Novákoviny

stránky publicisty Jana A. Nováka

Svatý Prokop: záhadný vymítač ďábla

prokop1Svatý Prokop je asi jeden z nejpozoruhodnějších světců české historie. Nejenže konal dobro (což koneckonců musí každý světec), ale dodnes se s jeho jménem setkáváme na místech, která souvisejí z podzemím, podsvětím, pohanskými kulty a záhadami vůbec. Během svého pozoruhodného života se nepochybně setkal s mnoha tajemstvími dnes už ztracenými a navíc zřejmě ovládal i to, čemu dnes říkáme psychotronika.  

 

 

 

"Vynikal také skrze Ducha svatého i tajemným darem prorockým, jsa schopen předvídati věci budoucí," tvrdí jedna stará zpráva o jeho životě. "Podle zjevení předpověděl také dva dny napřed konec svého pozemského života. Povolav k sobě muže řádného, synovce svého Víta a zbožného syna svého Jimrama, po pořádku jim vyložil budoucí události, jak je potom skutečný běh dění potvrdil. Vskutku pak následujícího dne, když po kanonické službě nešporní usedl na loži, byl zachvácen prudkou nevolností. Ač byl v posledním tažení a dýchal ze zbytku sil, přece neustával s paží mužně napjatou odrážet starého nepřítele, ďábla, dýkou své modlitby..."

 

Expert na pohanské rituály

Spis Vita minor, který vznikl okolo roku 1200 přímo v Sázavském klášteře, kde byl Prokop opatem, je ohledně Prokopových věšteckých schopností ještě výmluvnější. "Povolav k sobě muže řádného, synovce svého Víta, a zbožného syna svého Jimrama, po pořádku jim vyložil budoucí události, jak je potom skutečný běh dění potvrdil. S hlasitým štkaním výmluvně je oslovil takto: po mém odchodu budete zmítáni útočnou směsicí pomluv...že se po šest letech stanete vyhnanci v cizí zemi... Po skonu nynějšího knížete zbožného Břetislava nastoupí Spytihněv a bude vás pronásledovat, avšak po jeho smrti ujme se knížecího stolce Vratislav... a ten povolá vás zpět z vyhnanství..."

prokop2

 

 

obr: Svatý Prokop si v druhé etapě svého života zvolil zajímavou profesní náplň. Putoval divokou krajinou a pátral po ďáblech. Z obrázku je patrné, že když nějakého polapil, tak se s ním nijak nemazlil - čertův nešťastný výraz naznačuje, že o misce s granulemi a laskavém pohlazení si mohl nechat nanejvýš jen zdát  

 

 

Je sice pravděpodobné, že řadu podivuhodných skutků Prokopovi připsala až pozdější tradice, přesto jeho životopis naznačuje, že opravdu mohl mít k pradávným mysteriím a znalostem mimosmyslového vnímání blíž, než mezi církevními činiteli jeho doby bývalo zvykem. V určité části své životní dráhy světce a poustevníka totiž putoval českou krajinou a zabýval se vymítáním démonů a ďáblů. Což zřejmě obnášelo také likvidaci předkřesťanských svatyní a obracení provozovatelů místních pohanských kultů na správnou víru.

 Kdo ale chce s čímkoliv úspěšně bojovat, musí to nejdřív poznat - takže jestli tu někdy byl nějaký skutečný expert přes pohanské rituály (věštebné nevyjímaje), musel jím být právě svatý Prokop. Tím spíš, že šlo o muže na svou dobu velmi vzdělaného; podle některých názorů nejen v teologii, ale i v oblasti, které se tehdy říkalo svobodná umění, což zahrnovalo i filosofii, astronomii, geometrii a matematiku.

Svatý Prokop bývá  některými nadšenci spojován i se záhadnou voděradskou lokalitou, o níž píšeme na jiném místě. Církevní objekty bývaly úmyslně zakládány na místech starých kultů - a Prokopem založený Sázavský klášter není od místa výskytu kamenných válců v Zvánovickém potoce zas tak daleko. Přímé důkazy sice chybí, ale myšlenka že věčný bojovník s ďábly si za sídlo vybral místo, kde chtěl zlomit nějaké obzvlášť silné kouzlo, vypadá docela přijatelně.

Nebude proto na škodu si o tomto svatém muži povědět něco víc. Tím spíš, že je to asi nejtajemnější světec, jakým česká země disponuje.

