Novákoviny

Poslední den v březnu oznámil geolog Radek Mikuláš nález stopy dinosaura na neobvyklém místě: byla na lomovém kameni v dlažbě pražské botanické zahrady. Objev vzbudil pozornost nejen proto, že dinosauři jsou díky jistým filmům velmi populární, ale také proto, že naše geologické vrstvy jimi příliš neoplývají.

Jak to tedy vlastně je s českými dinosaury?

Ještěr od Labe

Co se týče prvohor, je český pravěk světová jednička: můžeme se pochlubit nejen barandienskými trilobity a jinými potvorami z časů devonu, permu, karbonu a dalších "zavátých věků" tohoto období, ale také Joachimem Barrandem, který právě u nás v jejich zkoumání našel smysl života. S druhohorami už to tak slavné není.

Dlouho jsme měli vlastně jen jeden trumf: díky Zemanově filmu Cesta do pravěku tady dinomanie vznikla o několik desetiletí dřív, než ji celosvětově rozpoutal Spielbergův Jurský park.

obr: Nejslavnější čeští dinosaři  hrdinové Zemanova filmu  Cesta do pravěku

Vše nasvědčovalo tomu, že to bude tak asi všechno. Na našem území sice existovaly vrstvy pocházející z druhohorních moří (včetně pozoruhodných památek na tehdejší žraloky), se suchozemským životem to ale bylo horší. Snaha to změnit ale rozhodně nechyběla.

Významný biolog a paleontolog Antonín Frič (1832-1913) už roku 1878 popsal fosilii údajného dinosaura, kterému dal vědecké jméno Procerosaurus exoryrarum. Našel ho u Holubic poblíž Kralup nad Vltavou ve vrstvách pocházejících z období svrchní křídy (tzv. stupeň cenoman, tj. -99,5 až -93,5 milionů let). Ve skutečnosti ale šlo jen o fragment holenní kosti, přesto podle ní Frič s notnou dávkou fantazie popsal celého tvora jako ornitopodního dinosaura, tj. dinosaura s nohami podobnými ptákům.

Antonín Frič v pátrání po českých dinosaurech pokračoval i v následujících letech. Roku 1893 na základě ještě neúplnějších nálezů (prstního článku a jakýchsi šupin) vytvořil celý nový rod Albisaurus, což znamená "ještěr pocházející od Labe". Svůj tehdejší objev pak pojmenoval Albisaurus albinus. O dva roku později uvěřil, že objevil ještě jeden druh a dal mu jméno Albisaurus scutifer. Nálezy pocházely ze Smojed u Pardubic. Frič soudil, že jde o tvory podobné známým iguadonům.

obr: Antonín Frič 

Pozdější paleontologové usoudili, že Fričovy fosilie jsou příliš zlomkovité, než aby bylo možné určit, z jakých tvorů pocházejí. Převládá ale názor, že Procerosaurus exoryrarum byl ve skutečnosti plaz podobný dnešním krokodýlům, nechybí ale ani domněnka, že mohlo jít i o praptáka. U domnělých Albisaurů je původ ještě nejistější - a tak všechny Fričovy dinosauří "objevy" nakonec spadly do kategorie označované jako nomen dubium, tedy pochybné pojmenování.

Na tomto místě je ovšem třeba zdůraznit, že Frič nejednal ve zlém úmyslu. Paleontologie je věda, která se pohybuje na velmi tenkém ledě - a v jeho časech to platilo ještě víc než dnes.

Bílá smrt v českých mořích

Od Fričových časů na české dinosaury nikdo dlouho nevěřil. Hlavní důvod byl ten, že zdejší druhohorní vrstvy pocházely především ze dna tehdejších moří. První z nich se sem přivalilo v období zvaném jura. Bylo teplé, trvalo "jen" asi 20 milionů let a mnoho tu toho po něm nezůstalo. Asi nejznámější zdejší naleziště zkamenělin té doby představuje vrch Kotouč u Štramberka, kde se však nacházejí prakticky jen pozůstatky bezobratlých tvorů.

