Novákoviny

Svět dětství a mládí Karla IV. stále ještě žil pod dojmem nečekané a kruté likvidace mocného templářského řádu - Čechy nevyjímaje, jak to dosvědčují řádky Zbraslavské kroniky. Není přitom bez zajímavosti, že Petr Žitavský v zápisu o této události sice doslova cituje příslušný výnos papeže Klimenta V., ale nepřidává žádný komentář, přestože by se daly čekat projevy loajality k rozhodnutí nejvyššího šéfa. Mlčení někdy řekne víc než slova.

Už tehdy se objevily názory, že za skandálním papežovým rozhodnutím a jeho ještě skandálnějším provedením nebyl ani tak strach o duše věřících, jako spíš strach o moc a touha po templářském majetku.

"...pro poskvrnění velmistra, bratří a ostatních osob řečeného řádu v kterýchkoliv místech světa postavených rozličnými a rozdílnými nejenom ničemnými, ale i zlopověstnými bohužel hanebnostmi, špatnostmi a pohanou bludův a zločinův, o nichž pro smutnou a špinavou jejich památku v listě mlčíme...," cituje Petr Žitavský papežovo zdůvodnění bezprecedentního rozhodnutí - a i přes propast sedmi století cítíme Klimentovo pokrytectví, i tichý nesouhlas českého kronikáře.

 

 

obr: Poslední zednářský velmistr Jacobo de Molay byl upálen v Paříži roku 1314. Podle některých názorů se obětoval a svou zdržovací taktikou při procesu umožnil přechod do ilegality a odvedení movitého majetkui řádu

 

 

Papežská bula o zrušení řádu nese datum 22. března 1312, následující "zdůvodňující" výnos citovaný Petrem Žitavským ve Zbraslavské kronice, byl vydán 2. května téhož roku, velmistr řádu Jacques de Molay byl upálen až o dva roky později, 18. března 1314.

V časech vlády Karla IV. tedy v českém království i v římské říši bývalí templáři jistě ještě žili a možná i skrytě působili, protože zdaleka ne všichni skončili na hranicích a v žalářích - na to jich bylo příliš mnoho. O jejich významu na našem území ostatně svědčí právě doslovná citace papežské buly ve Zbraslavské kronice.

Nás tady zajímá jen jedno: jak to bylo s templáři na našem území a zda se mohli projevovat ještě v časech Karla IV.

Zajímavým způsobem spojuje templáře s Karlem IV. jedna z pražských pověstí. Podle ní má být v Karlově mostu zazděn templářský poklad z doby rušení řádu. V jeho obsahu prý je mimo jiné kladívko ze stavby Babylónské věže, což asi leckomu připomene zednáře a tvrzení, že jsou dědicové rozehnaných "chudých bojovníků Ježíše Krista".

Templáře i zednáře by sice bylo správnější spojit spíš s Šalamounovým chrámem než s Babylonskou věží, ale na takové drobné detaily lidová slovesnost obvykle moc nehledí. Důležité je ostatně něco jiného: templáři zanikli několik desítek let před zahájením stavby Karlova mostu (1357).

Ani to ale pořád ještě nemusí být důvod, proč nad pověstí mávnout rukou. Skoro každá legenda se odvíjí od nějaké skryté skutečnosti - jen s ní souvisí obtížně rozšifrovatelným způsobem.

Tak tomu může být i v tomto případě. A je jen na naší fantazii, jestli si budeme představovat, že se ke stavbě mostu nachomýtl některý z bývalých členů řádu, nebo že v odvážném a náročném projektu hrálo nějakou roli bohatství templářům zabavené.

 

Kam zmizel komtur Ecco?

Podle jiných legend patřil templářům nejeden český a moravský hrad či sídlo, pod kdejakým městem se nachází templářské podzemí a o jejich poklady je málem těžké nezakopnout. Na několika místech se dokonce zjevují duchové templářských rytířů - tak třeba u dobříšského zámku jeden z nich po nocích sedává na skále nad rybníkem a hraje na loutnu.

