Novákoviny

Nabíječky jsou jedna z nejotravnějších věcí mobilní éry. Množí se pravděpodobně dělením, protože v šupleti, kam jsem kdysi dal jednu, se jich dnes rozvaluje několik desítek. Mají navzájem propletené šňůry a nejde je vyhodit, protože není úplně jasné, která ke kterému zařízení vlastně patří. Mohla by být tahle od mého mobilu? Od mobilu manželky? Ne? Tak patří k tabletu? Notebooku? Akumulátorové baterce? Externímu disku nebo foťáku?

Jako by nebylo dost problémů s tou jednou, kterou obvykle nosím při sobě, protože smartphony, jak známo, bez zásuvky dlouho nevydrží. Hledat, kde se zrovna válí, když mobil padne uprostřed práce, zas budu rozmotávat její kabel... Proboha ne, vždyť ona zůstala v zaměstnání...

Už roku 2009 se pod tlakem orgánů EU 10 největších výrobců mobilů pokusilo domluvit na jednotném standardu využívajícím konektoru micro-USB. Zdánlivě dobrá myšlenka však má několik "ale". Tím prvním je, že dohoda se týká právě jen mobilů, tím druhým, že její platnost skončila na posledního Silvestra. Vůle ji obnovit, není moc velká - a tak se prokletí nabíječek zřejmě hned tak nezbavíme.

Copak se nenajde nějaké jiné řešení?

Bezdrátový svět

Přenášet elektřinu na dálku bez drátů se snažil už geniální Nikola tesla na přelomu 19. a 20. století. Asi by se mu to i podařilo, jenže jeden z jeho investorů mu položil záludnou otázku: "A kam dáme elektroměr, milý Teslo, když se každý bude moci připojit jen tak do vzduchu?" Od té doby jsou vynálezci skromnější: až k elektroměru dráty zůstanou, pak ať si každý nabíjí čím chce a jak chce. Třeba i bez drátů...

Nejspíš namítnete, že bezdrátové nabíjení mobilů není nic nového: už řadu let s ním koketuje mnoho výrobců a je také k dispozici i v komerčním provedení pro Lumii 920. Jenže slovo "bezdrátové" se v této souvislosti sluší dát do hodně velkých úvozovek. Mobil sice s nabíječkou opravdu nespojují dráty, jenže se jí stejně musí bezprostředně dotýkat. A od samotné "bezdrátové" nabíječky k zásuvce drát vede. Nevýhody: větší nabíječka, větší mobil, vyšší cena, kabel zůstává... Výhody? Jestli o nějakých víte, dejte mi vědět.

Tenhle princip je snad dobrý pro elektromobily v garážových stáních, jestli ale prorazí mezi mobilní elektroniku, bude to další vítězství marketingu nad zdravým rozumem. Což se možná i stane, protože okolo stovky firem (včetně takových jako Panasonic nebo Sony) už vytvořilo sdružení Wireless Power Consortium, které na tom usilovně pracuje. A zástupci McDonalda tvrdí, že v jejich restauracích si budete moci při konzumování hambáčů položit mobil na speciálně označené stoly, kde se vám během oběda nabijí...

Přesto skutečně bezdrátové řešení existuje. Můžeme si ho představit třeba jako indukční smyčku sloužící k provozu bezdrátových sluchátek v konferenčních místnostech. Dům je v tomto případě vybaven cívkou vysílající elektromagnetické vlny s příslušnou frekvenci. Na tuto frekvenci jsou naladěné přijímací cívky ve všech spotřebičích, mobilní elektroniku nevyjímaje. Mezi přenosem zvuku do sluchátek a energie do spotřebičů je rozdíl jen ve výkonu. Takže už žádné zásuvky, prodlužovačky, nabíječky...

Technologií se zabývá například slavný MIT (Massachusetts Institute of Technology) a pod názvem WREL na ní pracuje Intel. Zatím je tu ale pořád ještě hodně much k vychytání, především nízká účinnost přenosu energie. Nebude také jednoduché překonat obavy uživatelů z biologických účinků záření.

S mobilem na panáka

Další vývojáři se proto snaží jít jinou cestou: vymyslet pro mobilní zařízení baterie, které se obejdou bez jakéhokoliv přísunu energie zvenčí. Jednou z možností jsou izotopové články. Představa kapesního Temelína sice pro někoho nemusí vypadat moc sexy, konstruktéři ale chtějí využít izotopových zářičů vydávajících paprsky beta, které nejsou tak pronikavé jako zatím používané gamazářiče, takže odstínění stačí slabá ochranná vrstva. Už roku 2002 vyvinuli vědci z Cornell University článek s životností 50 let. Pustit ale radioizotopy do komerční sféry ale nebude jednoduché.

Další nevýhodou izotopových baterií je schopnost dodávat jen poměrně malý proud. Vědci proto předpokládají, že v zařízeních vyžadujících okamžitou vysokou spotřebu budou konstantním nízkým proudem z jaderného článku dobíjet akumulátory v době, kdy je spotřebič mimo provoz.

Takže něco jiného: co třeba solární kabát? "Věřím, že k tomu v budoucnosti opravdu dojde," tvrdí profesor John Wilson. skotské Heriott-Watt University, vedoucí týmu, který pracuje na vývoji speciální solární tkaniny. V kapse takové bundy se může nabíjet mobil, nebo z ní budou zhotovené brašny na notebooky atd. Problém zatím je nízká účinnost a krátká životnost těchto tkanin.

Jinou cestu k nezávislosti na zásuvkách představují palivové články na alkohol. Znamená to, že místo hlášky "Baterie je vybitá" se mobil budoucnosti ohlásí požadavkem "Dem na panáka, šéfe"? Nejspíš ne, protože konstruktéři počítají s levnějšími kapalinami - buď metanolem, nebo propanovou náplní do zapalovače. Důležité je, že naprosto odpadá zdlouhavé nabíjení. Konstruktéři se ovšem musí vypořádat s problémem vysoké provozní teploty a odvodem vznikající vody či páry. Což zřejmě hned tak nebude.

Jan A. Novák

Psáno pro Ekonom

You have no rights to post comments