Novákoviny

V listopadu 1944 se do Prahy přemístilo velitelství IX. (J) Fliegerkorp (IX. stíhací letecký sbor), do něhož spadaly bombardovací jednotky Luftwaffe určené k přezbrojení na nejmodernější letadlo té doby Me 262 Přestože Hitler seděl obklíčen ve svém berlínském bunkru a katastrofa na všech frontách byla jen otázkou dní, udržoval v Čechách nedotčenou Schörnerovu armádu i téměř stopadesátičlennou vzdušnou flotilu  Me 262. Praha zřejmě měla v posledních dnech války sehrát jakousi mimořádně důležitou úlohu. Postarat se o to nejspíš měl jeden z nejzáhadnějších prominentních nacistů Obergrupenführer Hans Kammler.

 

 

 "Berlín a Praha jsou dvojicí nedotknutelných měst říše," vyhlásil Adolf Hitler ještě 23. dubna 1945. Poslední bitva 2. světové války v Evropě se ostatně odehrála nedaleko Příbrami a v naprosto beznadějné situaci jí svedly jednotky ustupující ze Sedlčanska.

Co bylo třeba ochránit jižně od Prahy i za tu nejvyšší cenu? Nevypadá to, že právě tady mělo vzniknout hnízdo odporu, z něhož by zázračné zbraně vyrazily dobývat území pro "čtvrtou říši"?

Jisté je jen jedno: v Praze na jaře 1945 také mizí poslední stopy Hanse Kammlera, muže, na kterého jsme v našem vyprávění naráželi nápadně často.

 

Specialista na zvláštní úkoly

"Jak Heydrich, tak Kammler byli světlovlasí, modroocí, s protáhlou lebkou, vždy korektně oblečení a dobře vychovaní, " vzpomínal po válce Albert Speer. "Oba byli kdykoliv schopni neočekávaných závěrů, které dovedli prosadit se vzácnou tvrdošíjností přes všechny překážky... Kammler se při sledování svého cíle projevoval jako bezohledný, chladný a vypočítavý fanatik, který uměl kalkulovat jak s pečlivostí, tak bez skrupulí."

obr: Hans Kammler v akci

 

 

Podle jiných svědectví to byl prostě psychopat - extrémně pracovitý a nelítostně krutý. Zachovalo se svědectví, podle kterého k smrti uštval koně jen proto, že nechtěl, aby mu toto zvíře přidělili podruhé.

Pro nás je obzvlášť důležité, že Obergruppenführer SS Hans Kammler dosáhl na konci války - i když v hodně odlišné situaci - podobného postavení, jako před ním Heydrich. Hlavně ale byl zodpovědný za všechny "zvláštní stavební projekty", což v tomto období znamenalo především tajné podzemní objekty a koncentrační tábory, které pro ně dodávaly pracovní sílu, projekt rakety V-2 i vývoj a výrobu tryskových letadel a nejspíš všechny tajné zbraně, kterými se SS zabývaly, což mohla být i atomová bomba a ledacos jiného.

Disponoval obrovskými hmotnými i lidskými prostředky. Podle vlastního tvrzení byl pánem nad životy 6 milionů lidí - a zřejmě přitom byl spíš skromný, protože jiní uvádějí číslo více než dvojnásobné. - aby se v posledních dnech války vypařil jak pára nad hrncem...

Hans Kammler se narodil roku 1901 ve Štětíně a vystudoval stavební inženýrství na Královské technické vysoké škole v Gdaňsku. Do nacistické strany vstoupil až roku 1932 (některé prameny udávají také rok 1931), každopádně ale v době, kdy už bylo zřejmé, že by z toho mohla koukat slušná kariéra. Příslušníkem SS se stal roku 1933. To už pracoval na ministerstvu letectví jako šéf stavebního oddělení. Speer o něm napsal: "Tehdy se mi Kammlerův věcný chlad líbil. Byl při mnoha úkolech mým partnerem, jeho kariéra i jeho způsob práce se v mnohém jevily jako můj vlastní zrcadlový obraz: i on pocházel z dobře situované rodiny, měl vysokoškolské vzdělání, byl objeven díky své činnosti ve stavebnictví a udělal rychlou kariéru v oblastech, které v zásadě nepatřily do jeho oboru."

