Novákoviny

I když doktor Faust v Praze nikdy nežil, zdejší alchymistická tradice rozhodla, že jeho dům sem patří. Ten na Karlově náměstí je všeobecně známý, mnohem méně se ví, že faustovská legenda obestírá i jiné lokality hlavního města. Ve skutečnosti je Faustův dům jediným místem s alchymistickou tradicí, které se nachází mimo nejstarší části Prahy. Staré Město, Malá Strana a Hradčany se pro umístění populární legendy o doktorovi spřaženého s ďáblem hodí mnohem lépe - takže ani nepřekvapí, že se tady taková místa opravdu vyskytují.

(předešlý díl seriálu)

Obrozenecký literát Šebestián Hněvkovský (1770-1847) v předmluvě ke své básni Faust (1844) dokonce tvrdil, že v Praze byly hned tři domy, z nichž lidová pověst udělal sídlo pekelného doktora - a objekt na Karlově náměstí přitom ve svém výčtu úplně pominul. I to naznačuje, že dnešní podoba faustovské legendy je ve skutečnosti velmi mladá.

Čerti, síra a uhlí

První z "alternativních" Faustových domů se nachází v Melantrichově ulici č. 15 (č.p. 463) a prozradí ho reliéf hlavy nápadně připomínající čerta umístěný nad průjezdem do vnitřního dvora. Také jméno objektu možná napovídá, v čem asi spočívá jádro této verze pověsti: jmenuje se Teyflův dům, což nápadně připomíná německý výraz pro ďábla (der Teufel) - třeba pro toho, co si vzal Fausta...

Přesto však jméno nepochází od pekelníka, ale od jednoho z jeho majitelů Jana Teyfla ze Zeiberka, který tu žil začátkem 17. století. Dům je pamětihodný i tím, že sem za svého neslavného kralování za pohlednou vdovou po Janu Teyflovi údajně docházel zimní král Fridrich Falcký (1596-1632).

obr:  Domovní znamení na Teyflově domě v Melantrichově ulici by mohlo být připomínkou legendy o doktorovi uneseném ďáblem. Podle Šebestiána Hněvkovského jde o jeden z objektů, kam byla pověst umisťována ještě předtím než byla spojena s dnešním Faustovým domem

Foto: Jan A. Novák

Dalším vodítkem k původu faustovské pověsti na tomto místě může být někdejší název Melantrichovy ulice: Sirková (Schwefelgasse). To nemá daleko do síry - a po síře přece páchne peklo. Pověst praví, že ten zápach bylo v ulici cítit ještě dlouho poté, co ďábel Fausta odnesl.

Skutečnost ale asi bude prozaičtější: sídlili tu prodejci síry a jejich obchody zapáchaly shodou okolností úplně stejně jako čerti. Jiný důvod umístění faustovské legendy do tohoto místa asi není, protože neexistují doklady, že by tu někdy žil nějaký alchymista.

Další faustovskou lokalitou má být Uhelný trh na Starém Městě, konkrétně velmi starý objekt, v němž se pálilo dřevěné uhlí a s ním sousedící kovárna. Tedy opět provozy s vedlejšími efekty, které prostí lidé přisuzovali peklu - v kovárnách se ostatně pohádkoví čerti dodnes vyskytují často a rádi.

Po uhlí také nese náměstí jméno. Budova však byla zbourána už roku 1807 a nic bližšího se o ní neví.

Asi nejzajímavějším místem, kam staré pověsti podle Hněvkovského situovaly Faustův příběh, byla oblast Celetné ulice, konkrétně Sixtův dům hned u Staroměstského náměstí (čp. 553). Má velmi dlouhou historii, v níž se střídají zajímaví majitelé s neméně zajímavými pověstmi (má tu být tajná chodba vedoucí do Týnského chrámu a zjevuje se zde duch kněžny Ludmily), ale alchymista nebo kouzelník zase žádný.

Ulice přízraků

Přiřazení legendy o Faustovi k Sixtově domu zřejmě bude mít důvod v geniu loci širšího okolí - a tady opravdu nacházíme koncentraci podivných mýtů a tajemna, která je i na pražské poměry poněkud nadstandardní.

Jen o kousek dál je například dům U Černého slunce, které má tento starý alchymistický symbol magické přeměny (přechod z jednoho stavu do druhého) pěkně vyvedený i ve svém domovním znamení.

obr: Teyflův dům - celkový pohled.Během svého krátkého a neslavného kralování sem prý za pohlednou vdovou docházel Fridrich Falcký

Foto: Jan A. Novák

Stával tu také dnes již neexistující dům U zlatého hřebene patřící alchymistovi Ludvíku Korálkovi z Těšína. Ten v pokusech o transmutaci prvků utopil velké jmění - a když se to nedařilo jemu, financoval pokusy slavnějšího kolegy Michala Sendivoje (1566-1636). Spolupráce ale nedopadla moc dobře: Korálek nakonec Sendivoje obvinil z podvodů a pokusu ho otrávit, aby podvody nevyšly najevo.

Místem, kde se v Celetné protínají siločáry magických sil, má být především dům U černé matky Boží (č.p. 2), který má na fasádě klec s barokní sochou Madony temné pleti. Původ černých Bohorodiček je nejasný a má se za to, že se vyskytují především na místech uctívání předkřesťanských kultů.

A aby toho nebylo dost, Celetnou ulicí prý po nocích bloudívá bezhlavý přízrak, který má jen jednu nohu a v jediné ruce si nese svou hlavu. Má jít o spiritistu Ulricha, jemuž se vyvolávání duchů nějak vymklo z ruky a oni ho roztrhali. Podobnost s pověstí o Faustovi je zřejmá, původ této legendy je ale neznámý.

Mezi pověstmi Celetné ulice a pověstmi oblasti kolem Faustova domu na Karlově náměstí existuje také spojovací článek, jímž jsou legendy o templářích. Ti měli mít své pražské sídlo v Celetné na místě, kde je dnes objekt č.p. 589. Právě proto se prý ulička ústící v těchto místech do Celetné jmenuje Templová. Pod sídlem měl mít tajemný řád rozlehlé podzemní prostory, v nichž rytíři konali bohoslužby.

Podobné templářské podzemí má být také mezi Faustovým domem a kostelem sv. Ignáce na Karlově náměstí. Je tedy možné, že právě toto je společný jmenovatel, přes nějž původní podoba faustovské legendy (snad inspirovaná alchymistou Korálkem a duchařem Ulrichem) v moderní době přeskočila ze Starého Města na dnešní Faustův dům.

(konec)

(předešlý díl seriálu)

Jan A. Novák

Psáno pro časopis Naše rodina

obr: Podle Hněvkovského se faustovská pověst vztahovala i k Uhelnému trhu.

Foto: Jan A. Novák 

You have no rights to post comments