Novákoviny

stránky publicisty Jana A. Nováka

Vraždící žraloci mezi legendou a skutečností

zralok1

Žádný jiný mořský živočich nemá tak špatnou pověst jako žralok. Z některých starších filmů a knih by se mohlo zdát, že lidé tvoří bezmála hlavní složku jejich jídelníčku. Poslední dobou ale přibývá hlasů, podle kterých je žralok mnohem častěji oběť než agresor.

 

"Žraloků je tolik, že vyhubit by je bylo velmi obtížné, ne-li nemožné. Proto je žralok jedním z posledních zvířat nebezpečných člověku, která nejsou dosud pod kontrolou." To nenapsal žádný krvežíznivý lovec, ale Phillipe Cousteau, ochránce moře a syn slavného oceánografa Jacquese-Yvese Cousteaua na stránkách své knihy Žralok v 70. letech minulého století.

Jeho bratr Jean-Michel Cousteau však před nedávnem vyjádřil zcela odlišný názor: "Dnes víc než kdy předtím je potřeba odhodit dva nebezpečné mýty o žralocích. První je tvrzení, že to jsou nemyslící vražedné stroje, které se ze všeho nejraději živí lidmi. Druhý omyl pak spočívá v představě, že oceány jsou plné žraloků."

Kde je tedy pravda? Je koupání v moři adrenalinová záležitost, nebo můžeme o dovolené pustit žraloky úplně z hlavy?

 

Suši naruby

Nicole Mooreová pracovala v kanadském Orangeville jako ošetřovatelka - a počátkem letošního roku se rozhodla pro krátký odpočinek od práce, od zimy i od manžela a dvou dětí. Společně s dalšími členy místního klubu jógy odletěla do Cancúnu a ubytovala se v hotelu Park Roayal přímo na pobřeží. Když se v pátek 31. ledna rozhodla zaplavat si v moři, vůbec ji nenapadlo, že by při tom mohlo hrozit nějaké nebezpečí.

zralok2

 

obr: Kanadskou ošetřovatelku Nicole Moore v Mexiku připravil žralok o levou ruku. Brala to s humorem: Jsem něco jako suši na ruby. 

 

Nicole nebyla ještě ani 15 metrů od břehu, když uviděla, jak plavčík něco volá. Neuměla španělsky a nepřikládala tomu význam. A pak najednou ucítila prudký náraz a bolest v noze.

"Od první chvíle jsem věděla, o co jde," řekla později. "Vzápětí se mi to zakouslo do ruky a pokoušelo se mě to stáhnout pod hladinu."

Nicole se snažila bránit volnou rukou, zatímco voda kolem se barvila krví. Muži z pobřežní hlídky cosi vykřikovali o velké rybě, zatímco turisté v panice prchali z vody. Někteří ale nakonec přece jen přispěchali na pomoc. Společně s plavčíky se jim podařilo žraloka zahnat a vynést oběť na břeh.

Ženu pak dopravili do nemocnice, kde jí lékaři amputovali levou ruku. Přestavitelé místní správy nejdřív popřeli, že šlo o žraloka, později tvrdili, že v Cancúnu jde o velmi vzácný případ (ve skutečnosti tam k podobnému útoku došlo o dva roky dřív). V tisku se objevil názor, že útočníkem byla žraločí samice, která připlula ke břehu rodit a cítila se ohrožená koupajícími se lidmi. Proč si ale plachý tvor k tomuto účelu vybral mělkou vodu u pláže plné turistů, to nikdo nevysvětlil.

Nicole událost brala s nadhledem: "Vlastně jsem se stala něco jako suši naruby - lidská potrava pro ryby."

Na stejné pláži a jen o necelé dva měsíce později napadl žralok nejmenovanou ženu ruské národnosti a způsobil jí vážné zranění nohy. Plavala asi 100 metrů od břehu - a ani ona neporozuměla varování hlídkujících plavčíků

 

Šokující čísla

Zprávy o událostech v Cancúnu obletěly svět - a nebyly jediné. Jen o pár týdnů dřív se na egyptském pobřeží Rudého moře odehrála série žraločích útoků, která začala 30. listopadu napadením skupiny Rusů a Ukrajinců, a i tentokrát jedna žena přišla o ruku. To nejhorší ale mělo teprve přijít: 5. prosince tu ve vodě při šnorchlování zemřela německá turistka.

zralok3

 

obr: Za stovky milionů let se žraloci vyvinuli v nádherné tvory dokonale přizpůsobené vodnímu prostředí. Tvoří nedílnou součást ekosystému oceánu  

 

Světová média spustila poplach, na kterém se hbitě přiživili i klimatičtí alarmisté tvrdící, že žraloky k útokům na lidi provokuje globální oteplování. Především ale zesílily hlasy, podle nichž je třeba rázně skoncovat s ochranou ohrožených žraločích druhů a vyhlásit jim nemilosrdnou vyhlazovací válku. Mnozí turisté nabyli pocit, že každý, kdo plave v moři, musí počítat s tím, že se zapojí do potravinového řetězce oceánu.

