právě s ním. Ve skutečnosti se ale často ubíral nesprávnou cestou, přebíral řešení jiných - a největší vytrvalost projevil při prosazování svého autorství a komerčním využití.

Italské prvenství

Nejjednodušší telefon umí vyrobit snad každé dítě: to se vezmou dva kelímky od jogurtů a jejich dna se spojí napnutou nití. To, že pevné látky vedou zvukové kmity, je známé odedávna. Jevem se už v 17. století zabýval anglický přírodovědec Robert Hooke (1635-1703). Pokusy o praktické využití ale nikam nevedly: zvuk se v mechanickém nosiči ztrácí všude, kde je "vedení" připevněno. Takže je jednodušší na volaného křičet, než tímto způsobem telefonovat. Už roku 968 ale ve staré Číně používali trubkového telefonu, který vedl zvuk o něco lépe. Na parnících 19. století se podobným způsobem domlouval kapitán z velitelského můstku se strojovnou.

S nástupem elektřiny a vynálezem telegrafu se objevila možnost, jak nevýhody mechanického telefonu obejít. Co takhle přeměnit zvuk na elektrické impulsy, ty poslat po drátech a v cíli z nich zase udělat zvuk? První, kdo tento nápad zveřejnil, byl belgický inženýr Charles Bourseul (1829-1912) už roku 1854. Spokojil se ale jen s teorií a o výrobu prototypu se nepokusil.

obr: Italský vynálezce Antonio Meucci, skutečný otec telefonu. Bollova společnost mu pomocí právníků zabránila vynález využít

Už o dva roky později začal tuhle chybu napravovat italský vynálezce Antonio Meucci (1808-1889), který od roku 1850 žil v USA. Během následujících let postavil a vyzkoušel několik desítek různých modelů telefonních přístrojů, v nichž se zvuk měnil na elektrické kmity (a naopak) prostřednictvím membrán spojených s elektromagnety.

Meucci dokonce začal shánět investory pro komerční využití svých nápadů. Ve vylepšování telefonu pokračoval i navzdory osobnímu bankrotu v roce 1861. Nazval svůj přístroj Telettrofono a roku 1871 se mu podařilo založit společnost na využití vlastních patentů.

Vzápětí ale byl zavlečen do nekonečných soudních sporů s Bellem a jeho společností, která mu zabránila vynález využít. Nicméně roku 2002 Kongres veřejně prohlásil, že telefon vynalezl Meucci - to už ale vynálezci moc nepomohlo.

Významným průkopníkem telefonování po drátě byl také německý učitel Johann Philipp Reis (1834-1874). V jeho přístrojích z 60. let se zvuk měnil na elektrické kmity pouhým přerušováním jemných kontaktů spojených s membránou. Na straně přijímače byla cívka elektromagnetu, jehož jádro tvořila kovová jehla spojená s ozvučnicí. Přenos nebyl moc kvalitní, takže vědecké kruhy jeho přístroj považovaly pouze za zajímavou hračku. Reis sice dosáhl určitého věhlasu - a také členství v německých vědeckých společnostech - od hmotné nouze mu to však nepomohlo a předčasně zemřel na tuberkulózu.

Spor o mokrý mikrofon

Alexander Graham Bell se narodil 3. března 1847 ve správný čas a ve správné rodině: jeho otec profesor Alexander Melville Bell se zabýval výzkumem řeči a slyšení. Syn jeho zájem zdědil a neustal ve studiu ani, když ve věku třiadvaceti let s rodiči přesídlil do Kanady. Odtud později odešel do Spojených států, kde časem získal občanství.

Do pokusů s telefonem se Bell pustil už v 19. letech a s mnoha přerušeními v nich pokračoval následující desetiletí. Ale teprve 14. února 1876 si přihlásil patent, který chránil metodu "dálkového přenosu zvuku pomocí přenosu hlasu či jiných zvuků telegraficky, kdy se chvění vzduchu vyvolané zvukem mění na podobné změny napětí v elektrickém obvodu..."

obr: Alexander Graham Bell

Týž den ale něco velmi podobného přihlásil na patentovém úřadě také americký inženýr Elisha Gray (1835-1901) - jen s tím rozdílem, že mikrofon v jeho přístroji byl založen částečně na Reisově konstrukci a částečně na "mokrém" řešení, v němž se elektroda spojená s membránou pohybovala v tekutém elektrolytu. Gray svůj patent podal o několik hodin dřív než Bell, což vyprovokovalo další sérii soudních procesů týkajících se telefonu.

Ve skutečnosti v okamžiku podání patentu Bell funkční telefon ještě neměl. To se mu podařilo až 10. března - s Grayovým mikrofonem. Jeho vlastní řešení mikrofonu bylo v praxi téměř nepoužitelné, takže jeho společnost nakonec musela zakoupit Edisonův patent na uhlíkevý telefon z roku 1877.

Roku 1877 vznikla Bellova společnost, roku 1886 už v USA bylo 150 000 telefonních stanic a z Bella i jeho společníků se stali milionáři. Když Alegandr Graham Bell 2. srpna 1922 zemřel, existovalo už po celém světě 22 milionů telefonních stanic.

Bellova společnost se věnovala komerčnímu využití telefonu stejně horlivě, jako záplavě soudních sporů o prvenství a práva k vynálezu - které jsou už dneska považována za přinejmenším sporná. Bellovy laboratoře (Bell Labs) existují dodnes a jejich vědci se mohou pochlubit 7 Nobelovými cenami. Podíleli se na řadě vynálezů, které formovaly náš svět: tranzistor, laser, optické čipy, programovací jazyky...

Ať už to bylo s otcovstvím vynálezu telefonu jakkoliv, právě jen Alexander Bell se pro většinu lidstva stal jeho symbolem. Díky vynálezu odstraňujícího vzdálenosti mezi lidmi i kontinenty občas dokonce bývá nazýván jedním z nevýznamnějších mužů historie. Antonio Meucci zůstal (s výjimkou Itálie) prakticky neznámý, přestože dnes už mu prvenství náleží i oficiálně.

Jan A. Novák

Psáno pro Hospodářské noviny - Víkend

You have no rights to post comments