Novákoviny

Jednou z velkých legend minulosti je pověst o diskovitých letadlech neuvěřitelných výkonů, která měli během druhé světové války nacisté vyvíjet a testovat v Praze. Do zdánlivě fantastického příběhu dobře zapadá i existence několika podzemních továren na území hlavního města. K nejtajemnějším objektům patří dodnes nepřístupné podzemí v Prokopském údolí známé pod krycím jménem Kali

Stalo se to na počátku 70. let minulého století, když jsem studoval na vysoké škole. Měli jsme tehdy ve zvyku trávit volné dny "vlastivědnými" výlety za okraje Prahy, které obvykle končily v některém z útulných předměstských hostinců. Romantické Prokopské údolí s jeskyněmi a zkamenělinami na jihovýchodě velkoměsta patřilo k vyhledávaným cílům. Jednou jsme sešli z poněkud nudné silnice a vyrazili skrz lesíky a houštiny na severních svazích údolí. Přelezli jsme nějaký plot (a nezapomněli se při tom vyfotografovat, což se později neukázalo jako dobrý nápad), až jsme se ocitli na palouku s troskami jakési barokní stavby, kde se mezi zbytky zdiva, válely kamenné koule a další ozdobné prvky. Ze starých map a průvodců, které jsme nosili sebou, se dalo vyčíst, že stojíme na místě někdejšího kostelíka sv. Prokopa, pod nímž bývala Prokopská jeskyně, nejdelší přirozená podzemní dutina pražské části Českého krasu.

Místo jeskyně tu ale bylo něco jiného: okraj obrovské lomové jámy, na jejímž dně se odehrávala čilá stavební činnost. Zase jsme fotografovali - a v tom se na nás z křoví vyřítil zlověstně vyhlížející chlap v prošívané bundě, který mával jakýmsi průkazem.

"Zdrháme!" řekl někdo, ale daleko jsme neutekli: chlap se poněkud hlasitěji představil jako důstojník StB a naznačil, že by mohl střílet. Přímo na místě následoval výslech, zabavení filmů z fotoaparátů, příkaz o incidentu mlčet a propuštění. Ovšem jaksi podmíněné, protože jsme měli být předvoláni k dalším výslechům. Tehdy se vyhazovalo ze školy i za menší věci, takže zavládla jistá nervozita, ale nakonec do dopadlo nečekaně dobře. Soudruzi nás nezavolali do zlopověstné Bartolomějské, ale jen na místní oddělení VB - zřejmě sebekriticky přijali naši výmluvu, že ten plot byl opravdu zchátralý a bez varovných cedulí ("Kdybyste se na něm, vy blbci, aspoň nefotili"). Dostali jsme celkem snesitelnou pokutu za poškozování majetku v socialistickém vlastnictví, a k tomu i naše zabavené filmy, dokonce pečlivě vyvolané. Ovšem s vystřiženými políčky z lomu...

Od té doby mi vrtalo hlavou, co jsme to vlastně viděli a vidět neměli. A vrtá pořád, protože podzemní objekt v Prokopském údolí je utajený i dnes. Hlavně se ale dotýká záhady německých létajících talířů - a možná ne jen okrajově. Kdybych si mohl tipnout, skoro bych řekl, že je to dokonce stopa zásadní, bohužel ale pozdějším vývojem beznadějně zametená.

Krycí jméno Kali

Jeskyně svatého Prokopa byla dlouhá více než 100 metrů, velmi členitá, nacházely se v ní fosilie pravěkých tvorů a protékala jí dokonce podzemní říčka, čímž už se dneska žádná známá jeskyně Českého krasu nemůže pochlubit. Kdysi tu měl poustevničit svatý Prokop, kterého přišel pokoušet ďábel. Svatý muž jej vyhnal takovou rychlostí, že po něm zůstala díra ve stropě.

obr: Prokopské okolí v blízkosti objektu Kali. Staré lomy se staly vítaným terénem pro budování tajných podzemních objektů Třetí říše

Foto: Jan A. Novák

Dnes by jeskyně jistě byla zajímavou turistickou atrakcí - a svého času jí opravdu bývala. "V den svatého Prokopa je místo Pražany velmi hojně navštěvováno, kteřížto v malém kostele velmi mnoho, ale v hospodě velmi málo místa nalézají," napsal roku 1820 časopis Hylos. To už se ale osud podzemního skvostu pomalu začínal naplňovat. Do svahů v okolí se zakousl vápencový lom a někdy okolo roku 1880 už z jeskyně nezbylo skoro nic. V 19. století si zřejmě na ochranu přírody moc nepotrpěli.

Lom se také ale postaral o modernější náhradu jeskyně. Už před druhou světovou válkou se v něm kvůli těžbě kamene razily štoly a další podzemní prostory. Když se za časů Protektorátu začal strategický průmysl stěhovat pod zem, došlo i na ně. Z lomu byly vyhloubeny čtyři rovnoběžné tunely spojené příčnými chodbami. Údajně mělo v jednom z nich být i podzemní nádraží a překladiště - což není vyloučené, protože železniční trať Prokopským údolím opravdu vedla (a vede stále).

