Novákoviny

Pražský Vyšehrad znovu potvrdil pověst jednoho z nejzáhadnějších míst u nás: v podzemí Starého děkanství našli archeologové základy stavby, jaká nemá obdoby v celé střední Evropě. Jde o kostel neobvyklého půdorysu, o kterém neexistují žádné písemné doklady, přestože měl na svou dobu monumentální rozměry.

Podle jednoho z objevitelů Jaroslava Varadzina z Archeologického ústavu AV ČR objekt pochází z 2. poloviny 10 století, nebo z první poloviny 11. století - tedy z časů počátku existence českého státu.

V tomto období se vystřídala řada panovníků, většina z nich se však na knížecím stolci udržela jen krátce. Vědci ale předpokládají, že tak velkou a nákladnou stavbu mohl realizovat jen silný panovník, jehož vláda byla stabilní a dlouhá. Nejčastěji zatím tipují Boleslava II. (vládl v letech 972 - 999) nebo Břetislava I. (1035 - 1055).

Objekt, jaký nemá ve středoevropském regionu srovnatelnou obdobu nejspíš změní pohled na význam Vyšehradu v raných dějinách českého státu a možná i na postavení českého knížectví v tehdejším světě. Nechybí ani náznaky, že nás čeká přepisování učebnic, i když sami autoři objevu doporučují vyčkat na definitivní závěry výzkumu.

Neobvyklý půdorys

Archeologové měli unikátní objev na dosah už koncem 60. let minulého století, kdy na staré zdivo pod základy pozdější baziliky svatého Vavřince narazili poprvé. Tehdy se však domnívali, že jde o pouhý zbytek základů jakéhosi malého kostela v tzv. otonském slohu. to byl stavební sloh šířící se z území dnešního Německa, který přímo předcházel románskému; někteří autoři jej dokonce považují za jeho nejranější fázi.

obr: Pravděpodobná podoba záhadné stavby z počítačové rekonstrukce archeologů. Tento typ se ve střední Evropě nevyskytuje, zato je hojný na území někdejší Byzantské říše

Protože se stavba v tomto slohu našla i na slavníkovském hradišti Libice u Poděbrad, byl nález považován za důkaz vlivu rodu Slavníkovců na centrální vládu (Slavníkovci byli na pokyn Přemyslovců vyvražděni roku 995).

U toho dlouho zůstalo, teprve ověřovací výzkum na této lokalitě v roce 2011 vedl k objevení dalších částí základů této stavby. Postupně se začalo ukazovat, že objekt vypadal úplně jinak - a že jde o objev zcela mimořádného významu.

Dnes už vědci vědí, že základy nepatřily otonskému kostelu, ale stavbě v jiném starším předrománském slohu. Měla čtvercový půdorys doplněný třemi půlkruhovými apsidami. Objekt byl dlouhý 25 metrů, tedy téměř dvakrát větší než rotunda sv. Víta na Pražském hradě pocházející také z 10. století (dnes je ukryta v základech svatovítské katedrály).

Stopa vede k Byzanci

Objekt na Vyšehradě ale nebyl jen větší, byl také konstrukčně náročnější, protože čtvercový půdorys má komplikovanější statiku. Musel tedy být dílem zkušeného stavitele - a protože obdobné stavby široko daleko neexistovaly, téměř jistě jej vyprojektoval cizinec.

obr: Z mnoha dávných staveb na Vyšehradě nezůstalo vůbec nic. Možná bude jednou podobná informační tabule i na místě nově objeveného chrámu

Foto: Jan A. Novák

Nejsilnější stopa zatím vede k Byzantské říši, protože tam se kostely s tímto půdorysem (tzv. trikoncha) 10. století stavěly často. Zbytky základů obdobné stavby se našly i na bratislavském Děvíně a vědci ji kladou do období existence Velkomoravské říše. Vyšehradský církevní objekt proto mimo jiné vyvolává i spekulace o vlivu cyrilometodějské mise (9. století) až v Čechách.

Záhadná vyšehradská stavba zanikla nejpozději roku 1072, kdy na jejím místě vznikla románská bazilika sv. Vavřince. Ta byla nejspíš zničena během husitských válek, dnes se na jejím místě nachází budova Starého děkanství zahrada Vyšehradské kapituly.

Při výzkumu se tu našli také lidské ostatky, ty však pocházejí z pozdějších období. Střepy a vzorky malty z vlastní předrománské stavby nyní čeká laboratorní rozbor, od něhož si vědci slibují přesnější datování objektu.

Jan A. Novák

You have no rights to post comments