Tajné projekty

V letech 1941-42 byl Kammler zodpovědný za zřizování vyhlazovacích táborů Belzec, Sobibor, Treblinka a Auschwitz (Osvětim). Zřejmě pod jeho pravomoc spadaly také lágry označované jako tábory Waffen SS, kde se pracovalo na tajných zbraních. A také dodnes záhadné objekty Jonastal a Riese spojované často s jaderným výzkumem a dalšími neortodoxními technologiemi.

obr: Raketa V-2, nejmodernější zbraň své doby, zárodek pozdějších kosmických nosičů. Její výrobu měl na starosti právě Hans Kammler

 

 

V souvislosti s využíváním otrocké síly ve válečné výrobě působil také na Speerově ministerstvu, jenže v poslední fázi války jemu i mnoha jiným rychle přerostl přes hlavu - především díky tomu, že se stal oblíbencem Heinricha Himmlera a jeho prostřednictvím také Adolfa Hitlera.

Na podzim 1943 dostal na starost organizační a finanční zajištění vývoje raket V-2, dal se do toho ale s takovou vervou, že brzy nahradil dosavadního šéfa Waltera Dornbergera a stal se zmocněncem SS pro tuto zbraň. Jen tak mimochodem získal moc i nad reaktivními střelami V-1 a dalšími raketovými projekty.

V březnu 1944 ho sám Hitler pověřil organizačním řízením výroby raket v podzemní továrně Dora a od září mu podléhalo jejích operační nasazení proti Anglii. V létě 1944 už byl nejen velitel divize určené pro zvláštní účely, ale také šéfem všech projektů "dálkových zbraní". Přímým příkazem Hitlera se přitom vlastně stal na tomto poli nadřízeným nejen Speera, ale i Göringa. Mezi ním a rychle chátrajícím Führerem krátce na to stál už jen blouznivý vyznavač árijské mystiky Himmler.

V polovině dubna 1945 se Kammler stal rovněž Hitlerovým zmocněncem disponujících proudovými letadly. První, co v této funkci udělal, bylo, že je začal stahovat do Čech. Údajně tu ale měl provádět i jiné věci: čas od času se zjevoval v litoměřickém Richardu, v okolí Štěchovic a na dalších místech, obestřených pověstmi o zázračných zbraních. Někteří autoři dokonce tvrdí, že v plzeňské Škodovce vybudoval zvláštní supertajné oddělení, zabývající se jaderným výzkumem. Nechybí ani názory, že měl pod palcem projekt apokalyptické superzbraně označovaný krycím názvem die Glocke (Zvon)

Každopádně dnes stále víc odborníků  připouští, že Hitlerovo Německo mělo k A-bombě mnohem blíž, než se dosud soudilo. Pokud tomu tak opravdu bylo, tak člověkem, který o tom věděl nejvíc, nepochybně byl Hans Kammler.

 

Na krok od obratu?

Zdá se, že Kammler měl na konci války pod palcem hned několik zbraní, které by opravdu mohly zvrátit průběh války. Podobnost s Heydrichem popisovaná Speerem mohla naznačovat i to, že měl podobné ambice - včetně převzetí celé Říše. U Američanů by vzhledem ke své minulosti neměl šanci a jistě si to uměl spočítat. Německý autor Rainer Eisfeld cituje Dornbergera, který měl říct: "Až do konce se Kammler držel představy, že by pomocí zbraní, kterými nakonec neomezeně disponoval, sám dokázal zabránit nadcházejícímu zhroucení, ba dokonce způsobit obrat situace"

obr: Hans Kammler byl neomezeným pánem nad podzemními továrnami pro výrobu tajných zbraní i nad tajnými vývojovými projekty SS

 

 