Samozřejmě to nedělá jen tak vůli kulturnímu zážitku nočních chodců - má za úkol tímto poněkud neobvyklým způsobem střežit poklad ukrytý v podzemí...

 

 

obr: Karel IV. měl údajně k zbytkům templářů velmi blízko, pokud k ním sám nepatřil. Zastánci těchto názorů vidí důkazy v symbolice výzdoby jeho staveb i v jeho vztahu ke křesťanské mystice

 

 

Jaká je ale skutečnost?

Přesný letopočet příchodu templářů do českého království není znám, něteří historikové ze zmínek v písemných pramenech nepřímo odvodili, že se tak stalo roku 1232 za vlády Václava I. Řád si tu vybudoval čtyři komendy (což bylo něco na způsob oblastního velitelství kombinovaného s hospodářskou správou).

Překvapivě nejméně významná byla ta pražská, která nejspíš sloužila jen pro potřeby komunikace mezi řádem a královským dvorem. Sídlila v prostoru mezi dnešním Anenským náměstím a ulicemi Liliová a Anenská, přestože řada působivých pověstí ji lokalizuje do okolí Celetné ulice.

Větší roli v českomoravské provincii řádu zřejmě hrála komenda v Uhříněvsi, na níž dodnes upomíná templářský kříž ve znaku obce. Těžiště templářských aktivit ale leželo na Moravě: tamní komenda v Jamolicích si vystavěla hrad Templštejn, ještě významnější byla komenda v Čejkovicích sloužící jako ústředí celé českomoravské provincie řádu.

V Čejkovicích také sídlil komtur Ecco, nejvýraznější postava mezi českými templáři. Je příznačné, že neznáme nejen letopočet jeho narození (což není tak neobvyklé), ale ani rok smrti, což už tak běžné není. Poslední zmínka o něm v dobových listinách pochází z roku 1309 a v následujících letech, kdy vypuklo pronásledování templářů, se jeho stopa ztrácí. Ještě předtím prozíravě prodával a dlouhodobě pronajímal nemovité majetky řádu jiným vlastníkům, takže s prázdnou kapsou zřejmě neodešel.

Oficiálně získal většinu českých a moravských templářských nemovitostí řád johanitů, nic ale nenasvědčuje tomu, že by si nějak zvlášť polepšili. Zato si zjevně polepšili jiní.

Nápadný je především vzestup rodu pánů z Lipé právě v časech zániku templářského řádu. Jindřich z Lipé (1275 - 1329) se vypracoval z bezvýznamného šlechtice odkudsi z českého severovýchodu přes místo dvořana Jana Lucemburského (ano, toho, který se postaral o likvidaci templářů v českém království) až na nejmocnějšího muže země a milence královny Elišky Rejčky (1288 - 1335).

Skupoval hrady a panství, vedl války, vydržoval si vlastní dvůr v Brně a nechybí ani podezření, že měl zálusk na královský trůn. To všechno muselo něco stát - a není tak těžké si představit, že při "privatizaci" templářských majetků si Jindřich z Lipé něco málo přihrál i do vlastní kapsy. Příležitost nechyběla, protože tehdy zrovna pro Jana Lucemburského vykonával funkci podkomořího, což obnášelo správu zemských cenností. Nebude nejspíš náhoda, že v jeho majetku se brzy po rozehnání templářů ocitly také Čejkovice.

 

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

TIP:

Text je ukázkou z knihy Karel IV., mystik a čaroděj, kterou vydalo nakladatelství Alpress. Publikaci vybavenou množstvím barevných fotografií i černobílých ilustrací je možné se slevou objednat zde.

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

 

 

Rod pánů z Lipé si podržel své postavení i za Karla IV.; Jindřichův syn Jan byl velitelem Karlova vojska při jeho italském dobrodružství a tam také padl. Za vlády Karla IV. páni z Lipé získali i další významnou templářskou základnu, hrad Templštejn u Oslavan.