Skutečnost je ale přesně opačná: tím, koho lze v tandemu člověk-žralok nazývat nelítostným zabijákem, je druhý z nich. Podle statistik rybáři ročně uloví 26 až 73 milionů žraloků, zatímco počet útoků na lidi se nepočítá ani na desítky.

Čísla mluví jasně. Zatímco v roce 2001 došlo na celém světě k 86 střetům žraloka s člověkem, v roce 2002 to bylo 63 a v roce 2003 pouze 55. Za celý rok 2009 došlo k 61 útokům, z toho jen 5 bylo smrtelných. V roce 2010 výzkumníci zaznamenali 79 útoků, což sice bylo o 16 víc než v roce předchozím, ale z toho jen 6 skončilo smrtí člověka.

Průměrný počet úmrtí je do roka asi 5 až 8 - z tohoto hlediska je tedy i včela mnohem nebezpečnější tvor. Jen za leden 2011 došlo na silnicích České republiky k 5477 dopravním nehodám, při nichž zahynulo 41 lidí. Za jediný měsíc v malé zemi tedy zůstalo na silnicích skoro tolik mrtvých, kolik jich na celém světě spořádali žraloci na více než půl století. Navíc útoků dlouhodobě ubývá, zřejmě v důsledku vymírání žraloků.

 

Krev ve vodě

"Vztah mezi člověkem a žralokem má v sobě cosi mystického a účast člověka v něm je asi ještě zvláštnější než postoj druhé strany, " napsal Philippe Cousteau - ale oběti mořských dravců na svém postavení nejspíš nic mystického neviděly. Většina biologů dnes soudí, že žraločí útok na člověka není pravidlem, ale spíš oboustranně politováníhodným omylem. Důležité proto je vědět, jak se takových podmořských faux pas vyvarovat.

Ve světovém oceánu žije téměř 360 druhů žraloků, z toho ale je statisticky významný počet útoků na lidi doložen jen u čtyř: žraloka bílého, žraloka tygřího, žraloka bělavého a žraloka dlouhoploutvého. Ale i v této skupině poměrně značná část útoků připadá na vrub lidské hlouposti, především různých adrenalinových zábav spočívajících v úmyslném provokování žraloků. Někdy stačí jen překonat takzvanou únikovou vzdálenost, tedy hranici, za níž už vás jakékoliv zvíře vyhodnotí jako agresora. Na to existuje jediná reakce: útok.

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

UPOZORNĚNÍ: 

Víc zajímavých informacích o žralocích, záhadách kolem nich a jejich vztazích s lidni se dočtete v knize Megalodon. Pokud knihu nemá Váš knihkupec, můžete ji objednat zde.

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Odborníci proto útoky dělí na vyprovokované a nevyprovokované - vše ale nasvědčuje, že i většina zdánlivě nevyprovokovaných incidentů je z hlediska žraloka spíše omylem než záměrem. Existují dva typy lidského chování, které mohou vést k žraločímu útoku nejčastěji: pohyb ve vodě, kde je krev a situace, kdy člověk připomíná obvyklou žraločí potravu. Krev ve vodě se nejčastěji vyskytuje při podmořském lovu harpunou, nebezpečné je ale i jakékoliv (třeba drobné) zranění a také menstruace. Žraločí smysly jsou v tomto ohledu mimořádně citlivé: pokusy prokázaly, že tvor reaguje i krev rozředěnou s vodou v poměru jedna ku sto milionům. A když je hodně hladový, vnímá hodnoty ještě o pár řádů nižší.

Rizikové ale je i zdánlivě nevinné surfování. Když surfaři hledají vhodnou vlnu, leží na prkně a pádlují rukama i nohama ponořenýma do vody. Při pohledu z hlubiny se nebezpečně podobají tuleňovi. A ploutvonožci představují významnou složku potravy velkých žraloků, včetně obávaného žraloka bílého.

Nedá se přitom vyloučit, že to, co poprvé bylo omylem, může pro některého žraloka (například starého, nemocného nebo zraněného) představovat cennou zkušenost, z níž vyvodí patřičné závěry: člověk je slabý a přitom jedlý. Právě tak se zřejmě rodí sérioví vrazi, jejichž příběhy se pak stávají vděčnými tématy mediálních zpráv a náměty na filmové thrillery.

 

Jan A. Novák

zralok4

 

obr: Ročně žraloci na celém svět usmrtí v průměru 5 až 10 lidí ročně - i včela je nebezpečnější. Naproti tomu lidé je loví po tisících a některým druhům už hrozí vyhubení

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Ze stejného soudku

 
Joomla Extensions: by JoomlaShack