SERIÁL: Dům pekelného doktora (2)

Kategorie: Historie

Vytvořeno 24. 1. 2013 13:22

faust00

Nelze vyprávět o Faustově domě a přitom vynechat samotného doktora Fausta. Navzdory pohádkové podobě pověsti totiž zřejmě jde o historickou osobnost - i když je kolem něj mnoho nejasného a v domě, který nese jeho jméno, docela jistě nikdy nebydlel. Skutečný Faust byl Němec a prakticky celá jeho čarodějnická kariéra se odehrávala na území dnešního Německa. I přesto byl svým způsobem krajan a k naší zemi patří – už proto, že i Čechy (stejně jako většina německých států) v jeho době byly součástí Svaté říše římské.

(předešlý díl)

Za pravzor všech Faustů oživujících legendy, lidové pohádky i vážné umění už několik staletí bývá občas považován mohučský tiskař Jan Faust, který spolupracoval se slavným Guttenbergem na přelomovém vynálezu knihtisku a byl jeho obchodním partnerem. jinak ale na něm není nic ďábelského, takže mnohem blíž pravdě budou zřejmě ti, kdo tvrdí, že šlo o německého astrologa, esoterika a alchymisty Johanna Georga Faustuse (1480-1540). Má se za to, že "Faustust" ("šťastný") je latinská podoba jeho původního příjmení, které vycházelo ze slova "glücklich". Jeho skutečné příjmení se ale nedochovalo. Už za jeho života o něm kolovaly zvěsti, že je ve spolku s ďáblem - a svérázný doktor zřejmě dělal všechno možné, aby této legendě dostál.

Tajemný student

Za rodiště Johanna Fausta bývá nejčastěji považováno jihoněmecké město Knittlingen, které se také pyšní muzeem věnovaným jeho památce. Někteří historikové ale tvrdí, že se ve skutečnosti narodil v Helmstadtu nedaleko Heidelbergu nebo v Rodě (dnes Stadtroda). Tam se dokonce také nacházel Faustův dům, který měl podivuhodný osud. Roku 1896 ho rozebrali a po částech poslali do německého pavilonu světové výstavy v Chicagu. Co se s ním stalo pak, se neví.

faustn1

obr: Portrét Johanna Georga Fausta, který byl živou předlohou pro čarodějnické hrdiny všech pozdějších faustovských legend - včetně té o jeho pražském domě

Faustus vystudoval podle některých badatelů universitu v Heidelbergu, což dokazují dokumenty o studentu, který odmítl uvádět své skutečné jméno, ale pobýval tu pod jménem Georgius Hemlsteter (tj. "pocházející z Helmstadtu). Tento záhadný muž obdržel titul bakaláře 12. července 1484 a magisterský titul 1. března 1487. Jiní historikové ale tvrdí, že studoval v Krakově, na jehož univerzitě se přednášela rovněž magie.

První zmínky o jeho pekelném působení pocházejí z roku 1506 nebo 1507. Tehdy se měl v Gelnhausenu setkat s tamním opatem Trithemiem, který zřejmě chtěl zjistit, co je pravdy na pověstech obestírajících tajemného mága. Faust se ale setkání vyhnul.

Místo toho svatému muži poslal chvástavý dopis, kde o sobě mluví jako o nekromantovi (tj. člověku rozmlouvajícím s mrtvými), astrologovi, mágovi, chiromantovi, aeromantovi (věštícímu ze vzduchu) a pyromantovi (věštícímu z plamenů). Což opata poněkud vyvedl z míry a o Faustovi napsal, že spíš než mistr by si měl říkat ignorant.

"Vychloubá se, že umí zázraky větší než náš Spasitel, tvrdí, že opatří ztracené spisy Platonovy a Aristotelovy, alchymistům se vysmívá a se školní mládeží tropí neplechy, napsal Trithemius a obratem doporučil, aby Fausta vyhnali z města. Což se zřejmě i stalo, protože v následujících letech se o něm zachovaly další podobné zprávy z mnoha míst v Německu.

Ve spolku s ďáblem

Český literární historik Otokar Fischer (1883-1938) o dalším působení povedeného doktora Fausta napsal: "Mnozí humanisté, panovníci i protestanté se s Faustem stýkali, tu v dobrém, tu ve zlém. Bamberský biskup si od něj za značnou odmenu nechal prorokovat budoucnost. S úctou i hrůzou na něj vzpomínal Lutherův nejvěrnější žák Filip Melanthon. Melanthonův žák Wolfgang Bütner dosvědčuje, že vyvolával duchy antických hrdinů z podsvětí..."

faustn2

obr: Doktor Faust uzavírá smlouvu s ďáblem. Rytina ilustrující tzv. Spiessova Fausta, tisk určený pro zábavu lidových vrstev - předchůdce dnešních hororů

Nechyběly samozřejmě ani pokusy odvrátit věhlasného doktora od pekelných kejklů. Někdy okolo roku 1513 měl v Erfurtu františkán Konrád Klinge Fausta přemlouvat, aby zrušil svazek s ďáblem a dal se na pokání, dokud je ještě čas. Nabídl mu dokonce, že za něj bude sloužit mše. Faust na to posměšně odpověděl, že to nějaká mše nevytrhne (doslova: "Mess hin, Mess her"), protože ho váže smlouva s peklem. Takže Klinge na převýchovu rezignoval a pro jistotu se také postaral, aby čertův doktor táhl o nějaké to město dál.

O Faustově smrti existují protichůdné zprávy, nicméně na rozdíl od pozdějších legend se to zřejmě obešlo bez dramatických efektů. Brzy na to ale o něm začala vznikat životopisná díla, která představovala jakési sbírky jeho nejpovedenějších kousků. Ta nejstarší napsaná krátce po doktorově smrti se ztratila. Do současnosti se zachoval teprve spis neznámého autora označovaný podle tiskařské dílny jako Spiessův Faust, který byl vydán roku 1587. Podle dobového zvyku má předlouhý název zabírající celý jeden odstavec, spokojíme se proto jen s prvními slovy: "Historie von D. Johann Fausten".

Ve Spiessově Faustovi už nacházíme pekelného doktora takového, jakého jej známe i z pověstí o pražském Faustově domě. A pokud vám Jiráskovo líčení Faustova konce připadá strašidelné, pak vězte, že je to jen slabý odvar, dětská pohádka na dobrou noc. Spiesův Faust je mnohem silnější kafe - a speciálně tuhle pasáž je lepší před spaním nečíst.

"Mezi půlnocí a jednou strhne se velká vichřice, z Faustova pokoje se ozývá hrozný pískot a sykot, pak se rozletí dveře a zazní volání o pomoc, ale jen krátce. Po bezesné noci vstoupí studenti k Faustovi, místnost je plná krve, ze stropu visí kus mozku. Ďábel Fausta roztříštil o zeď, takže se po zemi mezi jeho zuby válejí i oči. Tělo najdou až venku na hnojišti, ale rozbité tak, že sotva drží pohromadě..."

(pokračování)

(předešlý díl)

Jan A. Novák

faustn3