 

Poutník divokou krajinou

Muž známý jako svatý Prokop se podle tradice narodil někdy okolo roku 970 (podle některých moderních badatelů ale až o 20 až 30 let později) v zemanské rodině hospodařící na Kouřimsku a zřejmě získal na svou dobu velmi slušné vzdělání. Stal se knězem a měl rodinu, což v té době nebylo nijak neobvyklé.

 

knihy-jasnov-sm- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

TIP:

Text je zkrácenou ukázkou z knihy Okno do budoucnosti, kterou vydalo nakladatelství Alpress 

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

 

 Pak z něj ale najednou byl mnich, světec a poustevník, což různá podání vysvětlují různě. Podle některých jej hluboce zasáhlo vyvraždění Slavníkovců roku 995 - což ale sotva odpovídá moderní vědou předpokládanému datu jeho narození. Navíc v té době se nešlo rodiny zbavit tak snadno jako dnes, dokonce ani v případě kněze: manželka musela buď zemřít, nebo aspoň vstoupit do kláštera. Je tedy možné, že Prokopa spíš zasáhla nějaké osobní tragédie.

Ať už se stalo cokoliv, Prokop radikálním způsobem změnil životní styl. Kromě rodiny se prý zbavil i světského majetku, nějaký čas pobyl jako mnich v Břevnovském klášteře a potom vyrazil na cesty jen s tím nenutnějším turistickým vybavením. Což v jeho době nebylo o moc víc než mnišská kutna. Jednak proto, že čím víc jste tehdy trpěli za živa, tím spíš vás po smrti čekalo nebe. Jednak ale i proto, že vynálezy spacáku, karimatky a instantních pokrmů dlely ještě v daleké budoucnosti a lidé těch časů nemohli být změkčilí.

 

Jeskyně plná čertů

Důležité je, že Prokop zřejmě ze všeho nejdřív zamířil do oblasti Českého krasu, kde se to zlými duchy jen hemžilo. Má se za to, že nějaký čas přebýval v jeskyni dnes známé jako Prokopská, kterou však bohužel už v minulých stoletích zničila těžba kamene. Kromě toho ale také putoval tehdy dost divokou krajinou a kromě kázání k chudým lidem z nich také vymítal ďábla, působil jako léčitel - dokonce oživoval i mrtvé.

prokop3

 

 

obr: Část svého života strávil svatý Prokop v jeskyni v údolí, které dnes nese jeho jméno. Jeskyně bohužel zanikla v 19. století při těžbě vápence

Foto: Jan A. Novák

 

 

A samozřejmě konal zázraky, jak se na světce sluší a patří. Do jeho repertoáru patřilo také to, čemu se dnes říká psychokineze: na dálku například rozpohyboval správným směrem loďku, v níž uvízl jakýsi nešťastník bez vesel.

Pak se ale vydal do hvozdů ještě temnějších v povodí Sázavy. Nakonec si tu pro své poustevničení vybral jakousi jeskyni (ta která za ni byla později vydávána ve skutečnosti vznikla uměle až dlouho po jeho smrti). Její zabydlení ale nabylo zrovna jednoduché, protože ji obývala smečka ďáblů. Na Prokopa nachystali celou řadu pokušení (bylo by jistě zajímavé dovědět se o nich něco bližšího, autoři legend však raději cudně mlčí), ale proti modlitbám svatého muže nic nezmohli.

K naší smůle právě toto období světcova života zajímalo autory svatoprokopských legend i historiky nejméně, protože první se víc soustředili na zázraky, které činil po své smrti, zatímco druzí se věnují hlavně jeho působení v roli opata Sázavského kláštera. Zdá se ale být pravděpodobné, že kláštery tehdy vysílali obzvlášť zdatné, příslušně výřečné a ve víře silné mnichy na jakési misijní cesty do krajů, kde staré kulty ještě přežívaly mezi prostým lidem. A že na takovou výpravu Břevnov poslal i Prokopa.

Bystrý a vzdělaný mnich při nich jistě zažil mnoho zajímavého a nejspíš by mohl o staré víře, jejích praktikách a kultovních místech mnoho vyprávět. Prokopské legendy jsou bohužel jen slabým, silně přefiltrovaným a účelově deformovaným odvarem jeho skutečného životního příběhu.

 

Jan A. Novák

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

 
Joomla Templates: by JoomlaShack