V každém případě se na samém sklonku války choval velmi podivně. Nechal všechny vědce zodpovědné za vývoj V-2 (přibližně 500 osob) pod dozorem SS dopravit do míst, kde na ně museli narazit Američané (Wehrner von Braun se do poslední chvíle obával, že esesáci mají rozkaz je povraždit). Sám se nějaký čas potloukal po Tyrolských Alpách, měl tedy dost času zařídit, se byli němečtí raketoví odborníci navždy umlčeni. A třeba i vyhozen do vzduchu podivný jaderný reaktor v Haigerlochu a spousta dalších věcí. Místo toho dostali Američané tohle všechno bezmála v dárkovém balení - a pak Kammler 4. nebo 5. května náhle odletěl do Prahy Hitlerem označené za "nedotknutelné hlavní město Třetí říše".

V co doufal?

Ať už to bylo cokoliv, oficiální historie tvrdí, že mu to nevyšlo: někdy mezi 7. a 10. květnem měl v Praze nebo jejím okolí spáchat sebevraždu, nebo být zastřelen v boji. To alespoň tvrdila jeho žena, která už 9. července, požádala úřady o prohlášení za mrtvého. U muže Kammlerových ambicí je taková smrt poněkud trapná, ale budiž, osud si často rád zažertuje.

Jenže...

Požadavek Marie Kamlerové byl založen na tvrzení Kamlerova řidiče Kurta Preuka, který 9. května v Praze údajně na vlastní oči viděl mrtvé tělo a jeho spálení. Později se ale přihlásil Kammlerův pobočník Heinz Zeuner, podle něhož Himmlerův oblíbenec sice někdy tou dobou opravdu zemřel, ale kdesi v Moldávii. Spisovatel Bernd Ruland mapující kariéru Wehrnera von Brauna napsal, že Kammler přiletěl do Prahy 4. května a zapojil se do bojů proti povstání, aby 9. května byl společně s dvacítkou dalších SS-manů obklíčen přesilou v jakémsi bunkru a nechal se zastřelit svým pobočníkem Starckem. Další autoři tvrdí, že spolkl kapsli s kyanidem, byl zajat a popraven Rusy, zastřelil se sám ranou do hlavy, zabil ho Zeuner, zemřel sešlostí věkem v práci pro Američany nebo Rusy…. Dnes existuje přibližně desítka verzí Kammlerova konce, které se všechny tváří velmi autoritativně - a žádná není doložená. Obergrupenführer Hans Kammler zemřel tolikrát, že je to až divné.

Zajímavé je ostatně i to, jak málo toho o něm řekl Albert Speer. Někdejší ministr zbrojního průmyslu se stal po válce sdílným a napsal několik velmi zajímavých knih o své kariéře v Třetí říši. S Kammlerem musel být v intenzívním pracovním styku a přesto o něm spíš mlčel. Že by se bál mrtvého?

- - - - - - - - - - - -

UPOZORNĚNÍ:

Text je ukázkou z knihy Létající talíř pro Hitlera. Pokud ho už není u vašeho knihkupce, je možné ji objednat zde

- - - - - - - - - - - -

Kammlerův skutečný osud je znepokojujícím otazníkem visícím nad koncem světového konfliktu. Mnohem větším, než to, zda přežil Hitlerův stranický sekretář Martin Bormann, jehož údajný útěk z obklíčeného Berlína je stále oblíbeným tématem mnoha autorů i sdělovacích prostředků. Ve skutečnosti se po Hitlerově smrti tento člověk zakládající svou moc pouze na osobním přístupu k Führerovi stal jen bezvýznamnou figurkou - lhostejno zda živou či mrtvou. Naproti tomu Hans Kammler představoval skutečnou moc i reálnou hrozbu. Věděl víc než většina zajatých německých vědců dohromady a měl na svědomí víc lidských životů než Eichmann. Přesto byl zájem o jeho skutečný osud překvapivě vlažný.

Proč asi?

Jan A. Novák

 

obr: Hans Kammler bývá často dáván do spojitosti s vývojem nacistických diskoplánů. Pokud takový program existoval, skoro jistě spadal pod jeho pravomoci

 

obr: Třetí říše se při vývoi jaderných zbraní možná dostala dál, než se donedávna připouštělo

 

 

You have no rights to post comments