Další teplé moře se tu objevilo před 95 miliony let v období křídy. Zabíralo sever nebo severovýchod našeho území, zatímco jižní část naší země zůstala souší. Opět to bylo teplé subtropické moře s nepříliš velkou hloubkou a především s životem, jaký by snesl obsazení i ve filmech typu Jurského parku. Největší atrakcí "českého křídového parku" by nejspíš byli mososauři. Podobali se velkým varanům pokrytým šupinami a živili se rybami. Největší evropský druh dosahoval délky až 12 metrů. České nálezy jsou však dost vzácné, k nejpozoruhodnějším patří spodní čelist s osmi kuželovitými a osmi ostře zahrocenými zuby. Našel ji v Újezdě u Litomyšle žák tamní školy v troskách rozbořeného domu.

K velkým atrakcím druhohorních českým moří by zřejmě patřili také tehdejší žraloci. Byli tu velmi hojní a přitom šlo již o moderní druhy velmi podobné dnešním.

obr: Mososaurus - postrach českých druhohorních moří. Autor: Carl Buell 

Jejich fosilizované zuby se nacházejí například v okolí Kutné Hory (známá lokalita je na vrchu Kaňk), na Rakovnicku, Lounsku, Litoměřicku i jinde. Nedaleko Kladna dokonce existuje chráněná lokalita "Žraločí zuby". Celkem bylo z našeho území popsáno asi 50 vyhynulých druhů. Většinou šlo o malé žraloky žijící v mělkých vodách poblíž břehů, nechyběly ale ani velké kusy.

Největší u nás nalezené zuby dosahovaly délky okolo 5 centimetrů, takže jejich majitel jistě nebyl žádný trpaslík. Místy se také nacházejí rozměrné koprolity (zkamenělé výkaly) v množstvím dosvědčujícím, že tito obři tu byli poměrně hojní. Nejčastěji šlo o druh Oxyrhina mantelli, který dorůstal délky přes 6 metrů. Nijak tedy nezaostával za dnešním nejobávanějším žralokem bílým, známým pod nelichotivou přezdívkou Bílá smrt - a podobal se mu také tvarem i životním stylem. Vzhledem k tomu, že musel obstát v tvrdé konkurenci dravých druhohorních veleještěrů, byl patrně ještě o poznání nebezpečnější.

Z našich druhohorních žraloků se zachovaly pouze zuby, protože chrupavčitá kostra podlehla zkáze. Jinde ale občas měli paleontologové víc štěstí. Mnichovské muzeum například vlastnilo fosilii téměř celé kostry Oxirhina mantelli dlouhé bezmála 7 metrů, nalezené v 19. století. Nepřečkala však dramatický závěr druhé světové války.

První nálezy

Sen o českém dinosaurovi ale zůstal. Začal se naplňovat v 90. letech minulého století nečekaným způsobem: místo obvyklých kosterních fosilií se objevila stopa chodidla, což je objev v některých ohledech ještě zajímavější.

Stalo se to v lomu U Devíti křížů nedaleko Červeného Kostelce (severovýchodní Čechy), kde se těží pískovec pocházející z období křídy. Na jednom z kamenů lomoví dělníci roku 1998 našli nápadně pravidelnou prohlubeň ve tvaru listu se třemi laloky. Byla dlouhá 14 centimetrů, na šířku měřila 18 centimetrů. Objev tehdy vědecky popsal geolog Jaroslav Zajíc z Geologického ústavu Akademie věd. Paleontologové usoudili, že majitel chodidla, které se před desítkami milionů let otisklo do tehdy ještě měkkých usazenin, byl malý dravý dinosaurus podobný rodu Coelophysis známému ze severoamerických nálezů.

Povrch kamene v okolí stopy také naznačoval, že v okamžiku, kdy tu tvor procházel, zrovna pršelo. Především ale obsahoval zásadní informaci: dinosaury je opravdu možné najít i u nás. O pár let později se to také potvrdilo.

