Novákoviny

stránky publicisty Jana A. Nováka

SERIÁL: Svátky nového světla (3)

vano1

Křesťanské Vánoce jsou oslavou narození Ježíše Krista - alespoň "oficiálně". Ve skutečnosti nikdo (včetně teologů) přesně neví, kdy k této události došlo. Její přiřazení do období kolem zimního slunovratu bylo výsledkem procesu, který trval několik staletí, takže první křesťané by se našim svátkům narození Spasitele asi dost podivili.

(předešlý díl seriálu)

Autoři novozákonních evangelií ohledně data narození Ježíše Krista důsledně mlčí. Jediný použitelný údaj nabízí svatý Matouš, když říká: "Aj a hvězda, kterouž byli viděli na východu slunce... stála nad místem, kdež bylo děťátko." Pozdější astronomové totiž vypočítali, že roku 7 př. n. l. se k sobě na východní obloze třikrát přiblížil Jupiter považovaný vždy za vládce planet se Saturnem, hvězdou Židů, navíc ještě v souhvězdí Ryb, které má označovat Izrael. Že k takovému zdánlivému setkání těles na obloze (tzv. konjunkce) opravdu došlo, potvrdily i později nalezené babylonské klínopisné texty. Jenže s Vánoci jako oslavou narození Ježíše, označovaného někdy za židovského krále, to zřejmě nemělo nic společného - dokonce i kdyby ona trojnásobná konjunkce opravdu byla onou betlémskou hvězdou, o níž mluví Matouš, což vůbec není jisté. Poprvé k ní došlo už v květnu, podruhé v listopadu a naposledy 5. prosince. Od slunovratového data tedy pořád ještě dost daleko.

Vánoce v březnu - nebo raděj vůbec ne

I když děti se ze všech svátků těší nejvíc na Vánoce, pro křesťany je narození Krista až na druhém místě za Velikonocemi, tedy za jeho ukřižováním a zmrtvýchvstáním. Některé křesťanské církve a sekty Vánoce dokonce vůbec neslavily - patrně právě proto, že v Bibli o nich není ani zmínka. Nechybí ale ani názory, že nedůvěra k Vánocům vyplývá právě z jejich "pohanského" původu jako slunovratových oslav.

vano6b

 

obr: Zvěstování Panny Marie

 

 

Mimo zákon postavili slavení tohoto svátku například puritáni osidlující britské kolonie v Severní Americe během 17. století. Dodnes se k Vánocům ze stejných důvodů staví přinejmenším zdrženlivě svědci Jehovovi, adventisté a některé další méně rozšířené sekty. Východní křesťanské církve zase slaví Vánoce většinou v období po 6. lednu, což souvisí s tím, že odmítaly gregoriánskou reformu kalendáře.

I ve světě prvotních křesťanů ale zřejmě lidé dlouho neměli jasno, kdy a jak příchod Krista na svět slavit. Nejstarší prameny tak uvádějí data, která bychom s naším Ježíškem asi spojovali jen ztěží. Rukopis známý jako De Pascha Computus z roku 243 našeho letopočtu například tvrdí, že Kristus se narodil 28. března. Alexandrijský biskup Clement zase někdy okolo roku 215 soudil, že se to stalo 18. listopadu. I v moderní době se občas vynořují podobné hypotézy. Jezuitský teolog Joseph A. Fitzmyer (nar. 1938) před časem na základě studia historických pramenů odvodil, že Marie Ježíše porodila 11. září.

Z málomluvnosti evangelistů ohledně data Kristova narození také mnozí z raných křesťanů soudili, že připomínat tento den si z nějakých důvodů nepřál ani jejich Mistr a že by tedy oslavy byly jaksi nepatřičné. Teolog Origen z Alexandrie napsal, že "jen hříšníci slaví narozeniny". O Ježíšových narozeninách tehdy tedy bylo lepší moc nemluvit. Mohlo to souviset i s tvrzením evangelistů, že křesťanský Bůh se narodil z prosté ženy, což se stávalo častým terčem posměšků kritiků nové víry.

Velikonoční početí

Jak se pozice křesťanů v římské říši upevňovala, stávala se i myšlenka oslav Ježíšova narození méně kacířská a postupně i žádoucí - možná právě jako náhrada za divoké slunovratové saturnálie, které byly u pohanů oblíbené právě pro jejich nevázanost. Přitom Nový zákon k tomu vítaným způsobem přihrál. V Lukášově evangeliu je několik poznámek, které jakési časové údaje přece jen nabízejí.

"A aj, Alžběta, přítelkyně tvá, i ona počala syna v starosti své, a tento jest její šestý měsíc," řekl archanděl Gabriel Marii, když jí oznámil, že i o ona porodí syna právě počatého poněkud nevšedním způsobem: "Duch svatý sestoupí v tě a moc Nejvyššího zastíní v tobě. Protož i to, co se z tebe svatého narodí, slouti bude Syn Boží.

vano6

 

obr: Tři králové se klanějí narozenému Ježíšovi. Edward Burne-Jones (1833-1898)

 

 

Alžběta pak porodila Jana Křtitele - a někteří církevní činitelé ve 3. století dost komplikovaným způsobem usoudili, že se tak stalo o letním slunovratu. Ano, to slavíme svátek Jana Křtitele. Byl tedy počat za podzimní rovnodennosti. Z Lukášova evangelia vyplývá, že Ježíš byl tedy počat půl roku později, za rovnodennosti jarní a narodil se v čase zimního slunovratu. Astronomická data zjevně měla ve věrouce raného křesťanství jakýsi symbolický význam, který však byl postupem času překryt jinými výklady.

Někteří teologové (zejména z radikálnějších nekatolických církví) to dodnes vydávají za důkaz, že Vánoce nejsou pohanského původu, ale vycházejí přímo z Bible. Stejně dobře ale lze tvrdit, že astronomický předkřesťanský prvek je zde velice zřetelný - jen byl do křesťanství vložen mnohem dřív, než za časů sžívání víry se státním aparátem Říma.

I z narážek ve starých spisech lze soudit, že toto datum narození Krista bylo přijímáno přinejmenším v některých komunitách poměrně brzy. S početím v časech jarní rovnodennosti například souhlasí křesťanský historik Sextus Julius Africanus (přibližně 160-240 n. l.).

Průkazné potvrzení oslav narození Ježíše Krista ale nabízí až výpravně kolorovaný rukopis známý jako Chronograph 354. Jde o seznam svátků, který si nechal zhotovit bohatý křesťanský aristokrat Valentinus roku 354 n. l. Stojí v něm, že "náš Pán Ježíš Kristus se narodil osm dní před lednovými kalendami", což v přepočtu na náš kalendář dává právě 25. prosince.

Z jiných pramenů vyplývá, že oslavy narození Ježíše Krista církev v Římě slavila už okolo roku 330 n. l. a první půlnoční mše se tu uskutečnila v roce 336 n.l. Zmiňuje ji kalendářní soupis úmrtních dnů římských biskupů.

(pokračování)

Jan A. Novák

Psáno pro časopis Naše rodina

 

 

 


Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Ze stejného soudku

 
Joomla Templates by JoomlaShack