Na využití rozsáhlého podzemního objektu za války existují rozdílné názory. Podle jedněch měl patřit ČKD (za oněch časů Bömische-Mährische Maschinenfabrik) a byl určený pro výrobu motorů stíhače tanků Hetzer (Jagdpanzer 38). Druhá verze ale tvrdí, že šlo o podzemní pobočku továrny Walter Jinonice - a to je podnik vyrábějící za války proudový motor BMW 003, který měl údajně pohánět Mietheho létající disk. Ostatně Jinonice jsou od Prokopského lomu téměř doslova za kopcem, takže tahle verze vypadá docela pravděpodobně. Navíc někteří pamětníci tvrdili (ale nemohli dokázat), že zdejší podzemní továrna byla propojena podzemními chodbami i s objekty továrny Walter v Radlicích (energetické centrum v Radlické ulici).

- - - - - - - - - - - - - - - - -

TIP:

Text je ukázkou z knihy Létající talíř pro Hitlera, kterou vydalo nakladatelství XYZ/Albatros Media

- - - - - - - - - - - - - - - - -

Zajímavé je, že podzemní továrna v Prokopáku měla za války krycí jméno Kali. Trochu to připomíná sci-fi knihu "Operace Kili" od Ludvíka Součka - poněkud záhadného spisovatele a člena ÚV KSČ, který legendu o německých diskoplánech uvedl do naší literatur. V knize Operace Kili létající talíře také vystupují, i když tentokrát bez souvislosti s Prahou. Náhoda? Nebo vysoce postavený autor věděl víc než směl říct, a tak zkusil aspoň naznačit? A naznačovat on uměl...

Mimochodem, zrovna tuhle Součkovu knihu (a žádnou jinou) postihl zásah komunistické cenzury. A zrovna, když ji psal, tak někdejší podzemní objekty někdejší Kali procházely přísně tajnou, o to však důkladnější modernizací...

Praha – hlavní město Čtvrté říše?

Podzemní továrna v Prokopském údolí po válce nezůstala opuštěná dlouho. Armáda ji znovu zabrala v 60. letech, velkorysá přestavba v cosi velmi tajného však začala o něco později. Objekt je přísně utajený dodnes - ale to už je trochu jiná historie.

obr: Vstupy do podzemí v bránickém objektu Bronzit

Foto: Jan A. Novák

Pro úplnost už zbývá jenom dodat, že v Praze a přilehlých částech Českého krasu vznikaly i další podzemí továrny. Mnoho nejasného je kolem objektu v Bránické skále, který Němci budovali pod krycím jménem Bronzit. Dnes známá část není nijak impozantní, tvrdí se ale, že jde jen o zlomek skutečných rozměrů - i když se zdá být pravděpodobnější, že víc vykopat se prostě nestihlo.

Další rozlehlá podzemní továrna měla vznikat v rozlehlém a členitém podzemí spojeném s legendárním lomem Amerika na Karlštejnsku, menší prostory patřící plzeňské Škodovce byly vyraženy v lomu Na Chumu u Srbska. Obzvlášť zajímavé by mohlo být podzemí lomu Alcazar, kde se koncem války zabydlovala pražská letecká továrna Avia - a možná ani to ještě není všechno.

Většinu těch objektů se do konce války nepodařilo dokončit, jsou ale jen jedním z mnoha důkazů, že s Prahou měli nacisté na konci války jakési dalekosáhlé plány. U letiště Kbely (ano toho, kde měly podle údajných svědků startovat létající talíře) vznikl podzemní velín, který se podařilo jen náhodou objevit až desítky let po válce. Své podzemí v Šárce mělo i ruzyňské polní vojenské letiště.

V listopadu 1944 se do Prahy přemístilo velitelství IX. (J) Fliegerkorp (IX. stíhací letecký sbor), do něhož spadaly bombardovací jednotky Luftwaffe určené k přezbrojení na Me 262 Přestože Hitler seděl obklíčen ve svém berlínském bunkru a katastrofa na všech frontách byla jen otázkou dní, udržoval v Čechách nedotčenou Schörnerovu armádu i téměř stopadesátičlennou vzdušnou flotilu nejmodernějších tryskových letounů Me 262. "Berlín a Praha jsou dvojicí nedotknutelných měst říše," vyhlásil ještě 23. dubna 1945. Poslední bitva 2. světové války v Evropě se ostatně odehrála nedaleko Příbrami a v naprosto beznadějné situaci jí svedly jednotky ustupující ze Sedlčanska.

Co bylo třeba ochránit jižně od Prahy i za tu nejvyšší cenu? Nevypadá to, že právě tady mělo vzniknout hnízdo odporu, z něhož by zázračné zbraně vyrazily dobývat území pro "čtvrtou říši"?

Jisté je jen jedno: v Praze na jaře 1945 také mizí poslední stopy Hanse Kammlera, muže, který měl na sklonku druhé světové války v Třetí říši obrovskou moc. A pod jehož pravomoc spadaly právě tajné zbraně.

Jan A. Novák

ilustrační kresba: Jan A. Novák

You have no rights to post comments