Na jaře roku 2003 hledal lékař a amatérský paleontolog Michal Moučka se svým synem zkameněliny v pískovcovém lomu u Mezholez na Kutnohorsku.

obr: Pozůstatky prvního českého dinosaura. Foto: Vladimír Socha, Wikipedia 

 Podařil se mu přitom unikátní úlovek: našel první pozůstatek dinosaura na našem území. Šlo o stehenní kost půltunového suchozemského tvora, který byl asi 4 metry dlouhý a skoro 2 metry vysoký. Patrně patřil do příbuzenstva známých iguanodonů - býložravců občas kráčejících i na zadních nohách.

"Šli jsme do lomu hledat zkameněliny ústřic," vyprávěl pak šťastný nálezce novinářům. "Když jsme už pomalu mířili domů, zahlédl jsem z písku vystupovat cosi, co upoutalo mou pozornost. Chtěl jsem to zvednout a s překvapením jsem zjistil, že je to zkamenělá kost."

Nález představoval unikát nejen proto, že šlo o prvního českého dinosaura (k němuž navíc došlo v období doznívající dinomanie rozpoutané filmem Jurský park), ale i proto, že měl v sobě zašifrovaný dramatický příběh z druhohorních časů: na kosti suchozemského živočicha žijícího před přibližně 100 miliony let byly otisky zubů nejméně tří žraloků a patrně i dalších mořských tvorů. Vědci se proto domnívají, že dinosaurus žil a uhynul na některém z ostrovů křídového moře rozlévajícího se tehdy na našem území. Některá z řek splavila jeho tělo k pobřeží - a tam ji našli žraloci. Má se zato, že šlo o příslušníky rodů Cretodus a Cretoxirinha.

Lom u Mezholez pak byl podroben důkladnému paleontologickému výzkumu. V následujících letech se tu podařilo najít ještě několik menších fragmentů dinosauřích kostí - článků prstů a ještě jedna kost. Tentokrát už však bez památek na žraloky.

Další stopa

Zatím poslední objev vrací příběh českých dinosaurů zpět k lomu U Devíti křížů. Geolog Radek Mikulášek se cílevědomě vydával po místech, kde byl použit vytěžený materiál s nadějí, že najde další fosilii nebo otisky, které při těžbě unikly pozornosti.

Paleontologie provozovaná v již postavených objektech není tak neobvyklá, jak by se mohlo zdát - mnozí Pražané ji dokonce mohou provozovat několikrát denně ve stanici metra Dejvická na trase A. Stěny zdejšího vestibulu jsou obloženy rudým leštěným vápencem, v němž jsou zřetelně patrné velké schránky prvohorních hlavonožců.

obr: Stopa dinosaura

Radek Mikuláš při svém pátrání došel až k dláždění cest pražské botanické zahrady. A měl štěstí: narazil při tom na dinosauří stopu, která je ještě větší, než ta z 90 let: je dlouhá 20,5 centimetrů a široká 20 centimetrů. Její stáří vědci odhadli na 210 milionů let. Soudí, že noha, která ji vytvořila, patřila dinosaurovi dlouhému 252 centimetrů a v kohoutku vysokému 88 centimetrů. Patrně vážil méně než 20 kilogramů.

Objev byl minulý čtvrtek představen na tiskové konferenci pořádané Českým rozhlasem.

Přijďte se podívat

Pískovcový blok s otiskem dinosauří stopy vědci veřejnosti představí v botanické zahradě v Troji 23. dubna. Poté se stane součástí stálé expozice Chlupáčova muzea na Přírodovědecké fakultě UK na Albertově. Otevřeno je každou středu od 10:00 do 17:00. Příležitostí k prohlídce muzea i unikátního nálezu bude také 11. června Pražská muzejní noc. 

Jan A. Novák

Zaujalo vás téma? Podívejte se na článek Někteří dinosauři možná přežili velké hynutí

You have no rights to post comments