Novákoviny

Svatá hora u Příbrami je jedno z nejvyhlášenějších poutních míst nejen v Čechách, ale i v celé střední Evropě - údajně se tu odehrálo několik tisíc zázraků spojených s působením Panny Marie. I ateisté tu ale najdou místo s neobyčejně silnou atmosférou a cenné historické památky z období baroka. A na své si dokonce přijdou i ufologové. Ale nepředbíhejme...

Svatá hora je nápadné návrší s nadmořskou výškou 586 metrů kousek od hornické Příbrami. K baroknímu skvostu na jeho vrcholu můžete vystoupat přímo z města po krytém schodišti dlouhém 450 metrů, na jehož dnešní podobě se podílel i slavný sochař Kilián Ignác Diezenhofer (1681-1751). V dřívějších časech je kajícníci vystupovali po kolenou za stálých modliteb. Pokud vás netíží žádné hříchy nebo jste pohodlnější povahy, můžete zvolit jako východisko k návštěvě parkoviště pod kopcem, k němuž vede odbočka od silnice spojující Příbram s dálnicí na Prahu.

Místo s magickou silou

O předkřesťanské minulosti Svaté Hory není nic známo, přítomnost studánky se zázračným pramenem a prastarého Svatováclavského dubu ale evokuje atmosféru prastarého magického místa. Bylo by ostatně divné, kdyby si třeba takoví Keltové posedlí drahými kovy lokality poblíž bohatých rudných nalezišť nepovšimli.

Křesťanská éra tu zaznamenala řadu zázraků (dnes již ztracené svatohorské kroniky jich prý zaznamenaly 4300) místo proto odedávna vyhledávali postevníci. Za časů panování Karla IV. tu vznikla malá kaple. Do té doby je také kladen vznik zdejší slavné sošky Panny Marie Svatohorské, o níž se traduje, že ji vyřezal z hruškového dřeva sám císařův přítel a rádce, pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic (1297-1363). Ten byl majitelem města Příbram a na Svaté hoře rád pobýval.

obr: Posvátný dub a zázračná studánka naznačují, že dnešní Svatá Hora mohla být kultovním místem už v předkřesťanských dobách. Dávná tradice a síla genia loci se přelila do nové tradice a dala vzniknout nádherné barokní stavbě.

Foto: Jan A. Novák

Skutečný rozkvět Svaté Hory jako poutního místa ale začal až roku 1647, kdy ji získali jezuité. O 11 let později tu podle projektu italských architektů Carla Luraga (1615-1684) a Giovanni Domenica Orsiho (1634-1679) začali stavět velkolepý chrámový komplex jehož ústředním objektem je bazilika Nanebevzetí Panny Marie Svatohorské.

Na výzdobě se podílela celá řada slavných barokních umělců včetně sochaře Jana Brokoffa (1652-1718) a malíře Petera Johannese Brandla 1668-1735). Chrám má velkolepý hlavní oltář tepaný ze stříbra vytěženého v příbramských dolech. Již zmíněná svatá soška Panny Marie je jeho součástí. Na začátku 20. století papež Pius X. chrám povýšil na baziliku minor - což je čestný titul znamenající, že je pod přímým patronátem papeže (v České republice jich je 14).

Součástí komplexu je také několik kaplí, řádová rezidence a řeholní dům v nichž dříve přebývali jezuité. Dnes tu sídlí řád redemptoristů (Kongregace Nejsvětějšího Vykupitele).

Příběhy zázračných zachránění

Velmi populární jsou ambity s lunetami a další obrazovou výzdobou, které celý areál obklopují. Témata obrazů jsou působivá a nezasvěcený návštěvník je zpočátku bude jen těžko chápat: přepadení loupežníky - a nad tím Panna Maria v zářícím oválu; námořní bitva, opět s Bohorodičkou; zásah blesku do stavení, samozřejmě pod svatým dohledem...

Vnímavějšímu nebo zasvěcenějšímu pozorovateli asi brzy dojde, že tu jsou vyobrazena zázračná šťastná rozuzlení nejrůznějších prekérních situací, ke kterým došlo po vroucí modlitbě k Panně Marii. Na jiných malbách jsou naopak vylíčeny smutné konce těch kdo nevěřili: jistý mladý malíř se například rouhal proti Panence Marii tak strašně, že do něj rovnou udeřil blesk. O zázracích si můžete myslet, co chcete, o vroucnosti však netřeba pochybovat - málokdy se člověk stává tak upřímným věřícím, jako ve chvílích, když jemu nebo jeho blízkým jde o krk.

obr: Svatá Hora je dnes jedním z nejnavštěvovanějších poutních míst ve střední Evropě. Místní kroniky zaznamenaly několik tisíc zázraků připisovaných Panně Marii. Chrám Nanebevzetí sv. Panny Marie Svatohorské sotal od papeže status bazilica minor.

Foto: Jan A. Novák

Všechny obrazy jsou očíslovány a u některých nechybí ani letopočet - události tedy jde podle kronik dobře identifikovat. V minulosti byly oblíbené brožurky, které představovaly jakési průvodce touto galerií. Jednou z nich je i dílko Milosti Panny Marie Svatohorské, které autorovi tohoto článku umožnilo pochopit některé děje zobrazené v ambitech. Tak třeba obraz číslo 23 z jižního křídla zobrazuje pustou krajinu s několika domy, nad níž se vznáší ovál s Pannou Marií a vysílá paprsky na všechny strany.

Přesto to není UFO; brožurka vysvětluje, že jde o událost z roku 1639, kdy se obyvatelé Příbramska rozutekli do lesů před Švédy. Přestože se vrátili až koncem února, našli loňskou úrodu na polích a mohli hned sklízet. Panna Maria svůj kraj uchránila od hladu.

Svůj obrázek tu ale mají i ufologové a milovníci dalších záhad: je na něm věž, z níž dva muži dalekohledem pozorují zářící ovál s Pannou Marií. Existuje ale i střízlivější výklad, podle něhož je scéna alegorií některé z křesťanských ctností.

Jan A. Novák

Foto: autor:

You have no rights to post comments