Novákoviny

Mobily dnes potřebují staří i mladí - a starých přibývá, zatímco mladých ubývá. Přitom takový přístroj může být pro staršího rodinného příslušníka nejen vítaným dárkem, ale i neocenitelnou možností jak řešit zdravotní i jiné komplikace. Přesto na trhu existují snad stovky typů pro puberťáky, mladé podnikatelské dravce, jablečné metrosexuály, či androidní koumáky, ale jen pár pro přemnožená individua potměšile nazývaná "dříve narození". A nejen to: i vlastnosti mobilů údajně určených pro seniory jsou někdy dost problematická.

Mohu doložit příkladem.

Mé matce už bylo hodně přes osmdesát, přesto se rychle naučila telefonovat postarší Nokií, kterou odložilo jedno z vnoučat. Jenže mobil už něco pamatoval, a tak jsme jí k Vánocům koupili přístroj přímo pro seniory.   Jenže matka se s ním nenaučila. Nějaký čas nechybělo  podezření, že jde o důkaz zhoršené duševní výkonnosti. Pak jsem s mobilem zkusil telefonovat já - a nezbylo mi než připustit, že něco není v pořádku: i otevřít kryt baterie nebylo snadné. Protože zhoršení své vlastní duševní výkonnosti ze zásady odmítám, zbývala jen jediná možnost: ovládání zřejmě navrhoval Marťan. "Mobil pro seniory" skončil v kredenci mezi dědečkovými dopisy z první světové.

Divné zvíře senior

Kategorie "senior" je z hlediska IT poněkud rozostřená. Znám lidi, kteří ve čtyřiceti odmítali vyměnit psací stroj za počítač, přestože se tím připravili o zdroj obživy. A znám osmdesátileté mladíky, kteří spravují weby a s tabletem otravují i v hospodě. Hranice vede mezi lidmi schopnými a ochotnými se učit nové věci a těmi ostatními. Takže "seniorský mobil" je  jen pracovní pojem, protože žádný lepší není k dispozici.

Jak by měl tedy vypadat?

Panuje hlavně představa, že by měl mít obrovské klávesy a velké znaky na displeji. Jenže zrovna tohle je diskutabilní, protože už ve středověku vynalezli věc zvanou brýle. Z vlastní zkušenosti vím, že od pouhých +1,5 dioptrií je úplně jedno, jak velké znaky na displeji jsou. Opravdu důležité je, jestli mám brýle na nose. Mnohem významnější je kontrast. Jenže zrovna levné mobily pro seniory často mívají mizerné jednobarevné displeje.

Požadavek velkých kláves je logičtější, přesto i tady platí  všeho s mírou. Pokud vámi cloumá Parkinson, pak nepomohou ani klávesy jako dlažební kostky. A přitom ušetřené místo by se dalo použít k umístění několika tlačítek rychlého volání na předvolená čísla. Některé modely sice mívají tlačítko SOS, ale jedno může být málo, protože v případě potřeby nemusí být volaný zrovna k dispozici. A pracovat s čísly uloženými v paměti senior volající o pomoc nejspíš nezvládne.

Ve skutečnosti je důležitější co nejjednodušší a logické ovládání. Zapnout, vyťukat číslo, mluvit, zavěsit. Nic víc - jako za starých dobrých časů. Pokud je "senior" schopen i esemeskovat, nepotřebuje seniorský mobil. Stejně jasně, jednoznačně a logicky by měl přístroj také hlásit stav akumulátoru.

Důležitá je mechanická odolnost. Mobil, který se při každém nárazu rozloží na několik dílů, nemá v seniorské kategorii co pohledávat. Vodotěsná konstrukce není k zahození, protože méně pohybliví lidé si přístroj často berou do koupelny. Příjemná je funkce baterky - ovšem jen pokud tomu odpovídá kapacita akumulátoru, což se u levných modelů nedá očekávat.

Také často inzerovaný budík by byl užitečný, ovšem s výhradami. Pokud umí zvonit několikrát denně, může připomínat čas braní prášků. Jeho nastavení bude ale skutečným seniorům dělat problémy.

Což mi připomíná jinou zkušenost s provozem takového přístroje: v některých případech by se spíš hodila funkce obdobná dětském zámku v televizích. Tedy možnost zabezpečit dané nastavení před pokusy zvídavého dědečka dokázat, že i ohledně IT je pořád ještě jura.

Zajímavá je funkce SOS Locator, která po stisknutí příslušného tlačítka pomocí GPS zvolenému příjemci (nebo příjemcům) vyšle nouzovou esemesku se označením polohy majitele na mapě.

Prezidentský ještěr pro důchodce

Marketingově pozoruhodným způsobem se do širšího povědomí dostala seniorská značka Aligator společnosti ADART Computers, která obratně využila strašidelného vystoupení Miloše Zemana. Ještěří rodinka obsahuje necelou desítku typů v cenovém rozmezí cca 1000 až 1500 Kč. Jsou vybavené vším, co senior potřebuje, včetně SOS Locatoru.

Dalším tuzemským výrobcem je Jablotron. Má v sortimentu i neortodoxní kategorii maximobilů pro obzvlášť konzervativní dědečky a babičky. Přístroje Jablotron GDP 02 a 04 jsou v podstatě stolní telefony, které ale přijímají signál GSM.

Jako seniorské jsou deklarované také mnohé dovážené typy. U některých to ale platí s  rezervou - není například jasné, proč by měly mít MP3 přehrávač a fotoaparát (jako třeba SwissVoice MP50). Nebo produkty Sonim, které u svých majitelů předpokládají kyselinovzdornost, dlouhodobé pobyty pod hladinou a schopnost snášet vysoké i nízké teploty. Jinak řečeno: někteří zdejší prodejci rádi vydávají za seniorské i vyloženě outdoorové a poměrně drahé přístroje..

Naproti tomu skutečně seniorské a levné jsou některé produkty Evolve (například Easy nebo Ego), MyPhone (řada Halo), Emporia (Click, Talk Comfort) a další.

Jan A. Novák

Psáno pro Ekonom

You have no rights to post comments