Už tehdy se vyprávělo o fantastických pokladech, které tu rytíři zakopali a těžko předpokládat, že by se o ně pozdější majitelé nezajímali. Chtě nechtě se tak vnucuje nepříjemně prozaická odpověď na otázku, kam se podělo templářské zlato (nebo aspoň jeho podstatná část): mohlo být v tichosti nalezeno a obratem investováno - dnes se obdobnému postupu říká praní špinavých peněz.

Jestli se tak dělo za tiché asistence bývalých templářů, nebo za tichého ale zlostného skřípání jejich zubů, to už se můžeme jen dohadovat.

 

Tajemný rytíř

Někteří milovníci záhad a konspiračních teorií dokonce tvrdí, že templářem byl i sám Karel IV. Důkazem má být císařova mimořádná vzdělanost a osvícené vládnutí, prostorové uspořádání Karlštejna připomínající templářské hrady ve Francii i některé prvky jeho výzdoby. Městská knihovna v Praze dokonce na toto téma pořádá přednášky.

 

obr: Templštejn dnes

 

 

Ve skutečnosti ale přímá příslušnost k řádu je nemožná hned z několika důvodů: templáři nesměli vlastnit majetek, nesměli se stýkat s ženami, podléhali přísnému řádu a byli povinováni naprostou poslušností svým nadřízeným v řádu a papeži - a to všechno se s Karlovým postavením vládce římské říše naprosto neslučovalo.

Takže by nemohl být za právoplatného člena přijat, dokonce ani kdyby v časech jeho života ještě existovalo nějaké templářské podzemí (což je dost nepravděpodobné).

Na druhou stranu je ale pravděpodobné, že se mohl s bývalými templáři nebo jejich skrytými dědici během svých pařížských studií setkat a být jimi ovlivněn. Ve Franci byl vliv templářů obzvlášť silný - údajně například neexistovala významnější francouzská katedrála, na jejímž financování by se nepodíleli.

Totéž se týká i Matyáše z Arrasu, prvního stavitele svatovítské katedrály. Možná v ještě větší míře než samotného Karla, protože budovatelé velkých církevních staveb byli intelektuálskou špičkou té doby, o nichž se všeobecně věřilo, že patří k zasvěcencům okultních věd s blízkými vazbami na tajné společnosti a mystické řády.

Někteří nadšenci také dávají do souvislosti templáře a Karla prostřednictvím hradu Veveří tyčícího se nad Svratkou severozápadně od Brna. Vyprávějí se o něm pověsti, podle kterých do jeho podzemí ukryli "chudí bojovníci Ježíše Krista" obrovské poklady v časech, kdy se začínalo schylovat k jejich pronásledování. Hrad byl také jedním z těch, o nichž Karel ve svém životopisu jmenovitě píše, že je získal zpět do královského majetku, když sem přišel v hodnosti moravského markraběte.

Fantazie může pracovat naplno - a v případě mnoha záhadologů a lovců pokladů také pracuje. Má to jen jeden háček, sice malý, ale zato zásadní: templáři hrad nikdy nevlastnili. Veveří tradičně patřilo k zeměpanským majetkům zajišťujícím přemyslovskou vládu na Moravě - a to byl také patrně hlavní důvod proč Karel od jeho zpětné získání usiloval.

Když roku 1378 Karel IV. zemřel, odehrála se během pohřebního ceremoniálu ve svatovítském chrámu zvláštní scéna. K oltáři přijel na koni rytíř v plné zbroji a provedl obřad symbolického obětování sebe i koně. Není pochyb o tom, že pohřeb probíhal podle scénáře, který určil ještě za svého života sám císař. Symboliku rytířova aktu si můžeme vykládat různě a různě byla i vykládána - ale souvislost s myšlenkami templářského řádu se nabízí velmi zřetelně.

 

Jan A. Novák

 

You have no rights to post comments