Novákoviny

Často se lze dočíst, že skutečný důvod krvavé likvidace tajemných templářů byla jejich úloha v takzvaném Převorství sionském (Prieuré de Sion). Mělo jít o tajnou společnosti založenou už roku 1189, jejímž úkolem bylo střežit skutečné tajemství Svatého grálu - Svatou krev, tedy údajné potomky vzešlé z manželství Ježíše Krista a Marie z Magdaly. I v jinak celkem seriózně vyhlížejících publikacích se můžeme dočíst, že templáři byli vlastně jen jakousi krycí organizací zaštiťující skryté působení Převorství. Jeho tajnými členy tedy byla i většina zakládajících členů templářského řádu. Hypotéza o Převorství sionském se stala všeobecně známá především díky románu Da Vinciho kód od Dana Browna, ten ale ve skutečnosti jen použil údaje, s nimiž přišli jiní.

Pravda však byla mnohem prozaičtější. Převorství sionské se zrodilo o pěkných pár století později - až roku 1953. Jeho skutečným zakladatelem nebyl žádný templář ani zasvěcenec do tajemství vztahu Ježíše s Marií, ale francouzský politický dobrodruh Pierre Plantard. Předtím mu nevyšla válečná sázka na kolaborantský režim ve Vichy, ani poválečná hra na odbojáře, a tak to onoho roku zkusil trochu jinak.

Rozhlásil, že má k dispozici prastaré tajné rukopisy týkající se Převorství sionského a dokonce oficiálně zaregistroval toto sdružení u úřadů. Rukopisy prý získal z pozůstalosti poněkud záhadného kněze Francoise Berengera Sauniéra, o němž se věřilo, že na své faře nedaleko Carcassonu našel starou hrobku s poklady a starými písemnostmi. Svérázný duchovní tak vysvětloval své nápadně nákladné investice do nemovitostí, ve skutečnosti ale zřejmě jen zpronevěřil peníze důvěřivých věřících.

obr: Pierre Plantard, politický dobrodruh a skutečný zakladatel Převorství sionského

Plantard sám byl přímým potomkem Ježíše Krista a tím pádem příslušníkem královského rodu Merovejců - alespoň to tvrdil na základě získaných spisů. Později se sice bezpečně prokázalo, že jde falsifikáty, zatím ale samozvaný princ poctivě pracoval na popularizaci Převorství sionského. Spojil se s novinářem Gérardem de Séde, dali dohromady další "důkazy" a sepsali o tom knihu, v níž do legendě o Převorství důvtipně zabudovali templáře, aby jim v něm přidělili hlavní roli.

Není přitom bez zajímavosti, že když v květnu 2004 de Séde zemřel, na pohřbu byla rakev podle poslední vůle zesnulého zahalena vlajkou Sovětského svazu. Mohlo jít jen o projev sympatií, tento druh sympatií ale obvykle nezůstával neopětovaný; Převorství sionské by nebyla první ani poslední zdánlivě praštěná sekta, která ve skutečnosti poskytuje krytí aktivitá tajných služeb.

Nejvíc pro popularizaci konspirační teorie o Převorství sionském Plantarda a Sédeho udělali až roku 1982 historikové Michael Baignet a Richard Leigh v knize Svatá krev, kteří jí dali posvěcení odborníků. Úloha Dana Browna se pak omezila už jen na to, že příběhy zkombinoval a především převedl do čtenářsky atraktivního tvaru detektivky plné vražd, honiček a tajných vzkazů.

Brown ve svém románu také převorství sionskému přidal padoušského protihráče v podobě ultraortodoxního katolického řádu Opus Dei, který neváhá vraždit, aby tajemství Grálu zůstalo skryto. Řád opravdu existuje a skutečně patří ke konzervativnímu křídlu katolictví, jehož projevy někdy trochu zavánějí středověkem (metody sebetrýznění) - dokonce je proto kritizovaný i zevnitř církve. Ale stejně jako Převorství sionské jde o novodobou záležitost (byl založen roku 1928) a především nevraždí. Aspoň to zatím nikdo nedokázal.

Brownův spisovatelský úspěch mu přinesl nařčení z plagiátorství a soud s autory Svaté krve, který ho však očistil: soudce správně usoudil, že mezi literaturou faktu a beletrií jsou určité rozdíly.

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

TIP:

Text je ukázkou z knihy Templáři, zednáři a další tajné společnosti, kterou vydalo nakladatelství Alpress. Knihu je možné se slevou objednat přímo u nakladatele zde

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Zastánci historické pravosti Převorství sionského se ale nevzdávají. Tvrdí, že Plantardův podnik byl krycím manévrem, který měl odvést pozornost od skutečné tajné společnosti stejného jména. Plantard a jeho kumpáni navíc prý byli členy zednářské lóže. Jiné konspirační teorie uvádějí že Plantardovu aféru ve skutečnosti zorganizovala katolická církev, aby Převorství zdiskreditovala.

obr: Zastánci konspiračních teorií věří, že poselství o Ježíšově rodu a Svatém grálu  je zašifrované v obrazu Poslední večeře

Naproti tomu někteří poněkud nedůtklivější katoličtí duchovní tvrdili, že Brownův román pošlapává cítění křesťanů a horlivější kněží dokonce farníkům zakazovali knihu číst a koukat na film. Ve středověku by asi měl Dan Brown zaděláno na problémy a možná by mu bylo dost horko - v tomto případě doslova, protože na hranici si málokdo stěžuje na zimu.

Jenže doba pokročila a ani protesty věřících nezabránily prodat několik milionů výtisků Šifry mistra Leonarda s odhadovanou celkovou tržbou ve výši 250 milionů dolarů (o příjmech z filmu ani nemluvě). Převorství sionské tak skutečně ukrývalo poklad - i když vypadal trochu jinak, než ho prezentovali Plantard a Séde.

Brownova Šifra mistra Leonarda (v pozdějším překladu u nás vydaná jako Da Vinciho kód) je hlavním zdrojem povědomí veřejnosti o tajných cílech templářů a nepřiznaných důvodech jejich pronásledování, stejně jako představ o přechodu templářů do ilegality. Je to ovšem pouhá detektivka - navzdory tomu, že autor sugestivně vydává historické nepravdy za fakta. Dan Brown sice někdy bývá přirovnáván k italskému spisovateli Umbertu Ecovi, jehož vynikající romány se mimo jiné také dotýkají záhad templářů a jiných tajných společností. Eco ovšem byl vysokoškolský pedagog a nemínil si kazit odbornou pověst balamucením čtenářů.

Kolem templářů není moc věcí jistých, jedna ale ano: docela určitě nestřežili svatý Grál, ať už si pod ním představujeme cokoliv. Všechny historky o posvátné krvi nebo nádobě ukrývající netušenou sílu jsou konstrukcí moderní doby - když pro nic jiného, tak proto, že první zmínky týkající se Grálu pocházejí z artušovských legend, tedy z keltského prostředí, které se s templáři míjí v čase i prostoru. A ještě ke všemu jde o pouhou poezii, která se ovšem ve středověku stala tak populární, že ji mnozí začali brát doslova. Na to pak naletěli i autoři spekulativní literatury posledních staletí.

Jan A. Novák

You have no rights to post comments