Novákoviny

Letopočet 1453 nechybí v žádné učebnici dějepisu - ano, tehdy padla Východořímská nebo také Byzantská říše. Společně se svou západořímskou sestrou byla přímým pokračovatelem antického Říma, přežila ji však téměř o tisíc let. A to i navzdory skutečnosti, že už od 7. století až do svého zániku vzdorovala ničivé islámské expanzi. Ne náhodou brzy po jejím pádu pronikli Turci až do středu Evropy.

Dlouhá výdrž Byzance nejspíš Evropu zachránila před totální islamizací. Žádná učebnice se ale nezmiňuje o tom, že za vítězstvími východořímských Řeků je i takzvaný řecký oheň - záhadná tajná zbraň o jejíž podstatě se dodnes vedou spory.

Jisté je jen jedno: pro středověk měla stejný význam, jaký dnes mají jaderně zbraně. 

Dar andělů

"Musíš se starat především o řecký oheň," radil císař Konstantin VII, Porfyrogenétos synovi ve svém spisu O správě říše. "Pokud tě někdo o něj požádá tak často, jako žádali nás, odpovídej, že oheň byl zjeven Konstantinovi, prvnímu císaři křesťanů, andělem."

obr: Ruční vrhač řeckého ohně vyhlíží neuvěřitelně moderně. Výřez ze středověké kresby

Zápalné látky se ve válkách používaly odedávna, řecký oheň však na první pohled představoval něco kvalitativně mnohem vyššího. Vlastnostmi se blížil napalmu, strategický a psychologický účinek proti primitivně vyzbrojeným středověkým vojskům se však podobal atomové bombě.

Řecký oheň byla směs neznámého složení, která hořela i pod vodou a dala se uhasit pouze octem. Pravděpodobně se zažehovala sama od sebe pouhým stykem se vzduchem. Každý zážeh prý provázelo hřmění podobné hromu. Byzantinci jí zpočátku plnili jakési granáty, které vrhali ručně, později ale vymysleli takzvaný siphon - zařízení, které umělo látku vrhat již zapálenou na značnou dálku a ve velkém množství. Měli také speciální lodě - dromony a seleandery - konstruované pouze pro boj za pomoci vrhačů ohně. Na moři byl účinek zničující: voda řecký oheň nehasila, ale naopak rozněcovala. Kromě toho však existovaly i ruční siphony, zařízení umístěná na hradbách a granáty, které vyvíjely velké množství dusivého dýmu.

obr: Nasazení řeckého ohně při dobývání hradeb 

Poprava zasvěcenců

Podle nařízení císaře Lva Moudrého se směs připravovala pouze v tajných laboratořích. V jednom z byzantských chrámů byla prý vytesána kletba zatracující každého, kdo by se odvážil tajemství prozradit. Když se roku 1453 pod údery tureckého sultána Mehmeda II. osud byzantské říše přece jen začal neúprosně naplňovat, vojáci prý na hradbách obléhaného města sťali učence, kteří jediní znali složení a způsob přípravy řeckého ohně.

Složení zápalné látky tak zůstalo dodnes záhadou. Ještě v 19. století se pokoušeli zbrojaři objevit její podstatu - marně. Teprve vynález napalmu, fosforových bomb a dalších moderních prostředků starověkou zbraň překonal. Dnes se má za to, že řecký oheň měl složením blízko ke střelnému prachu. Nástup dělostřelectva také výhodu vlastnictví tohoto tajemství do značné míry eliminoval. Zvláštní náhodou Východořímská říše padla právě v době, kdy úloha děl v armádách začala rychle růst.

Jan A. Novák

POZNÁMKA:  Víc o řeckém ohni najdete v knize Záhadné vynálezy, kterou vydalo nakladatelství Alpress. Pokud ji nenajdete c knihkupectví, lze ji objednat na webové adrese

http://eshop.alpress.cz/index.php?page=detail&item=9788073628048

You have no rights to post comments